Padesát potřinácté
Pavouk se schovává jako doktor, když svírá bolest.
Skoba protrhne sítě a bez vyzvání otevře se skřípěním.
Sestro, sestřičko, tápe v šeru, tvá je pomsta, mnou dokonána!
Synu, synáčku, šmátrá ve tmách, uťat tvůj hříšný kořen!
V křesle se choulí prázdná houně, v kolébce pod vrstvou prachu plná zavinovačka.
Děťátko moje, svírá hubený uzlík, proč nepláčeš? Proč nerosteš?
Zpod volánků vykukují prázdné oční důlky.
Zuby kostřičky neklepou, neb nestačily vyrůst.
„Au, toť kruté odhalení!“
„Už kolébka na scéně všechno prozradila, je-li otcem Koba, musí být dítěti…“
„Kolem čtyř, víš ty, nepamatuje čtenář. Nehoň si triko, když to máš v hlavě.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
proč zrovna kolem čtyř?
proč zrovna kolem čtyř?
Koba zneužíval Skobu (nebo
Koba zneužíval Skobu (nebo její sestru, ale děj se vyvíjí dost jednoznačně směrem, že je minimálně pološílená) před pěti lety (Padesát pošesté), tak z toho to tak nějak plyne...
aha, tak to už mi nějak
aha, tak to už mi nějak vypadlo
Tak to jsi modelový čtenář,
Tak to jsi modelový čtenář, řekla bych ze závěrečných řádek. :)
Jinak super, táto, motiv nenarostlých zubů je až Poeovsky děsivý.
Ale fuj. Chudák Skoba. To je
Ale fuj. Chudák Skoba. To je teda ošklivé odhalení.
Ošklivé odhalení je, že nyní
Ošklivé odhalení je, že nyní zveřejnili úkol na příští týden: temné odhalení...! :-)
:)
netušila jsem, že se na konci právě této kapitoly svalím smíchy, ale po téhle poznámce se tomu tak stalo ...
Aspoň někdo se směje :-))
Aspoň někdo se směje :-))
víš, že jsem si na tebe
víš, že jsem si na tebe vzpomněla, když to vylezlo?
Mně to přišlo skoro naschvál
Mně to přišlo skoro naschvál :-)) Díky!
Já už chtěla pochválit
Já už chtěla pochválit parádní temné tajemství, když mi došlo, že je to odhalení předčasné, přesně o jednu kapitolu. Co vymyslíš, aby to příště bylo ještě temnější?
Tak to už se trumfne těžko.
Tak to už se trumfne těžko. Ale věřím ve Faoba.