Den tam, kde kostry tančí VIII.
Šestá hodina se nese v rytmu tance. Diskokoule u stropu září zeleně a zlatě. Bliká naprosto mimo rytmus valčíku Na krásném modrém Dunaji. Dvojici duchů to ovšem nevadí, neboť ani oni jej nevnímají. Klopýtavé kroky víří vzduch v uličce u oken.
Taneční mistr pohupuje holenní kostí přesně podle hudby. „Á dva tři…,“ nedopoví. Právě v tu chvíli totiž otevře oči a uvidí tanec svých svěřenců. Naštve se. Ektoplasma vystřídá působivé spektrum odstínů rudé barvy.
„Co to má jako být?! Tohle že je naostro?! Spíš na blbo, ne?!“ rozčiluje se.
„Copak my jsme oblečení?“ kontruje drze Poplašňák.
Taneční mistr pukne vzteky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Diskokoule také patří mezi
Diskokoule také patří mezi inventář? Nějak mi mezi všemi připadá nejvíce strašidelná.
Pěkné.
Právě že nepatří,
tedy Ti strašidelná vypadá zcela správně. Je amphi-ektoplasmatická.;-)
:-)))))))))
Já je vidím :-)))
:-))))
Dík.
pobavila pasáž s holení kostí
pobavila pasáž s holení kostí ;-)
Díky.:-)
Mně taky.;-)
Teda, že kostlivci a
Teda, že kostlivci a strašidla můžou být až tak legrační!
Ti moji ano.
Díky ti za koment.