Otázka směřování
Abduláh byl snílek, ovšem v jeho snech byla sličná princezna vždy nadohled a byla zcela unesena jeho šarmem.
Kvítek noci se však ztratila ve světě a unesena byla nanejvýš zlomyslnými silami.
Abduláh zvedl v ruce lahev. „Safíre mezi nadpřirozenými,“ spustil na džina, „krutě jsi mě oklamal. Nechal jsi mě vyšplhat na tento utěšený kopec s tím, že Kvítek noci je necelou míli odtud. Můj ubohý zrak ji nikde nevidí. Pokud se neskrývá za jednou ze zdejších ovcí.“
Džin zvedl oči k nebi.
„Máš pro mě jen posměšky…“ pokračoval Abduláh.
Džin zvedl prst.
Abduláh konečně vzhlédl. K mraku s mlžnými věžičkami.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je krásné!
To je krásné!
Díky moc!
Díky moc!
Moc pěkné (a od džina teda
Moc pěkné (a od džina teda trochu zlomyslné ;o)
Tady se přilípnu. Aveva mi to
Tady se přilípnu. Aveva mi to vzala z úst.
Díky! Díky!
Díky! Díky!
Děkuju. Ale džin je přece tak
Děkuju. Ale džin je přece tak nápomocný!