Třináct - říjen 1938
V minulé kapitole se Koba zúčastnil demonstrace za připojení rodné vesnice k Rakousku, kam za jeho mládí patřila. Procesí vesničanů zastaví výstřely.
První výstřel Koba skoro nevnímá, zanikl v burácející melodii. Ale dav se zapotácí, píseň odumírá na rtech. Řada před ním se zastaví, Koba to nečeká, narazí do ní a zavrávorá. Následující salvu nelze přeslechnout.
Ta střelba! Bože, to ne... Koba se na okamžik ocitne v jiném čase, stovky kilometrů odsud. Na krátký, děsivý okamžik se ocitne uprostřed kanonády, rána stíhá ránu, země se zlověstně chvěje a vzduch je plný střelného prachu. Koba má oči plné písku, zvedne ruku, aby si je protřel... a je zase zpátky, na cestě za humny, obklopen sousedy a ticho je ohlušující.
Na mezi kolem cesty postává několik československých vojáků s flintami. Průvod se pomalu, váhavě otáčí a beze slova, chmurně se vrací do vsi. Ženské přidaly do kroku, chlapi se vzdorně courají a hučí si pod vousy. Jak se dostanou do vsi, zmizí do svých chalup, skoro bez pozdravu, jako kdyby se ani žádná demonstrace nekonala. Jako kdyby ji Češi nerozehnali střelbou.
Koba se usadí na dvoře, kouří a přemýšlí. Ty výstřely v něm něco rozbily. I když Češi tentokrát stříleli jen do vzduchu, tehdy na Isonzu to do vzduchu nebylo. "Ti mizerní legionářští zrádci to do nás tehdy pálili hlava nehlava," zabručí Koba, i když není, kdo by poslouchal. "Zabíjeli vlastní lidi, zabíjeli svoje vlastní bratry v Rakousko-Uherské uniformě bez špetky studu, a Československo je za to po válce oslavovalo jako hrdiny. Zato po nás ani pes neštěkl, jako kdybychom to snad byli my, kdo zradili. Legionáři dostali medaile, trafiky, místa u četnictva. A my?" Koba odplivne hořkou slinu.
Přiběhne slepice a začne plivanec ozobávat. Koba ji zamračeně pozoruje. On přece není žádný bláznivý frajkorpsák, co běhá po lese s flintou a hraje si na mstitele. Takový blázen se nemůže divit, když po něm jde armáda. Ale dnešní demonstrace byla úplně pokojná. Civilizovaná. Žádná hesla proti republice, žádné hajlování. Jenom zpívali, co na tom komu vadí?!
Koba vstane a odstrčí slepici nohou. Je na čase podepsat petici do Vídně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
skvělé
mohla by se chválit každá jednotlivá věta i kapitola jako celek, ale mimo jiné mě zaujalo, že ty trafiky se dochovaly od první světové, akorát význam jaksi ujel úplně jinam
Děkuju.
Děkuju.
Trafiky jsou tentokrát opravdu trafiky. :-)
já vím :-)
já vím :-)
líbí moc
líbí moc
Díky.
Díky.
Mně se moc líbí ten pohled z
Mně se moc líbí ten pohled z druhé strany, pohled RU vojáka, který vnímá legionáře jako ty, kteří zradili. Myslím, že to nutně muselo být, jen se o tom asi moc nemluvilo.
Někde jsem četla vzpomínky
Někde jsem četla vzpomínky vojáka z italské fronty, který to cítil jako hroznou zradu, že čeští legionáři bojovali proti nim, i když věděli, že střílí po Češích.
A co Karel Krása, to je legionář, nebo ne?
Trefila jsi hřebíček na
Trefila jsi hřebíček na hlavičku :-). Karel nebyl legionář, navíc nebyl moc ani pro republiku, bral by autonomii pod Rakouskem - a vnímá to jako křivdu a zradu. Manžel Poldýny, Tadeáš, legionář byl (v Rusku) - a Karel ho nebude mít vůbec rád. Ale tohle se mi tam ještě nikam nepromítlo. Jenom vím o tom, že to tam je.
To bolo silné a veľmi dobre
To bolo silné a veľmi dobre napísané. Aj keď priznám sa, v treťom odstavci zdola som sa trochu zamotala, kedy sa píše o kom, ale to je možno len mojou únavou.
Díky moc, že ses ozvala!
Díky moc, že ses ozvala! Trochu jsem to upravila, snad už je to lepší.
Áno, nová verzia je oveľa
Áno, nová verzia je oveľa jasnejšia :)
Díky Tobě.
Díky Tobě.
To byla hrozná doba, kdy
To byla hrozná doba, kdy jedna pravda držela druhou pod krkem a třetí je obě mlátila po hlavě...
No jo. Když on je svět
No jo. Když on je svět černobílý jen v knihách.
A ty ho máš krásně barevný.
A ty ho máš krásně barevný. Skvělé.
Děkuju.
Děkuju.
Druhá strana mince je bohužel v tom, že se mi v tom barevném světě nějak nedaří napsat opravdu záporného Zlouna.
Přesně.
Přesně.