Sama u zámku
Bez bodu.
Tohle jsem neplánovala, najednou mi ta scéna vytanula na mysli a nedokázala jsem se jí zbavit (a přiznám, že jsem se tedy ani moc nesnažila ;-))
Volně navazuje na drabble Stigma nevhodného původu.
Horní Hrádek, 1955
Světýlka lampionového průvodu naplňují náměstí jako obrovský roj světlušek. Transparenty hlásají: „Se Sovětským svazem na věčné časy!“ a „Sláva VŘSR!“
Eliška se z průvodu ztratí hned, jak může. Rozhodne se trochu projít, kroky ji zavedou až k zídce ohraničující park kolem bývalého zámku hrabat von Thaleck. Když za ní zaslechne chraplavý hlas, zastaví se.
„Neboj, všeci sou na lampioňáku. Jézéďáci zvlášť.“
„Gut. Musíme to prubnout,“ promluví někdo jiný a v Elišce se všechno sevře. Ne proto, že mluvčí hovoří německy, ale proto, že zcela jistě není člověk.
Lituje, že nedokáže být ve stálém myšlenkovém spojení s tetami, jako bývala maminka.
Dovolím si tentokrát ještě poznámku na závěr, která trochu osvětluje, co vlastně Eliška myslí: pouto mezi sestrami Krásovými bylo velmi těsné, i v rámci jejich zvláštní rodiny neobvyklé. Jejich „mamička“ si se svou sestrou, tetou Lydií, musela psát, pokud si chtěly něco sdělit. Cosette, Doramo, Toninka, Poldýna a Hanička (Eliščina maminka) si sice také psávaly, ale vlastně nemusely. V myšlenkách spolu dokázaly hovořit i na dálku, byť nikoli neomezenou. Věděly o sobě, jako kdyby byly stále pohromadě. Bylo to výhodné i v dobách, které byly relativně bezproblémové; v nebezpečných časech to bylo ovšem neocenitelné.
Eliška je učitelkou, do Horního Hrádku se dostala na základě umístěnky. je tu daleko od své rodiny, odkázaná jen na běžné komunikační prostředky jako pošta a telefon, případně telegram. Na případné problémy je tedy více méně sama.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí, závěrečná poznámka
Líbí, závěrečná poznámka osvětlovalo něco, co z textu víceméně vyplývalo samo, kdežto opravdové nejasnosti dál zahaleny :-))) Vypadalo by to na nějakou sabotáž, ale když to není člověk?! Napínáš nervy, holka!!!
z textu to vyplývá, ale já
z textu to vyplývá, ale já měla ten poznámkový text napsaný jako první (a měla jsem 75 slov, stačilo mi to a pointa vlastně žádná), a když jsem ho už měla, říkala jsem si, proč ho nepoužít :-)
a upřímně řečeno, já sama nevím, co z toho nakonec bude - často se odpíchnu od nějaké výchozí situace, příběh se k tomu pak vystaví sám
Tedy, teď by Eliška spojení s
Tedy, teď by Eliška spojení s ženskou částí rodiny opravdu zatraceně potřebovala. Snad už ji maminka, tety, prateta atd. naučily dost, aby situaci zvládla.
Jo, to by rozhodně
Jo, to by rozhodně potřebovala. Nakonec možná pomoc přijde z nečekané strany.
Tak nenapínej, šup šup, jen
Tak nenapínej, šup šup, jen co bude téma. :D
Uvidíme, jaké bude téma a k
Uvidíme, jaké bude téma a k čemu se bude hodit ;-)
Vůbec mi nevadí, když tě
Vůbec mi nevadí, když tě témata zavádějí v rámci fandomu na různá místa a do různých časů. Ale takhle něco nakousnout a nechat čtenáře v napětí... Budu doufat, že ti hned příští téma dovolí napsat pokračování.
upřímně řečeno, tady jsem
upřímně řečeno, tady jsem trochu v napětí i já sama, mám to období, kdy je Eliška v Horním Hrádku, rozvrhnuté tak nahrubo, samozřejmě vím, že se tam něco přihodí, ale i pro mne to je velké objevování :-) (a asi je to jedna z věcí, které jsou na tom psaní tak zábavné ;-))
Tak to jsem zase napnutá,
Tak to jsem zase napnutá, kruciš, jako každou chvíli v tomhle fandomu. Či spíš u této autorky, co nám teda dává!
Beru to jako velkou poklonu.
Beru to jako velkou poklonu.
Jak už psali přede mnou -
Jak už psali přede mnou - takhle napjatá atmosféra, bojim :) (a chci vědět, co bude dál)
díky moc
díky moc
jsem ráda, že to působí napínavě