20. část - Konečně se dozvíme, co se hledá a navíc, že všechny cesty vedou… kam?

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Sheila a Gonny spolu s vojáky Holemým a Staňou k ruinám bývalého zámečku v Maříži. Objevili nefunkční - nebo nebezpečný - průchod za rozhraní. Holemý se ve sklepě udeřil do hlavy a Staňa ho vynesl na čerstvý vzduch. Gonny se Sheilou pak objevili ve stěně uschovanou jakousi skříňku, ale než ji stačili otevřít, zřítila se na ně část stropu. Gonny vyhrabal sebe, Sheilu a nakonec i skříňku. Opustili jsme je ve chvíli, kdy Gonny skříňku otevřel.

Omlouvám se za dnešní délku textu, ale ono se mi tam na začátku cosi připletlo... prostě nějaká plevelitýda či co... jestli ony fakt nebudou putovní.

Kapitola: 

Schránka byla plná čehosi jemného, nadýchaného, vesele barevného. Vykulila jsem oči a sáhla dovnitř. Ruce se mi zabořily do hebkého měkkého plyše a já vytáhla pánské bačkory – ale ne, kdepak bačkory! Bačkůrky, roztomilé bačkůrky ve tvaru modrorůžových králíčků.
Gonny zatřásl hlavou a zamžikal. Pak ještě jednou, následně si protřel oči a nevěřícně se prstem dotknul jedné z nádher. Králíci potěšeně zamrkali velkýma očima, zastříhali ušima a okamžitě se něžně se přitulili k jeho rukám.
„Tohle jsme hledali?“ zeptala jsem se rozněžněle. Všechna příkoří byla zapomenuta. Pro tyhle bačkůrky cokoli!
„Ne! Vůbec netuším, co to je!“ vyrazil ze sebe můj parťák. Takhle vyděšený nebyl, ani když stál proti mangikorské bestii, a to už je co říct.
„Nevadí,“ pohladila jsem prstem heboučký plyš. „Je to krásné!“
„Není to krásné, je to úchylné!“ setřásl ze sebe Gonny přítulné králíky a vytáhl wigitor. „Kdoví, z které dimenze to sem přitáhlo a co to dokáže! Zblblo to i tebe, nehlaď to pořád, ještě ti to něco udělá! Pryč ode mě! Vari!“
Králíci se nešťastně zavrtěli, pohlédli na sebe a vypadali, že snad chtějí něco říci, ale pak se najednou odkudsi zdáli ozvalo podivné pištění.
„Krysy! Ještě to nám tu scházelo,“ vyděsila jsem se.
„Kde by se tady teď vzaly krysy?“ zavrtěl hlavou Gonny.
Králíci zpozorněli, čumáčky jim začaly poskakovat. Rysy se jim zostřily, oči jezdily sem tam. Odtáhla jsem ruce, už se mi nezdáli tak úžasní, jako předtím.
Pískot se ozval znovu, nedokázali jsme detekovat, z kterých míst. Ostražitě jsme se rozhlíželi, ale že se mezi námi otevře jakási meziprostorová kapsa, z které vyběhnou dva vypasení krysáci, popadnou plyšáky a zmizí, to jsme nečekali. Ozvalo se tiché cink a ve vznášejícím prachu se rozlétlo na tisíc stříbrných jiskřiček.
Bačkůrky byly pryč a nám zbyla jen prázdná schránka.
Pohlédli jsme na sebe a beze slov nám bylo oběma jasné, že tuto epizodu nikdy nikomu neprozradíme a urychleně na ni zapomeneme. Plyšověkráličí bačkůrky, radostně se objímající s vypasenými krysáky musel být přelud. Musel. Jinak to není možné.

