Lety s přibývajícími léty
Svoboda, rychlost, vítr ve vlasech a svistot vzduchu kolem uší, krajina ztrácející svoje obrysy, život nabývající v nebezpečí nové dimenze, za mlada to prostě milovala. Ne, že by byla přímo do větru, ačkoliv kdo ví, nebylo to s kým potvrzovat ani vyvracet. Ale jak stárla, lety ztrácely na své vzrušivosti a nabývalo jejich nepohodlí. Kolena v chladivém vánku bolavě tuhla, vlasy se cuchaly, celé jaro prokýchala, kyselé deště jí ničily šaty, nad městy aby se vyhýbala dronům a tak vůbec, všechno se to nějak komplikovalo a ztrácelo to lehkost bytí. V mrazivých ránech ji na koště už nikdo nedostane. Tečka.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Prostě už ani pohádky nejsou
Prostě už ani pohádky nejsou dneska co bývaly, škoda.
pomalu se nevyplatí mít
pomalu se nevyplatí mít pohádkový život
...
drony musí řarodějce na koštěti vadit
potvory létavý
potvory létavý
navíc se na tom strašně blbě
navíc se na tom strašně blbě sedí. No jo, lepší zůstat v peřinách. A v perníku.