Když až praští
„To není naše,“ řekne dcera, když ve vyrabovaném obchodě vyloví zpod regálu láhev.
„Ta už nepatří nikomu, drahoušku!“
„Je mrtvá?“ chvějí se víčka s rampouchy na řasách.
„Už nic neví, drobečku, a kabát nepotřebuje. My ano!“
Co může hořet, přiloženo. Vesnice vypálena, nashromážděné stráveno, neseli, co sklízeli.
„Nedojdeme tam, tatínku,“ kouří ji od úst, „pojďme umřít.“
Cesta lemována zmrzlými těly. Jsou to sirény, nebo záchranné tyče horských cest?
I na dálku ucítil teplo. Ještě žila, když prořízl břicho.
„Pojď se rychle zahřát,“ pobízí stín za sebou. „Sem dej ruce!“
Opanován vůlí žít, postupně, krůček po krůčku, opouští cestu zpět; vpřed.
Opouštění ještě přípustného je rozděleno na postupné překračování, až vůle žít opanuje veškeré zbytky morálky.
Loučím se s Vámi, díky za přízeň!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
no brr, to je závěr
no brr, to je závěr
Tak aby se nezapomnělo, že
Tak aby se nezapomnělo, že Faob hraje občas na temnou strunu...! Díky!
Hodně temnou. Což neznamená,
Hodně temnou. Což neznamená, že drabble není dobré, naopak, ale delší kousek bych asi čisté subjektivně číst nechtěla. Právě proto, že je to tak dobré.
Občas.
Občas.
No tedy. Tohle se mi NELÍBÍ.
No tedy. Tohle se mi NELÍBÍ. Ale obávám se, že v hlavě uvízne na dlouho. Děsivě přesně vystiženo. A to jsi ještě nedošel až tam, kam se vydává ve tvých stopách má mysl. Protože nejen zima je trápí, že?
V pozadí to je, jistě! Díky
V pozadí to je, jistě! Díky moc!
Fujtajksl. Jsem si nejdřív
Fujtajksl. Jsem si nejdřív myslela, že zaříz dceru! Ale na to možná taky dojde, že? Hrůza! Ale suprově napsaný.
Dceru asi ne, i když kdo ví..
Dceru asi ne, i když kdo ví... Opanovává šílenství.
Nestraš! Mně stačila povídka
Nestraš! Mně stačila povídka od Londona Rozdělat oheň. Byla proti tomuhle čajíček... :(
Promiň. Chtěl jsem tak trochu
Promiň. Chtěl jsem tak trochu končit po havranovsku...
Tys vzal závěr zhurta teda.
Tys vzal závěr zhurta teda. Ale nikdo nevíme, jak bychom se zachovali v krizi. Nesoudím, ale příjemné mi drabble není. Dobře jsi nakonec vycenil zuby.
Děkuji, Tvé komentáře miluji,
Děkuji, Tvé komentáře miluji, jak se vždycky snažíš najít to, co druhého potěší!!!
Moc dobré,
i když pochmurné vyprávění.
Díky!
Díky!
No... co na to napsat. Čtu to
No... co na to napsat. Čtu to hned po Jeronýmovi. Jak by se asi v podobné situaci zachoval on?
Jinak, jsem si jist. Něco se
Jinak, jsem si jist. Něco se myslím překračovat nedá, život zas tak velká hodnota není... (A to vím, že si omlouvá, že to dělá pro dceru...)
Proboha, to je ale tak
Proboha, to je ale tak příšerné a zlé...
Promiň.
Promiň.
Uf, trochu je mi z toho
Uf, trochu je mi z toho špatně. Ale postapokalypticky velmi přesvědčivé, mrazí nejen zimou. Jeden nikdy neví, co bude...
Dík!
Dík!
Teda.. strašný to je. Hrozně.
Teda.. strašný to je. Hrozně. Ale stejně jako Lee jsem si nejdřív myslela, že zaříz dceru, a vlastně jsem ani z konce nepochopila, že je to jinak (myslela jsem, že už blouzní), a to mi přišlo tak strašný, že se teď vlastně stydím, ale cítím trochu úlevu, že aspoň takhle to není. Ale příšerný je to stejně. Umíš.
Tak promiň. Chtěl jsem
Tak promiň. Chtěl jsem podchytit Krylovo "zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí", sílu hříchu posouvat hranice vždy kousek po kousku... Dík!
To se neomlouvej! To máš
To se neomlouvej! To máš stejně jako třeba se Santerem. Já ho vždycky tak zuřivě nenáviděla - jenomže co to znamená? Že je to prostě tak dobře napsanej záporák! :D Takže to prosím ber jako pochvalu.. :)
Zamrazilo, opravdu. Ale líbí
Zamrazilo, opravdu. Ale líbí se mi to, vystihnout takovou hrůzu je také umění, které Ty zvládáš bravurně!
Jsi laskavá, věru díky!!!
Jsi laskavá, věru díky!!!
Taky přeju krásný květen :D
Taky přeju krásný květen :D
Díky! Hlavně aby nám nemrzlo!
Díky! Hlavně aby nám nemrzlo!
Kéž by.
Kéž by. Jen trošičku.