Mohyla
Dneska žádná sranda. Snad se vejdu do tématu.
Šumění lesa, pleskání křídel, všude plno života.
Vyšel na vrchol kopce, kde se otevíral výhled na okolní hory a údolí.
Poslední paprsky slunce pohladily kamenou mohylu a zaleskly se v očích, co žhnuly jako jámy pekelné.
V očích, co už viděly všechen smutek světa.
Nedaleko noční šelmy začaly výt svou symfonii.
Krásně mi zpíváte bratříčci...
Pár lučních květů složil k nohám mohyly a snažil se nemyslet na všechny ty, co už odvál čas.
Zatímco on sám tu stál, věčný, neměnný.
-----
Našlapoval měkce po mechu, jako jeho bratříčci vlci, kteří vyprovázeli ho věrně až domů.
Dnes žádný lov, jen tiché rozjímání.
.
.
.
.
.
Částečně inspirováno Vladem Draculou ze série od Jenny Nowak, protože proto...
Věnováno jedné velmi inspirativní bytosti, vikingovi tělem i duší, který včera prohrál svůj boj a odešel do Valhally...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
<3 :(
<3 :(
Krásné a smutné. A fandom či
Krásné a smutné. A fandom či inspiraci jsem poznala. ❤
Text vlastně i formou
Text vlastně i formou připomíná mohylu: teskné, kamenné, rozjímavé...
Krásně napsáno.
Krásně napsáno.
Moc pěkné, i když smutné.
Moc pěkné, i když smutné. Posílám kachnu!
Krásné, velmi krásné.
Krásné, velmi krásné.