Sedmnáctá scéna
Scéna XVII
Blanche de la Force stojí v civilních šatech uprostřed davu. Smrtelně bledá sleduje, jak její spolusestry jedna po druhé stoupají na pódium s gilotinou za zpěvu “Veni Creator Spiritus”. Hlasy karmelitek postupně umlkají.
BLANCHE (šeptá): Kriste smrtelné úzkosti... jehož jméno nosím...
Na pódiu zní poslední tenký hlásek sestry Kláry.
SESTRA KLÁRA: Teque utriusque Spiritum credamus omni tempo- (zmlkne)
Blanche vykročí.
BLANCHE (proráží si cestu lidmi a zpívá): Deo Patri sit gloria, et Filio, qui a mortuis surrexit ac Paraclito, in saeculorum saecula.
Dav jí smýkne k popravišti. Blančin hlas náhle zmlkne. Vítr její zpěv ještě několik vteřin unáší.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Páni, to je ale síla... až
Páni, to je ale síla... až mám husí kůži. Nádherné a smutné.
Neuvěřitelné působivé
Neuvěřitelné působivé
Moc doporučuju Bernanosův
Brr...
Brr...
Jak ty umíš ve sto slovech vykreslit atmosféru! Jako bych stála v tom davu a všechno sledovala vlastníma očima (a ušima :) )
Tak tohle musí být hodně
Tak tohle musí být hodně dobré, ale opravdu to nechci vidět.
Tak si to přečti, to se čte i
Nechci to vidět ani na papíře
Nechci to vidět ani na papíře!
No to nejdrastičtější sis
Krása. Knihu jsem četla před
Krása. Knihu jsem četla před pár měsíci, takže dojem z tvého drabblete je ještě znásobený. Úchvatné.
Jé, to mě moc těší!
Před očima vidím živě tu
Před očima vidím živě tu scénu. Vítr ještě několik vteřin její zpěv unáší a ve mně do teď doznívá píseň, smutek a úzkost. Výtečně ztvárněné.
Děkuju!