Když se Gonny vzpamatoval, vztekle schránkou mrštil o zem.
„Prázdná! Ty pitomý bačkory nepočítám, to se asi zbláznila realita. Mělo tu být něco naprosto jiného! Předběhli nás! Kruci! Baba jedna, ani se nezmínila, že by hodinky už někomu ukazovala!“
„Kdo, Gonny? A co tu mělo být? Dozvím se to už konečně?“ nevydržela jsem a zatřásla s ním. „Tak už mi to konečně prozraď! Už mě nebaví hledat něco, o čem vlastně nic nevím! Málem mě tady ty trámy zabily a ty děláš furt tajnosti! Nezlob mě, kruci!“
Gonny nešťastně rozhodil rukama. „Chtěl jsem tě překvapit, Šej. Podle toho, co je vyobrazeno na hodinkách, tu měla být schovaná kniha, kterou sepisovali po řadu let nejvyšší z Hledačů. Jsou v ní popsané světy za rozhraním. I se způsoby, jak se do nich lidé mohou dostat, zapsané všechny prostupy a dokonce i metody, jak další vytvořit. Navíc i to, v kterých světech je možno obchodovat a co je nejlepší z nich dovézt k nám. Prostě taková jejich bible. Říkali jí Hvězdná kniha, vědělo o ní jen pár zasvěcenců… a značili ji tím obrázkem, co je na hodinkách.“
Vzpomněla jsem si na malůvku, kterou jsem nedokázala identifikovat a přikývla.
„Dobře, a co z toho?“
„To, že bratrstvo Hledačů je buď stále živé, nebo že se k jejich tajnostem dostal někdo další, nepovolaný. Kniha měla podle všeho jen dva opisy. Obrovská vzácnost. Originál a jeden opis už Rada má, tady byl nejspíš ten poslední, ještě nenalezený. A teď, místo abychom ho měli my a ten krám se konečně dostal z dosahu lidí, ho má kdoví kdo. A kdoví, co s ním udělá! Navíc, na rozdíl od takzvaného Vojničova rukopisu – který přitáhli přesně tihle Hledači a můžeme jen doufat, že ho lidstvo nikdy nerozluští, když už nám to uteklo – je tohle psané běžnou angličtinou, takže tomu bude rozumět každý. Říkal jsem si, že kdybys ji třeba jako našla ty, že by ti mohla Rada konečně odpustit trest…“
Zkoprněla jsem. On to všechno dělal kvůli mně!
„Rád bych, abys zas mohla do služby,“ přiznal Gonny. „Vypadalo to tak nadějně! Pitomá bába, až já ji dostanu do ruky! Já bych do toho kop!“ Kopl zběsile do malby stromu a v té chvíli se najednou událo několik věcí.
Zadní stěna sklepa se zachvěla, ale jinak, než předtím. Z místa, do kterého Gonny kopl, se rozeběhla slabá vlnka a šířila se kruhovitě přes celou stěnu. Když zmizela, malba dlaní – či stromu – vystoupila a puklina uprostřed kmene se začala pomaličku rozšiřovat. Vzniklým otvorem dovnitř začalo proudit teplé světlo.
Udiveně jsme sledovali, jak se prasklina zvolna rozrůstá. Před námi se otvírala cesta prostupem. Podívali jsme se na sebe a beze slova couvli co nejdál.
V té chvíli se ale zachvěla krypta znovu. Ozvalo se několik ostrých ran a my sotva stačili uskočit stranou. Do stropu projela jakási špice, zapáčila a zmizela zpátky ve stropu. Po chvíli se objevila znovu, otvor nad námi se rozšířil a pak jsme zaslechli nezaměnitelný Staňův hlas:
„Soudružko! Soudružko, si tam? Neboj, už du pro tebe!“
Znovu jsme na sebe s Gonnym pohlédli, ale vtom začalo do krypty znovu pršet kamení a hlína. Přitiskli jsme se ke stěně a chránili si hlavu, o další boule a modřiny už jsme opravdu nestáli. Netrvalo dlouho a dolů za námi se spustil svobodník Holemý.
„Použili jsme ňáký nářadí a kus starýho řetězu, co jsme našli vzadu, tam jak bejvaly mašiny, hele,“ ukázal. „Naštěstí, jak se to propadlo, už nebyla vrstva nahoře tak tlustá. Zkusili sme zašťourat do několika míst a nakonec sme se trefili. Jak sme se dostali krz strop, tak už sme to zmákli raz dva.“ Obrátil se k otvoru nahoru a zařval:„Sou živí, Staňo!“
Pak se otočil zpátky k nám. „Tak pudem, ne? Tady už asi žádnej poklad nenajdem, že jo.“ Rozhlédl se po spoušti kolem a teprve teď si všiml otvoru, z kterého se lilo nažloutlé světlo.
„Staňo,“ křikl. „My se báli, že je po nich, a voni si tu zatím votevřeli vokno, nebo co!“
Rachot a kovové zachřestění se zopakovalo a mezi další várkou kamení a hlíny sjel po zadku dolů i Staňa. Zkontroloval mě pohledem a pak se rozhlédl: „Vokno? Kde?“
„Staňo, ty vole,“ pravil měkce svobodník Holemý, sehnul se a zpod kamení vytáhl kus tlustého zrezivělého řetězu. „Tys měl zůstat nahoře. Kdo nás vocáď vytáhne, dyž sme teď všichni dole?“

Komentáře

Obrázek uživatele KattyV

Tedy, to jsou věci. Jedna část zábavnější než druhá. Heboučké králičí bačkůrky zatoulané od JJ a pak všichni čtyři zasypaní pod zemí. Kdo je teď zachrání, no? Staňo je přímo neodolatelný.

