16. Za scénou

Obrázek uživatele Wee-wees
Úvodní poznámka: 

Mám nějakou lenost tvůrčí krizi, tak tentokrát krátká mezikapitola. Takže se ještě nedozvíte, jak to dopadlo. Pardon. :)

Kapitola: 

První rána jí otřásla. Vlna šoku jí projela od hlavy až do chodidel, jako by bič skutečně dopadl na její záda.
Stáli vmáčknutí v úzkém průjezdu na okraji náměstí, jen pár desítek metrů od radnice. Za nimi, na malém dvoře, potřásali hlavami zpocení koně a přepočítávali si končetiny.
Dorazili sem sotva před pár minutami. Nestihli víc než se – zabalení do cestovních plášťů, které skryly vojenské uniformy a Cybin krátký kabát v merronských barvách – smísit se scházejícím se davem a pak se vmáčknout do téhle zapomenuté uličky.
„Co budeme dělat? Musíme něco dělat!“ Jorik nesnášel situaci zrovna dobře. Lorn celkem rozumně už kus před Issou nařídil Gerovi a Rysovi, aby mladíka hlídali a zejména aby ho nenechali udělat nějakou pitomost.
„Především se budeme snažit nenechat se zabít. Podívej,“ velitel ukázal vzhůru. A opravdu, na každém balkoně, každém výklenku nebo dost širokém okně nad náměstím, stál jeden z Černých s lukem a toulcem plným šípů.
„Napočítala jsem jich šestnáct. Nevím, jak moc dobří jsou to střelci, ale z pár metrů do davu...“
„V téhle tlačenici se musí trefit pokaždé. I průměrný lučištník vystřelí osm šípů za minutu. A to ještě připočítej všechny ty, které by udupali v tlačenici, kdyby se lidi v panice pokusili dostat z náměstí.“ Lornův výraz byl chmurný.
Cybi rychle přemýšlela. Její pohled přitahoval královský strom uprostřed náměstí, na první pohled stejně mrtvý, jako ten, který viděla před téměř třemi týdny v Savaře. Kdyby se dokázala k tomu stromu dostat...
Druhá rána dopadla.
Jorik zasténal a Ger s Rysem ho pevně sevřeli mezi sebou.
„No tak, nemůžeš je prostě všechny proměnit na hejno černých vran? I s Hrysem, nejlépe?“ zadoufal Lorn. Ani jeho nenechávalo utrpení jeho starého přítele chladným.
Na přednášku o komplikovanosti přeměny člověka ve zvíře nebyl zrovna vhodná chvíle. Ale v tu chvíli si vzpomněla na jinou přeměnu, na kus kůry vyhozený do vzduchu v jednom dávném, hořkosladkém odpoledni.
Zvedla oči zpět k lučistníkům, k jejich toulcům plných černých, opeřených šípů.
To by mohlo vyjít...

„Medvěde, tys na to přišel.“
„Ano?“
„Ano. Je to trochu šílené, ale mohlo by to vyjít.“
„Co mám udělat?“
„Vjeď tam a zastav to.“
„Vždyť z něho udělají jehelníček!“ vyhrkl Ger. Lorn mávl rukou, jako by odháněl dotěrnou mouchu. Pár vteřin si s Cybi hleděli do očí.
„Vjeď tam, a udělej mi cestu k tomu stromu,“ řekla princezna. A pak o něco tišeji: „Podruhé už tě neopustím.“
Třetí rána dopadla.
Lorn pevně stiskl rty. Pak rychle doběhl ke svému koni, vyhoupl se do sedla a vyrazil na náměstí.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

To bude divoký

Obrázek uživatele ef77

Ach, velmi sugestivní. To bude ještě vostrý.

Obrázek uživatele Killman

No už se těším na pokračování. Dobré.

Obrázek uživatele kytka

Normálně mi naskočila husí kůže. Doslova. Fakt.

-A A +A