14. Vyrazili

Obrázek uživatele gleti
Kapitola: 

Milá Bea Blaženo,

české varianta tvého jména mi připadá roztomilá, ale nevím, jak dlouho mi bude trvat, než si na ni zvyknu.

Sestřičko, předevčírem jsme vyrazili z Mohuče, ale ke vzkazu pro tebe jsem se dostala teprve dnes. V tom hemžení se obtížně hledá chvilka klidu.

Z Mohuče se nás vydalo kolem tisíce velmi mladých duší a při každé zastávce se přidávají další. Jsou to především chlapci kolem deseti – dvanácti let, ale výjimkou nejsou ani mladší, osmi sedmiletí. Zpočátku jsem myslela, že jsem jediná dívka, ale postupně se ukázalo, že je nás víc. Jen většina z nich se vydávala za hochy.

Cestujeme pěšky, v doprovodu několika mladých mnichů, kteří dbají o naše duše, hlavně abychom nezanedbávali modlitby. Což některé chlapce docela zaskočilo, snad si představovali, že budou válčit podobně jako rytíři.

Eliška zvedla hlavu, protože uslyšela povědomý hlas. Uviděla přicházejícího Nicolase. Překvapilo ji to, domnívala se, že na druhé straně tábora pomáhá mnichům. Pamětliva sestřiny rady, rychle list schovala.

O několik stovek kilometrů na východ Blažena zaskočeně sledovala mizející text.
Doufám, že se jí nic nestalo, pomyslela si a nerozhodně se podívala na ampulku s věšteckým lektvarem. Dnes už jednu dávku měla, druhá by ji mohla ublížit. Má riskovat?

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

Tady toho riskování bude víc. Pravděpodobně Blažena riskne i tohle že?

Obrázek uživatele Tora

kam se to dostala, chudák holka

Obrázek uživatele Killman

pomalu se zase blížej k sobě

Obrázek uživatele Arenga

Já z toho celkové fakt nemám vůbec dobrý pocit...

Obrázek uživatele mila_jj

Blaženko, nezahrávej si. Ona se zase ozve.

-A A +A