13: Krok za tebou

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Pro Luciuse Malfoye nebyl žádný host tak vzácný, aby se kvůli němu obtěžoval ke dveřím. Od těchto úkonů měl koneckonců domácího skřítka.
Dobby uvedl Severuse do prostorné přijímací haly, zdobené rodinnými portréty, sochami a upomínkovými předměty z dalekých cest, a vyzval ho k trpělivosti, neboť pán prý momentálně hovoří s jiným vzácným hostem. Severus nepochyboval o tom, že si Malfoy právě dopřává jednu ze svých pravidelných relaxačních masáží od talentované pracovnice podniku U ohnivého ptáka. Byl proto připraven čekat déle, než nakonec čekal.
Lucius se objevil ve dveřích už po půl hodině. Uvolněné svaly a pocit uspokojení propůjčily jeho tváři výraz, který si Severus pamatoval z doby před deseti lety: výraz mladého, bezstarostného aristokrata. Výraz na míle vzdálený tomu, jenž byl u Malfoye k vidění poslední dva roky - ztrhaný, uštvaný, plný starostlivých vrásek.
„Už ses obsloužil, to je dobře,“ kývl směrem k Severusově sklence whiskey, vykročil k barové skříňce z mahagonového dřeva a obsloužil se také. „Co tě za mnou přivádí? Doufám, že ne Dracův prospěch.“
„Dracův prospěch mi na srdci neleží, nejsem jeho kolejní ředitel.“
„Takže...?“
„Takže důvod mé návštěvy je jiný. Můžeme se přesunout někam, kde nás nebudou poslouchat tvoji vznešení předkové?“
„Samozřejmě. Pojďme.“
Malfoy zamířil dvoukřídlými dveřmi zpět do vstupní haly, vykročil vzhůru po mramorovém schodišti a v nejvyšším patře otevřel dveře své pracovny. Byla to místnost obložená umnými dřevorytinami a loveckými trofejemi.
Pokynul Severusovi ke křeslu před krbem a sám usedl do vedlejšího, odděleného pouze malým šachovým stolkem se slonovinovou deskou. Mávnutím hůlky zažehl oheň.
„Teď už tě slyším pouze já. Tento krb byl zkonstruován tak, aby jeho magický oheň účinně rušil všechny pokusy o odposlouchávání. Můžeš hovořit bez obav.“
„Rozhodli jsme se zastavit Dolores Umbridgeovou v jejích dalších krocích k nehynoucí slávě.“
Lucius dlouze upíjel a stejně dlouze se při tom díval do Snapeových očí. Chtěl si být naprosto jistý, že mu neunikl pravý smysl řečeného. (Což se během rozhovorů s tímto mužem při nedostatečném soustředění občas stávalo.)
„Rozhodl ses ty nebo Řád?“
„Já vznesl návrh, Řád ho přijal.“
„Bez námitek?“
„S námitkami, pochopitelně. Avšak nadpoloviční většina Malého kruhu jej schválila.“
„A onen úkol padl na tebe, přirozeně...?“
„Přirozeně.“
„Jakou roli v tom hraju já?“
„Zatím žádnou. Ale pokud se rozhodneš nabídnout mi své služby, budeš se velkou měrou podílet na úspěchu naší akce.“
„A co mi takový podíl na úspěchu vaší akce přinese?“
„Ptáš se na výhody vyplývající ze skutečnosti, že nás ta ropucha přestane šikanovat?“ dotázal se Snape jízlivě a nechal si nalít druhou skleničku.
„Ptám se, koho vlastně Dolores šikanuje,“ opáčil s ledovým klidem Malfoy. „Tebe, který je pod Brumbálovou ochranou? Mě, který má kolem prstu omotaného Popletala? Nebo ti snad leží v žaludku její rasová politika? Stal se z tebe aktivista za práva menšin? Obhájce stvoření s tak nízkými pudy, že se ani při nejlepší vůli nemohou považovat za nám rovné?“
„Mluvíš teď o strigách, jejichž nemalý počet zavrhuje dřívější způsob života a snaží se, aby je čarodějové respektovali? Nebo o vlkodlacích, kterých jen mizivé procento žije divoce, zatímco většina nedovolila, aby lykantropie ovládala jejich život? Anebo mluvíš o mudlorozených kouzelnících, kterých se vy - čistokrevní - tolik bojíte, protože vůbec netušíte, co se v nich skrývá za moc?“
„Chápu, že se tě má slova dotýkají, připomenu-li si, s kým nejraději trávíš volný čas, ovšem na mém názoru to nic nemění. Tažení Dolores Umbridgeové proti nelidem je odvážné a pro někoho možná diskutabilní, nicméně správné. Je zcela na místě potvrdit naši sílu a upevnit postavení, které nám z hlediska vývoje přináleží.“
„Genocidou?“
„Ale no tak! Tenhle výraz je ohavný a především naprosto zbytečný. My je nehodláme vyhlazovat, ale vykázat na místo, kam patří.“
My?“
„Ano, my. Dolores, Kornelius, já a několik dalších odborných poradců pro ozdravný plán, na němž jsme spolupracovali během léta.“
Snape vypil zbytek whiskey, odložil sklo na stolek a ztěžka vstal. Na chvíli se mu začernalo před očima a měl pocit, že jestli se něčeho nechytí, zjistí, jak moc měkký je Malfoyův koberec.
„Pochopil jsem, odcházím,“ pravil, aniž by se však pohnul z místa. „Řekni mi jen, jaká je šance, že o tomhle rozhovoru Dolores neuslyší?“
Lucius si pobledlého Severuse dlouze prohlížel a dlouze při tom upíjel. Pak naklonil hlavu na stranu. Na jeho rtech zahrál soucitný úsměv.
Severus pochopil.
A odešel.
Lucius Malfoy nemohl vědět, že magický oheň plápolající v krbu jeho pracovny nepůsobí na domácí skřítky.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 37 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

hmmm, komplikuje se to ještě víc
pořád se mi to líbí ;-)

Obrázek uživatele KattyV

Severusi, to byl tedy neuvážený krok!
Malfoyi, jednou se ti to podceňování "nižších" bytostí nevyplatí.

Obrázek uživatele Regi

Tak to se Severusovi vážně nepovedlo.

-A A +A