19: Krok v paměti

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Severus vyrazil za Hermionou Grangerovou bez otálení. Remus a Sirius odhodili nedopité sklenky a následovali je.
Hermiona je dovedla před portrét Buclaté dámy, kde na zemi seděl Harry, opřený o kamennou stěnu, s hlavou skloněnou a krví odkapávající z nosu. V zátylku měl složenou čísi namočenou košili. Kolem stál malý hlouček zvědavých nebelvírských studentů, z nichž někteří barvou v obličeji připomínali ovesnou kaši.
Severus k Harrymu přiklekl z jedné strany, Remus z druhé. Sirius se začal přihlížejících vyptávat, co se stalo. (Nejspíš deformace dlouholetým povoláním bystrozora.)
„Já nevím,“ pípla Levandule Brownová a obrátila se pro podporu ke své nejlepší kamarádce Parvati Patilové. „Přišly jsme zrovna z knihovny -“
„Z knihovny, to určitě,“ odfrkla si Hermiona.
„ - když jsme si všimly, že Harry stojí před Portrétem. Parvati do něj ze srandy šťouchla a ptá se: Že bys letos zapomněl heslo dřív než Neville?“
Sirius netrpělivě přešlápl.
„A dál?“
„No, pak zavrávoral, opřel se o stěnu a...“
„Tak divně se třásl,“ doplnila Parvati. „Jako by měl zimnici.“
„A pak se mu spustila ta krev,“ navázala Levandule. „Chtěly jsme zajít pro madam Pomfreyovou, ale -“
„On najednou začal říkat něco o temných silách a já jsem úplně ztuhla. Nemohla jsem se ani pohnout.“
„Měl divnej hlas. Jinej než obvykle. Jako kdyby to ani neříkal on.“
„Co říkal?“ vstoupil do jejich výpovědi Sirius a mračil se čím dál víc. „Co říkal o těch temných silách?“
„Že povstávají,“ špitla Parvati bázlivě, se zrakem upřeným na Harryho bledou tvář.
„Vzpomeneš si na přesný znění těch slov?“
„Temné síly povstávají... z časů dávno minulých. Prominutých. A potom, že se něco rodí... hmm... Nevybavuju si to úplně jasně. Omlouvám se.“
„Ze lsti rodí se jejich paní,“ dokončila za Parvati Hermiona. „To už jsem se z knihovny vrátila já a slyšela konec. Když Harry ta slova dopověděl, omdlel. Tak jsem ostatním řekla, ať se o něj postarají, a běžela sehnat profesora Snapea.“
„Kdo dal Potterovi ten obklad?“ ozval se profesor Snape a rozhlížel se po studentovi, kterému by chyběla košile.
Nemusel pátrat dlouho. Longbottom stál opodál a byl do pasu nahý. Na holé hrudi mu visela povolená vázanka.
„Deset bodů pro Nebelvír za vaši ochotu pomoci.“
Vrátil mu vyčištěnou a suchou košili. (Žehlící kouzlo se bohužel nikdy nenaučil, na jeho obranu ovšem nutno podotknout, že odbornice na péči o domácnost Molly Weasleyová považuje toto zaklínadlo za jedno z nejtěžších domácích kouzel vůbec. Sama se ho učila tři roky a spálila na dva tucty Arturových svršků.)
„Profesor Lupin odvede pana Pottera na ošetřovnu a slečny Patilová, Brownová a Grangerová půjdou se mnou a profesorem Blackem do kabinetu. Všichni ostatní se vrátí zpět do společenské místnosti. Přeji vám dobrou noc. A pokuste se neklevetit.“

