14 Nenadálá setkání

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Splněn úkol překvapení

Kapitola: 

Octl se ve svém prostředí dříve, než si vůbec stihl uvědomit, co se děje.
Zmatený, nechápající, nejistý.
Okolí působilo nepochopitelně cize.
Možná za to mohlo to, že to bylo poměrně daleko od míst, kde se byl zvyklý pohybovat, a obyvatelé zde mu nebyli povědomí, přestože ve tvářích měli stejné pohledy, jaké byl zvyklý vídat.
Učinil pár kroků, a když si všiml volného místa u sloupu, sedl si k němu, kolena přitáhl k bradě a nechal myšlenky běžet.

Čekal kdeco, ale že ho pustí? Na to by nepomyslel ani při největší fantasmagorii.
Milosrdenství se v rejstříku chování dozorců, co si pamatoval, nevyskytovalo.
Co to tedy má znamenat?
Napadali jej různé scénáře, jeden horší než druhý.
Nakonec se ale změtí mozkovíru prodrala na povrch neodbytná otázka - co dál?
Omílala se v Neriho mysli, jako kláda pod jezem, dlouho.
Nedalo by se říci, že dospěl k nějakým závěrům.
Nevěděl co dělat o moc více než dříve.
Rozhodně si nepřipadal moudřejší ani orientovanější než dříve, ale jedno bylo jasné. Musí něco udělat.
Neměl konkrétní představu, co by to něco mělo být, jen si byl jist, že všechno co zná je špatně.
Nikdo mu nikdy neřekl, jak dělat něco.
Neznal nikoho, kdo by něco udělal.

Ačkoli byla jeho pozornost dosti otupená, všiml si Neri v jednu chvíli, že jej pozoruje neznámý muž.
Chvíli dělal, že si ničeho nevšiml, a doufal, že si onen cizinec půjde po svém.
To se ale nestalo.
Pozornost neznámého byla zjevně zaměřena pouze a jen na jeho osobu.
Měl by se zvednout a utéci?
Pohlédl muži vstříc.
V nastalém očním kontaktu, se cosi přeneslo.
V obou směrech.
V každém něco diametrálně jiného.
Ani jeden netušil...

Galim nebyl se svým životem spokojený.
To by nebylo vzhledem k okolnostem nic neobvyklého...
Na rozdíl od jiných, ale byla Galimova nespokojenost jiná.
Hnusných věcí zažil stejně jako jiní, nikdy nevyčníval ani jedním směrem.
Možná snad měl méně přátel.
Ostatní mu nerozuměli, a on nerozuměl jim.
Někteří jej neměli rádi.
On je nenáviděl.
Nenáviděl je více než dozorce i pomocníky.
Aniž by to dokázal jasně formulovat, to co Galim tak bytostně postrádal, byl smysl.
Čím dál častěji zažíval chvíle, kdy v něm všechno vřelo, kdy měl pocit, že každou chvíli vybuchne.
A pak jednoho dne vypukl požár.
Zrovna se hádal s Lareou.
Zprvu se snažili bránit postupu ohně.
Možná za to mohl právě adrenalin, že místo útěku do bezpečí zvolili aktivní obranu.
Každopádně kolem dokola byli sami.
Plameny zuřily příliš silně a nebylo v jejich silách je uhasit.
Už se chtěli stáhnout.
Náhle však Galim Lareu vší silou strčil do plamenů, přímo do lokálního epicentra požáru.
Nikdo to neviděl.
Nikdo jej nepodezíral.
Od té chvíle o svém činu hodně přemýšlel.
Cosi jej trápilo, ale svědomí, to to nebylo.
Pak spatřil toho kluka, co onen požár založil.
Jemu se nic nestalo.
Viděl jej už tehdy, když se tak dramaticky přiznal.
Nikde nebyl popálený.
Odvedli jej a všichni čekali, kdy bude poprava.
Místo toho jej pustili.
To nemůže být samo sebou.
V jeho očích pak zahlédl jistotu a náhle bylo vše jasné...

Neznámý vyrazil Nerimu vstříci.
No, utíkat už by stejnak bylo pozdě.
Nemyslel si však, že by to bylo potřeba.
Přistoupil k němu a podal mu ruku: "Já, já čekal. Jsme na tebe čekal."
Neri váhavě přijal nabízenou ruku a s její pomocí se postavil.
"Jak? Co?"
"Už je to hodně dlouho, mnoho cyklů, ale teď je to jasné."
"No, asi jo ??"
"Co bych ale povídal."
"O co ti jde?"
"Ah. Já se nepředstavil, jsem Galim."
"Dobře Galime, já jsem Neri. Něco jsi mi chtěl?"
"Já jen, že stojím na tvé straně, můžeš se mnou počítat."
"Aha, to .. to je dobré vědět."
"Pochopil jsem. Já už to pochopil!"

Než stihl vymyslet nějakou přijatelnou odpověď, skoro do něj vrazil Tyn.
"Tady jsi! Tedy, tak rád tě vidím! Já, já vůbec nečekal .. "
"To já taky ne!"
Rychle se objali.
Galim poodstoupil a na tváři se mu rozprostřel lehký úsměv. Kdo jej znal, nevěřil by svým očím.
Tyn se po chvilce vytrhl: "Hele, musíme odsud rychle vypadnout. Zpráva o tvém návratu se roznesla, a né každej je z ní nadšenej. Obzvlášť Gripo. V tom ohni si nějak zapomněl ruku, a naposled jsem ho viděl, jak sbírá další rváče, že si to s tebou vyřídí."
Vyrazili během.

Komentáře

Obrázek uživatele Eillen

Od chvíle, kdy jsem si přečetla, že strčil Lareu do plamenů, tu sedím s pusou dokořán. Tak tohle je přesně ten druh temného tajemství, který bych nikdy nechtěla odhalit...

Obrázek uživatele Killman

Temná tajemství v temném prostředí jsou holt hodně temná...

Obrázek uživatele Rya

Je to výborný, škoda že nemám čas si to prožít - k tomuhle příběhu se určitě budu chtít vrátit.

Obrázek uživatele Killman

Jo, těch příběhů se tu odvíjí hodně najednou. Jsem rád za každého čtenáře a doufám, že mi to pak neomlátí o hlavu.

Obrázek uživatele Keneu

Organizační poznámka: Prosíme účastníky, aby nezapomínali v záhlaví uvádět, že se jedná o kapitolu, ve které je splněn úkol překvapení.

Obrázek uživatele Killman

OK

Obrázek uživatele gleti

nová temná postava s příšerným tajemstvím a přitom tak nejednoznačná, paráda.

Obrázek uživatele Killman

Jo, vlastně se mi to zadání nakonec hodilo.

-A A +A