Navěky

Drabble: 

„To je normální, Leni. Koupíme novou,“ utěšovala maminka dívenku. Leni smutně svírala v ruce dopsanou propisku.
„Já chci tu svoji!“ vyhrkla. Maminka se shovívavě usmála. Děti, a ty jejich rozmary.
„Ale neboj, miláčku. Bude úplně stejná, slibuji.“ Leni zarputile vrtěla hlavou.
„Ne, to nebude,“ zašeptala.
Od té doby si koupila tisíce propisek a sešitů. Všechny popsala, a to, co vytvořila, pak prodala. Maminka na ni byla hrdá.
„No vidíš, a určitě si nepamatuješ, jak jsi kdysi vyváděla kvůli jedné propisce,“ prohodila jednou pozdě večer. Leni se pousmála.
„Ne, nepamatuju,“ odpověděla.
Vypsanou propisku, kterou vytvořila svůj první příběh, měla v kapse.

Komentáře

Obrázek uživatele Elluška

To je moc pěkné :)
A takové poetické a má to dobrý tempo a pointu a vůbec to funguje.

Díky. To je jeden z nejkrásnějších komentářů, co jsem zatím dostala :D

Obrázek uživatele Elluška

Není zač :) Dobrá, budu ti poskytovat pravidelnější konstruktivní komentíky, když se ti to zamlouvá :))

Obrázek uživatele strigga

Ach <3

Obrázek uživatele galahad

To je milé :)

Díky moc...

Obrázek uživatele wandrika

Krásne, trochu nostalgické.

Díky. Skoro všechno, co napíšu, je nostalgické...(když ne nostalgické, tak alespoň trošku zasmušlé :D)

Obrázek uživatele Faob

Ano, s těmi prvními je dobré spojit celý život :-)))

Takhle, já ve skutečnosti měla plnící pero, takže to mi slouží pořád...:)

-A A +A