19. Audience

Obrázek uživatele Wee-wees
Úvodní poznámka: 

Dneska se krátce podíváme na Dragoše, našeho miláčka.

Kapitola: 

„Takže abych to shrnul: moje sestra se vrátila, prohlásila se za následnici trůnu, oživila královský strom a překazila popravu těch pěti zrádců.“
Hrys nasucho polkl a přešlápl z nohy na nohu.
„Ano, můj pane.“
Dragoš stál opřený o parapet zády k němu a hleděl z okna, jako by byl nesmírně zaujat nabízenou vyhlídkou.
Dlouho bylo ticho.
„Říkal jsi mi,“ pokračoval pak král stále tiše a neobvykle klidně, „že už o ní nikdy neuslyším. Že bude spokojená v Anteřře, se svými kouzly. Že už se mi nikdy nepřiplete do cesty.“
Teď se k Hrysovi pomalu obrátil. Vzduch kolem něj jako by praskal nevybitou energií.
Dragoš druhý byl, pokud se právě netvářil otráveně, znuděně či rozzuřeně, nadprůměrně pohledný mladý muž. Měl souměrnou tvář a dobře rostlé tělo. Nebyl hlupák ani lenoch; byl obstojný lučištník, dobrý šermíř a výborný jezdec. Vzdělání dostal důkladné, v jazycích, vědách i magii. Mistrovství však v žádné disciplíně nedosáhl; k tomu mu scházelo to, co venkoncem bylo jeho hlavní slabostí – trpělivost. Mladý král měl letoru prudkou a nestálou, nesmiřoval se snadno s neúspěchem a nikdy neodpouštěl těm, co se na něm podle jeho názoru provinili. Na sebemenší výtku či nevůli osudu reagoval hněvivě; jeho vztek rychle vzplál a pak zase rychle pohasl.
Hrys jeho povahu dobře znal a dovedl s ní umně pracovat ve svůj prospěch.
Ale občas nastaly chvíle jako tato; kdy se obvyklý rychlý výbuch nedostavil. Kdy Dragoše opanoval podivný klid a špatné zprávy přijímal, jako by se nic zvláštního nedělo. A právě v těchto chvílích Hrys pociťoval pravý a nefalšovaný strach. V těch chvílích pod povrchem té prudké povahy se převalovalo něco, co i našeptávači s odolným žaludkem nedělalo dobře.
Otevřel ústa, aby králi odpověděl, ale nic z nich nevyšlo. Odkašlal si a zkusil to znovu: jeho hlas zněl pisklavě.
„Mýlil jsem se, můj pane.“
„Zjevně,“ odvětil Dragoš příkře. Přistoupil až k němu. Zdálo se, že se králova postava zvětšuje, ale byl to spíš Hrys, kdo se přikrčil před jeho ostrým pohledem.
„Radil bych ti, aby se to víckrát nestalo. A teď mi zmiz z očí.“

A zatímco rádce, s úlevou mumlající ano pane, zajisté pane, s ulehčením couval z místnosti, zahleděl se král znovu z okna.
„Ještě okamžik,“ zarazil ho pak, právě když Hrys už bral za kliku, „víš už, jak se sem vlastně dostala?“
„Podle toho, co se mi doneslo, přicestovala ze Savary s nějakým kupcem.“
„Tak toho kupce koukej najít. Poděkuji mu osobně.“

Komentáře

Obrázek uživatele Aveva

Ha, takže chudák Otis se ještě dostane na scénu!
Obrázek uživatele Killman

No to má teď chudák blbý. Ale furt je šance, že ho nenajdou dřív než se octne za linií povstání.

Obrázek uživatele ef77

Chudák Otis!

Obrázek uživatele Tora

Dočetla jsem nv sice se zpožděním, ale dočetla. Moc se mi příběh líbí Bc a jsem zvědavá, co bude dál.

Obrázek uživatele Aries

Tak přemýšlím... ona tam přijela nějakým výtahem, ne? To tam neměli žádné pohraničníky nebo tak?

Obrázek uživatele neviathiel

Jupí, Otis se vrátí.... teda počkat...

-A A +A