Obrázek uživatele Tora

Oni už nejsou zasypaní, už maj nad sebou díru :) přinejhorším se holt neudusí, no... nějak to budou muset vymyslet.

Obrázek uživatele Regi

Ježkovy zraky, ony jsou to bačkory toulavé! Kdoví ke komu se zatoulají teď?!
No, ale konec bez bačkůrek taky stojí zato. Ten Staňa je ale jelito. :-)

Obrázek uživatele Tora

jojo, zmizly,už jsou kdovíkde, bačkory toulavý, snad se někdy ke Kobovi vrátí. No a Staňa je Staňa, co už s ním naděláš.

Obrázek uživatele ef77

Bačkůrky! Krysáci! Skvělé ;)

Obrázek uživatele Tora

Ó, děkuji :)

Obrázek uživatele wandrika

Výborný a v prítomnosti bačkůrek aj zľahka absurdný diel! Ale strážci sú možno na také veci zvyknutí.

Obrázek uživatele Tora

Jsou zvyklí na kdeco, ale bačkůrky je evidentně překvapily.

Obrázek uživatele mila_jj

Já ti dám, plevelitida, ty si tady plevelíš s bačkůrkama! :D
Ale moc pěkně, veeelmi stylově. :D
Ale co s tím zbytkem, když, milý vole, jsou všichni dole (není on Holemý trochu básník?)?

Obrázek uživatele Tora

No co já za to můžu, že se sem vetřely? Přiběhly nepozvány, nevolány, šup a byly v krabici! (to prásknu, za to můžou ti, co je minule v krabici očekávali! Je přivolali! Je to vlastně přivolatýda!)

Obrázek uživatele mila_jj

Kdoví, kam se vydaly teď... ale, milé bačkůrky, ke konci příběhu koukejte naklusat domů, bude vás potřeba na Velké Finále!

Obrázek uživatele Apatyka

Vraú! XD
Já tedy nevím, já jsem narozdíl od Gonnyho prostý laik, ale mám-li nakreslený cosi, co může být potenciálně nebezpečný a nevím, jak je to zabezpečený, tak do toho nečutám, ne?! :))
A rozesmál mě detail s Voynichovým rukopisem (ten fonetický přepis mě tedy na chvilku zmátl, ale už jsem se našla - tedy, jestli se nepletu a není to jiný nerozluštěný rukopis :)).

Obrázek uživatele Tora

No on tak ani nekopl schválně do toho stromu, on prostě jen vztekle kopl, a že se trefil zrovna tam... inu stane se. Jo, spousta věcí se dá vysvětlit, když víme... že jo.

Obrázek uživatele Aries

Že jo, taky mi to na starýho mazáka přišlo dost amatérský

Obrázek uživatele neviathiel

Bačkory! A Staňa :-D

Obrázek uživatele Tora

Třaskavá kombinace, ještě, že se nepotkali :)

Obrázek uživatele neviathiel

Je na čase, aby vyrazily jinam (aneb vyhlásily jsem si challenge:)
Myslím, že Shran bude mít hodně ošklivou noční můru :-D

Obrázek uživatele Regi

Nejsi sama. U Lenky už jsou v jednadvacáté kapitole taky. Ony fakt vlezou skoro všude. :-)

Obrázek uživatele Killman

Tak to byla vtipná kapitola. :)

Obrázek uživatele Aries

Doufám, že tu knihu najdou, aspoň malá ukázka by mě hodně zajímala.
a jsem asi jediná, kdo nejásá nad bačkůrkama, ale když já nesnáším plyš, z toho hlazení mám husí kůži, jen si to představím, brrr

Obrázek uživatele Tora

Tak určitě víš, že ten začátek tam původně nebyl :) to je jen taková hra navíc. Knihu hledat budou určitě, zda ji najdou, se uvidí, budeme doufat.

Obrázek uživatele Aries

jasný :-) já se jen trochu osypala při tom hlazení, jak dobrý. A doufám!

Obrázek uživatele Arenga

Ta to muselo být extra překvápko, když tam viděli ty bačkory :-D
Závěť je skvělý a asi jsem to měla číst až v neděli, protože teď jsem samozřejmě napnutá

Obrázek uživatele Tora

to víš, v těch dobách, takový luxusní bačkory :) to koukali jak puci

Obrázek uživatele kytka

Páni! Tahle kapitola byla tedy jízda s velkým J!
A nejlepší je, že můžu hned na pokráčko :-)

Obrázek uživatele Tora

jo, někdy je to fajn, číst to hned za sebou

-A A +A