Mimo bitvu

Zádrhel se zastavil teprve tehdy, když už byl hluk bitvy daleko za ním. Jak zhluboka oddechoval, všiml si, že stojí před krásným palácem. Moc dlouho se nerozmýšlel a vešel dovnitř.
Zádrhel rád odpočíval, takže když uviděl pohovku vyšívanou zlatem, ihned se na ni položil. Zakousl se do masa, které leželo na stolku vedle postele. Bylo výborné.
A tak se tady Zádrhel usadil, místo toho, aby se snažil najít nějaký jiný úkryt. Čekaly ho samé příjemné dny. Jídla bylo v kuchyni dost a nebylo tu nic na práci (té si užili až dost na zemi).
Takže pohoda, klídek a spoustu jídla.