Devatenáctá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Setton mimo realitu právě teď se nachází,
přesto s vírou v mocná kouzla opatrně zachází.
Nevěří, že některé by Zuzanu mu mohlo vrátit,
lidský život končí smrtí. Kdo může ten úděl zvrátit?
Nikdo a nic, domnívá se, proto míří dál,
vůní dobrot přivítá ho v řadě šestý sál.
Před Settonem stoly se tu samy jídlem prostírají,
chuť a vůně zhmotňují se, na Settona doléhají.
Žaludek zakručí, oči by jedly,
dobroty na stole jako by předly.
“Sněz nás, dej si, zasytíme tvůj hlad i tvé chutě”,
“povinnost ti jinak velí,” zní mu v hlavě dutě.
Suše polkne, po jídle už natahuje ruku,
na příslušnost vzpomene se k četnickému pluku.
“Nejdřív terén propátrat, zjistit situaci,
potom možná bude čas i tuhle na legraci.”
Nechce se mu opouštět ten voňavý sál,
s vůlí napůl zlomenou vydává se dál.
V sedmém sále ocitá se v Jiříkově vidění,
strunám jeho dětských tužeb dává výjev ladění.
Na chvíli si přijde zase jak klučina malý,
který na tu krásu kolem jenom oči valí.
Dětské vláčky, autodráhy, prak a taky zdobná dýka,
znovu sní ten klukovský sen, co všechno mu “pane” říká.
Tuhle šachy, luk a šípy či lezecká stěna,
nábožně se na to dívá ztichlý jako pěna.
Pokoj plný her a hraček zdržel by ho celý den,
jenže tichý hlásek v hlavě říká mu “je čas jít ven”.
“Vzmuž se” v duchu Setton velí,
před očima výjev skvělý.
Jak rád by si hrál,
proč jít kamsi dál?
Co všechno tam ještě čeká?
Vlastní zvědavost ho leká.
Měl by trošku ubrat plyn,
leká ho i vlastní stín.
Ale zůstat ostražitý
a vyrovnat rozum s city.
Nedovolit ať emoce zdravý rozum porazí,
v osmém sále nachází se nejslavnější obrazy.
Dřív umění nerozuměl, teď však k němu promlouvá,
Settonovi se ten výklad historický zamlouvá.
Císař Rudolf k nakousnutí, Venuše ho balamutí
přehlídkou své nahé krásy, s Monou Lisou nezadá si.
Nebo Stálost paměti, o té nelze mlčeti.
Štětec s plátnem čekají tu, vybízí ho k činnosti,
“maluj, obraz sám ožije, vždyť jsi talent od kosti.
Vstup do doby mistra pláten, uč se jeho umu,”
Setton zmámen hrou všech barev dal by si hlt rumu.
Je to úctyhodná sbírka, jistě cenná velmi,
proč však pořád v zádech cítí pohled líté šelmy?
Na konci sálu krok Settonův vázne,
na zdi pět skobiček, které jsou prázdné.
“Co tu bylo?” ptá se v duchu,
dávno však má jistou tuchu.
Ty čtyři obrazy z hradního sklepení
- jsou u nás na stěně. Nohy mu zdřevění.
Že by stejnou cestou prošla?
Jak tvrdila, že k nim došla?
Ne, nebude pochybovat o slovech své Zuzany,
do sklepení podstrčil je jistě někdo mazaný.
Jestli dobře počítá tak zbyly čtvery dveře,
třináctých si všimne až když dál se chodbou béře.
V deváté komnatě mapy mu slíbí,
že prý ho přenesou kam se mu zlíbí.
Třeba cestu kolem světa zařídí mu lehce,
Setton s díky odmítne to, víc než má teď nechce.
V desáté komnatě lahvičky s lektvary,
naslouchá, co všechno umí ty odvary.
Neviděn, neslyšen, mohl by chodit,
mít super schopnosti může se hodit.
Lektvar, po kterém se létá,
lektvar, který přidá léta,
jiný, co je ubere,
po dalším se přibere.
Tenhle zmenší postavu,
jistě víc než o hlavu.
Živá nebo mrtvá voda,
parfém, co sexappel dodá.
“Hotový James Bond,
tomu říkám fond.”
V jedenácté komnatě prsten Arabely,
“běž a dojdi na konec”, zpocen sobě velí.
Koutkem oka vidí věci známé hlavně z pohádek,
že tu hůlku kouzelnickou najde, kdo by to byl řek?
Nebo sedmimílky boty, či kouzelné pláště,
obušek co lotry trestá, ten míval rád zvláště.
Je tu i kouzelný pohár, nebo koule křišťálová,
“kde se tady všechny vzaly?” doslova mu v hlavě klová.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No teda, to je mámení! Ten má ale pevnou vůli, že ho nic nezlákalo.

Obrázek uživatele Skřítě

I když v dubnu to bylo pochopitelné, tam nestíhal nikdo... A já sama taky sotva stíhám psát, natož číst seriály :-) Díky za koment a Settonovi vyřídím kompliment. Ve verších už nekomentuju, než bych to vypotila a vložila, usnula bych u toho ;-)

Obrázek uživatele kytka

To je horší než v pohádkách, tam ani tolik lákadel na hrdiny nečekalo :-)
Copak asi skrývá třináctá komnata?

-A A +A