Ihned po příchodu Severus zatopil v krbu, aby rozehnal chlad dlouho nepoužívané místnosti. Sirius také nelenil a vyčaroval pro dámy tři pohodlná polstrovaná křesílka.
„Šálek čaje?“ nabídl Severus a zaraženě si uvědomil, koho tím sám sobě připomíná. Předsevzal si, že musí co nejdříve připadnout na nějaký originální úvod k formálním rozhovorům.
Dívky svorně zavrtěly hlavami. Připravil tedy hrnek jen sobě a Siriusovi.
„Stav, v němž jste nalezly pana Pottera, se nazývá prorocké vytržení. Je to druh transu typický pro silná média.“
Během vysvětlování stál k děvčatům zády a prohledával šuplíky komody pod oknem.
„Nebývá život ohrožující. Vyznačuje se však poměrně nepříjemnými průvodními jevy, jako je krvácení z kapilár, závrať, rozostřené vidění, studený pot, zvýšené svalové napětí, úporná bolest hlavy. Jelikož si tento proces téměř vždy vyžádá obrovské množství energie, objevuje se po jeho skončení zimnice, nutkání na zvracení, slabost a celková únava.“
Konečně našel tři skleněné lahvičky se zátkou a posadil se s nimi ke stolu.
„To, co se stalo panu Potterovi, je u vzácného počtu kouzelníků, kterým říkáme média, naprosto běžná věc. Pomůže mu dlouhý spánek, několikadenní klidový režim a vydatná strava. Není třeba se znepokojovat.“
„Ale to proroctví -“ namítla Hermiona.
Severus ji zadržel gestem zdvižené ruky.
„Ano, to proroctví se může zdát trochu znepokojivé. Obzvláště v kontextu doby, která nadchází. A proto budu jednat na rovinu - chci vás požádat o spolupráci při zkoumání zmíněného proroctví. Potřebuji vzpomínku na tu událost. Od každé z vás.“
„Řekly jsme vám všechno, co víme!“ vyhrkla Levandule. „Nic jsme si nevymyslely!“
„Věřím vám,“ řekl Severus tak pokojně, jak jen dovedl. „Ústní svědectví má ovšem tu nevýhodu, že nikdy není úplné. Neobsahuje všechny mozkem zaznamenané informace. Neposkytuje celkový náhled na situaci.“
Učinil delší pauzu. Jednak, aby svlažil vyschlá ústa douškem silného čaje, a jednak proto, že přesně v tuhle chvíli dvě z dívek potřebovaly čas na utřídění myšlenek a Severus to věděl. Prozrazoval mu to výraz jejich tváře, držení těla, neklid nohou, drobné chvění očních víček... Sirius viděl totéž a věděl, že přesně takhle se má vést přesvědčovací rozhovor. Svého kolegu ocenil uznalým kývnutím.
„Předání vzpomínky není žádná složitá věda. Jde o paměťové kouzlo, kterým se z hlavy odebere příslušné myšlenkové vlákno. Jen to jediné a žádné jiné,“ zdůraznil Severus, aby rozptýlil případné obavy o soukromí. „Po jeho odebrání zůstane ve vaší paměti takzvaný otisk, vybledlý obraz vzpomínky. Díky němu si na událost budete pamatovat, budete vědět, co se odehrálo, jen už si nevybavíte detaily, zvuky, vůně, emoce, které ve vás událost vyvolala. Jediné, co tato procedura vyžaduje od vás, je, abyste se po dobu působení zaklínadla soustředily výhradně na danou vzpomínku. Pokud souhlasíte -“
„Já mám otázku,“ zaznělo nikoli překvapivě od Hermiony.
„Ano, slečno Grangerová?“
„Můžu vám svoji vzpomínku předat sama?“
„Prosím?“
„Já to kouzlo umím. Můžu vzpomínku extrahovat sama. Pokud mi to dovolíte.“
Sirius upustil hrníček. Severus na poslední chvíli mávl hůlkou a zastavil ho milimetr nad dlažbou. Ani na okamžik však nespustil ohromený pohled z Hermiony.
„Profesore Blacku, ten hrnek jsem dostal od pana Longbottoma k loňským narozeninám. Byl bych rád, kdybyste napříště projevoval míru zaskočení jinak, než rozbíjením mých oblíbených upomínkových předmětů.“
„Jistě, profesore Snape,“ přikývl naoko podrážděně Sirius, sarkasmem dokonale probraný z šoku. „Už se to nebude opakovat. Příště dám svoje zaskočení najevo tak, že vykřiknu něco jako: No doprdele!“
Severusovi zacukaly koutky. Musel se hryznout do tváře, aby udržel masku důstojnosti. Naštěstí všechna tři děvčata s pootevřenou pusou civěla na profesora Blacka, takže si toho nevšimla.
„Sorry,“ dodal šeptem Sirius, když se dívky otočily zpět na svého kolejního ředitele.
„Dobrá tedy. Ve světle toho, jak s námi zamávalo vaše oznámení, slečno Grangerová, myslím, že profesoru Blackovi můžeme jeho drobný prohřešek odpustit. Je naprosto nevídané, aby někdo vašeho věku ovládal paměťová kouzla.“
„Nevídané úplně ne,“ namítla zčervenalá Hermiona. „Zlatoslav Lockhart ve své knize Mé minulé já popisuje, jak se první paměťové kouzlo naučil ještě před nástupem do Bradavic. Lidská paměť ho natolik fascinovala, že během prvních tří let studia přišel na dvě úplně nová zaklínadla, která si ve čtvrtém ročníku nechal patentovat.“
Kdyby Sirius ten hrneček neodložil na stůl, nejspíš by mu teď vypadl z ruky podruhé. Severus vypadal jako hřebík zaražený do zdi. Pak se mu na obličeji objevil nesmírně kyselý výraz v kombinaci s pohledem plným zoufalé naděje.
„Doufám, že jste paměťová kouzla nestudovala proto, že toho šarlatána obdivujete?“
Hermiona zrudla ještě víc. Kousla se do rtu a sklopila zrak.
Severus schoval obličej do dlaní.
„No nic,“ odkašlal si po chvíli a podal slečně Grangerové skleněnou lahvičku. „Budeme s profesorem Blackem nesmírně potěšeni, když nám předvedete, co jste se naučila. Pokud se vám to povede, získáte pro Nebelvír třicet bodů. A vy, slečno Patilová a slečno Brownová, dostanete každá po dvaceti bodech, jestliže nám poskytnete vlastní vzpomínku.“
„Ale tak proč ne,“ pokrčila rameny Levandule. „Vždyť to nic není, že jo?“
„Když vám to pomůže,“ horlivě přikyvovala Parvati.
Severus se potěšeně usmál a předal Siriusovi zbývající dvě lahvičky, čímž mu naznačil, že se má o tuto záležitost postarat on.
„Jen drobné upozornění, které bych měl zmínit, než se rozloučíme, dámy,“ pronesl Severus o minutu později. Tón jeho hlasu nepřipouštěl námitky. „Všechno, co se tu dnes stalo a co zaznělo, zůstane pouze mezi námi. Nebudu se snižovat k vynucování mlčenlivosti kletbami, spolehnu se jen na vaše čestné slovo a svou důvěru ve vás. Pokud však mou důvěru zklamete, ujišťuji vás, že získat ji zpět vám nepomůže ani deset tisíc kleteb.“
Všechny tři velmi vážně přikývly a slíbily, že budou mlčet. Sirius jim galantně podržel dveře, když odcházely.
Trochu nadskočil, když Levandule zaječela a vrhla se mu kolem krku.
„Ježíši, Brownová, vždyť je to jenom krysa!“
„Promiňte, pane profesore! Když já z nich mám panickou hrůzu!“
„Tak si pořiďte kočku!“
„To by Grangerová nesměla mít v ložnici tu svoji oranžovou obludu,“ zavrčela Levandule a hodila po Hermioně zlostným pohledem.
„Křivonožka není žádná obluda!“ ohradila se Hermiona rázně. „Je to napůl maguár. A v lovení krys bude jistě skvělý!“
Jako na dotvrzení jejích slov se kolem mihla oranžová šmouha, o které pouze divoké mňučení prozradilo, že se jedná o zběsile lovícího kocoura.
Když za tím vším Sirius konečně zabouchl dveře a klesl do jednoho z pohodlných křesílek, udivil ho Severusův výraz.
„Stalo se ti něco?“
„Ne. Nic. Jen... Ta oranžová zrůda, co jí Grangerová říká Křivonožka... Před třemi týdny jsem si ji přivezl z Paříže, kde se na mě bůhvíproč nalepila. Celé tři neděle tu se mnou spala v posteli. A pak najednou zmizela. Myslel jsem, že třeba utekla do lesa. Že vyhledala přirozené prostředí.“
Sirius se rozesmál.
„Polodivoká šelma, která s tebou tři tejdny sdílela postel, odešla bydlet k Hermioně Grangerové. To nevymyslíš, brácho!“
Smál se, až mu tekly slzy.
A smál se i druhý den, když to vyprávěl Remusovi.
Přestal se smát, když ve Vstupní síni zahlédl Dolores Umbridgeovou.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 31 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele ef77

