Romantika pragmatismu
Pokračujeme v mé letošní sérii o Minervě.
„O čem jste se mnou chtěl mluvit, Severusi?“
„O Brumbálovi.“
„Měla bych to zakázat.“ Vstala a přešla k oknu. Následoval ji.
„Nemůžete se uzavírat do sebe,“ řekl věcně.
Posměšně si odfrkla.
„To říká ten pravý.“
„Vím, o čem mluvím.“
Namáhavě polkla přes stažené hrdlo.
Místností se rozlil Fawkesův konejšivý zpěv. Střelila po něm pohledem.
„Nevím, co tu ten pták ještě dělá. Proč tu ještě je, i když…“ Albus už není, zůstalo nevyřčeno.
„Protože,“ řekl pomalu, „dokud žije Brumbálův odkaz, je tu stále s námi.“
„Netipovala bych vás na romantika.“
„To není romantika. Jen čirý pragmatismus, který mě udržuje při životě.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uf.
Tohle je podařené. A smutné i přes onen pragmatismus.
to je moc dobré
to je moc dobré
To byla velmi snapeovská
To byla velmi snapeovská odpověď. :) Je to krásně posmutněle hořkosladký..
Moc pěkné. Tady zase vnímám
Moc pěkné. Tady zase vnímám Brumbála jako v prvních dílech HP. A Minerva je povedená.
:'(
:'(
Dojemné a krásné!
Dojemné a krásné!
Krásné!
Krásné!
Líbí.
Líbí.