Láska slepá jest

Vito s Giuliettou seděli mlčky u stolu. Nestačili se divit. Její otec si navoskoval knír, z navztekaného tenoru přešel do konejšivého barytonu. A použil kolínskou! Jeho matka si vzala nejblyštivější korále, které jí poskakovaly po dekoltu, když se klokotavě smála. Klopila oči, cudně se rděla za doprovodu vinařových druhořadých komplimentů.
„Co se to děje?“ zašeptal Vito své milované. Jen pokrčila rameny.
„Já jen vím, že u toho asi nechci být.“
„A to jsem byl pyšný, že jsem pochopil Vesmírnou odyseu...“
„Je to záhada,“ kroutila hlavou vinařova dcera, „Chtěla sem manžela a teď to vypadá spíš na nevlastního bratra a macechu.“