19. Kyrellův návrh

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

V dnešní kapitole se dozvídáme, co chtěl admirál Kyrell říct princezně Leie. Otzka je ale, co nejvyšší kancléřka s návrhem udělá.

Kapitola: 

“Admirál Kyrell právě dorazil,” oznámila Leie přes interkom její asistentka.
“Pošlete ho dál,” řekla na to. Protože její předcházející schůzka se senátorkou Noako skončila dříve, než bylo v plánu, nemusel admirál Kyrell čekat, ačkoliv přišel s předstihem.
Dveře se s tichým syknutím otevřely, mladý vojevůdce vešel a pokračoval až ke kancléřčině stolu. Tam se zastavil a pozdravil Leiu úklonou hlavy. “Excelence,” oslovil ji.
Přestože jí to pravidla etikety výslovně nenařizovala, Leia na znamení úcty před podáním ruky vstala ze své židle. “Těší mě, že vás konečně potkávám osobně,” uvítala ho. “Prosím, posaďte se,” pokynula k židli naproti té své.
Admirál ji s poděkováním poslechl. “Ve skutečnosti se ale nesetkáváme osobně úplně poprvé,” poznamenal, jakmile se usadil.
To Leiu překvapilo. S nakrčeným obočím začala prohledávat svou paměť ve snaze najít vzpomínku na dřívější setkání s Thanem Kyrellem.
Zasmál se. Její na pohled patrné neúspěšné vzpomínání ho pobavilo. “Nečekal jsem, že byste si to mohla pamatovat. Je to už dávno a stala se od té doby spousta věcí,” vysvětloval. “Bylo to na plese v Imperiálním paláci krátce před tím, než naplno vypukla válka. Mě tenkrát vybrali mezi několik pozvaných kadetů z posledního ročníku akademie a vy jste tam byla jako senátorka za Alderaan. Hodně se o vás tenkrát mluvilo, proto si to také tak dobře pamatuji. Dokonce jsme si spolu zatančili, ale připadalo mi, že jste myšlenkami někde jinde.”
“To jsem asi tenkrát skutečně byla,” připustila, ale přesto si připadala trochu hloupě, že si na Thana Kyrella vůbec nepamatovala.
“Není divu, vzhledem k tomu, co následovalo,” pokrčil rameny. “Zatímco já jsem ještě naivně snil o létání vesmírem, vy už jste možná tušila, co se blíží.”
“Ani ne desetinu z toho, k čemu skutečně došlo. Nejspíš trochu přeceňujete mou předvídavost,” usmála se Leia. “Dáte si něco k pití?” zeptala se.
“Ne, děkuji,” odmítl admirál Kyrell. “Nechci vás zbytečně zdržovat.”
“Jistě máte na mysli ten návrh, o kterém jste dříve mluvil.”
“Přesně tak,” přikývl. “Víte… To co udělal plukovník Ioanni… Byla to hloupost, ale věřím, že kdyby měl více zkušeností, nikdy by tak neuváženě nejednal. Tedy... Možná, že i kdyby tu chybu neudělal, nemuseli bychom u Helsky dopadnout o mnoho lépe, ale problém je, že plukovník Ioanni nebyl jediný. Většina našeho velitelského sboru postrádá zkušenosti a já se bojím, že se taková selhání jako u Helsky mohou opakovat.”
“V tom máte bezpochyby pravdu, admirále,” souhlasila Leia, “ale zatím nevidím, kam tím míříte. Z těch zkušených velitelů, kteří nám po Seline zbyli, jsou již všichni plně vytíženi. Kde vzít nové důstojníky s bojovými zkušenostni?”
“Možná se vám ten nápad nebude líbit, ale… říká vám něco jméno ‘Ciena Ree’?”
Leia se zamyslela. To jméno jí bylo vzdáleně povědomé, ale nedokázala si vybavit žádné bližší detaily. “Asi jsem ho už slyšela, ale budu vás muset požádat o podrobnější informace.”
“Je to má přítelkyně, kterou velice dobře znám,” začal Kyrell. “Pochází ze stejné planety jako já, chodila se mnou na akademii a stejně jako já po ní nastoupila do imperiální flotily v hodnosti poručíka. Do konce války to dotáhla až na kapitánku a získala velení nad hvězdným destruktorem Inflictor. Ten byl zničen v bitvě o Jakku a Cienna- tedy kapitánka Ree byla zajata.”
“Takže tedy po celou dobu války sloužila Impériu,” přerušila ho Leia.
“To ano,” přiznal admirál Kyrell. “Ale nikdy se nedopustila žádného válečného zločinu. I poválečný soud to potvrdil.”
“Vy jste Impérium opustil, když jste zjistil, co je zač,” namítla. “Kapitánka Ree to neudělala.”
“Není to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát,” povzdechl si Thane Kyrell, “a já nemůžu ani nechci mluvit za ni, ale vím, že Ciena je dobrý člověk - nejlepší, jakého znám - a zároveň schopná velitelka. Mohla by Nové republice pomoci - a pomoc je skutečně potřeba.”
“Předpokládejme, že kapitánka Ree opravdu vstoupí do služeb Nové republiky a osvědčí se,” připustila. “I tak je ale pořád jenom jedna. Armádě Nové republiky chybějí stovky, možná tisíce důstojníků.”
“Netvrdím, že se podaří vyplnit všechny mezery, ale věřím, že mezi bývalými imperiálními důstojníky se najde více takových, kteří by byli schopní, zkušení a ochotní pomoci s obranou Nové republiky. Koneckonců, jde o záchranu galaxie, takže jsme teď všichni na jedné lodi.” Poté se admirál Kyrell odmlčel na znamení toho, že tohle je vše, co chtěl říci.
“Takže tohle je váš návrh…” řekla zamyšleně Leia. “Měl jste pravdu, když jste říkal, že se mi ‘nebude moc líbit’. Ale také máte pravdu v tom, že jsme nyní všichni na jedné lodi. Mám teď o čem přemýšlet.” Vstala a opět admirálu Kyrellovi nabídla ruku, tentokrát k rozloučení. “Velice vám děkuji za podnětný rozhovor.”
“Já děkuji, že jste mě vyslechla,” odpověděl zdvořile, zatímco si s nejvyšší kancléřkou tiskl ruku.
“Doufám, že se opět někdy setkáme,” usmála se Leia, když se po závěrečném podání rukou usadila zpět na své místo.
Admirál Kyrell jí úsměv vrátil a přidal úklonu hlavou. Pak se otočil a bez dalších slov opustil její kancelář.
Leia se za ním ještě chvíli dívala a uvažovala. Je naverbování bývalých imperiálů dobrý nápad? Dá se jim věřit dost na to aby jim bylo svěřeno velení nad ozbrojenými jednotkami Nové republiky? Nebo spíš: Je společný nepřítel dostatečnou zárukou? A nakonec: Není skutečnou otázkou spíš ‘Jak’ než ‘Jestli’?

-A A +A