V údolí růží 16. - Vlasy větrem cuchané
Úvodní poznámka:
NESOUTĚŽNÍ
Fandom:
Drabble:
Žalm 22;1
V parném letním odpoledni byly hlavní dveře kostela otevřené a vchod do kostela přehrazovala jen zdobená mříž. Mírný vánek se skrze ni proháněl sem tam do nitra chrámu a zpátky. Čechral vlasy poutníků, kteří pozorně naslouchali výkladu regenschoriho a kostelníka v jedné osobě.
Světec stál poněkud stranou pod křížem. Tvář měl vážnou a oči přivřené. Zničehonic se mu v mysli vynořily verše dvaadvacátého žalmu. Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí. Šklebí rty a pokyvují hlavou…
Nevědomky sevřel rty a prohrábl si kratičké vlasy, které se větru zpřeházet nepodařilo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí, oživovat sochy v
Líbí, oživovat sochy v kostele je dobrý nápad...
Děkuji za komentář:-)
On je ale Světec opravdu živý - je to přezdívka pro jednoho z poutníků.