Já naprosto obdivuji, jak dokážeš do temných chvilek tušených hrůz vkomponovat jemné záblesky humoru.

Obrázek uživatele gleti

v jedné fanfikci proměnila McGonagallová Dolores v myš a snědla ji.

Stále mě okouzluje, jak téměř kanonicky se chovající Severus zapadá do nebelvírské společnosti.

Obrázek uživatele strigga

Já toho tvýho Siriuse prostě žeru. <3 A ty nenápadný zárodky budoucího vztahu mezi Severusem a Hermionou jsou boží! Ano, dokonal jsi dílo zkázy, vážně jsem je spolu začala mít ráda. :D Křivonožkovi to bylo jasný od začátku.. a Harry je médium, jo? To jsem zvědavá, kde k tomu v tomhle světě přišel, když nefunguje jako viteálová anténka natažená k Voldemortovi :D a taky co na to řeknou James a Lily.. každopádně doufám, že týhle povídce zůstane až do konce tak pozitivní atmosféra, protože mě to - ač se tam samozřejmě dějou čím dál temnější věci - pokaždý hrozně nabije :)

Obrázek uživatele Arenga

Ta scéna s hrrníčkem! A to překvápko, že Hermiona umí paměťová kouzla! Fakt jsem se dusila do polštáře :-D ovšem ten konec zamrazil, mám pocit,že ta krysa tam nebyla náhodou...

Obrázek uživatele Regi

Taky mám pocit, že to byla jistá určitá krysa...

-A A +A