Jen ať nestojím na stole
Ráno vybíhám vždycky narychlo. Čas, kdy bych měla vstávat a kdy vstávám, se liší. Nemám to ráda, probuzení se obecně, neměnný šum televize, která někdy nejde vypnout ani na noc, to uspěchané čištění zubů před zrcadlem, do kterého se neodvážím pohlédnout. Oblékání zejména nenávidím, je to, jako bych stála na konferenčním stole, uprostřed strnulých ministrů. A kdo ví, třeba i stojím.
Paranoia. Maminka mi vždycky říkala, že je to normální, zejména se nemusím stydět. Člověk by řekl, že když v tom jeden vyroste, ani mu to nepřijde.
"Miluju to."
Svoboda je otroctví.
Velký Bratr vidí. Nikdy to není na zkoušku.
Určitě by se tady našli mnozí, kteří by tenhle námět zpracovali lépe a je mi skoro hloupé dělat utajený fandom, ale, no, radši budu mlčet...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Skvělé, opravdu skvělé, už ta
Skvělé, opravdu skvělé, už ta nevypnutelná televize mi přišla podezřelá.
Jejej, děkuju
Jejej, děkuju
Já si říkám, jaký to bude
Já si říkám, jaký to bude horor a ono 1984! Se stydím, že jsem to nepoznala, protože tenhle fandom mám moc ráda. Výborně napsáno.
Dík
Dík
Dobrý nápad a povedlo se to.
Dobrý nápad a povedlo se to.