21 Azyl
Lada rychlým krokem prokličkovala několik pasáží.
Snažila se přitom vypadat jako dáma, která pospíchá, aby jí nezavřeli oblíbený módní butik, nikoliv jako osoba na útěku. Aniž se zjevně rozhlížela, využívala výkladní skříně a zrcadla, aby se přesvědčila, jestli ji zas někdo nesleduje.
Žádný černý plášť nezaznamenala, ale podezřelý muž s tváří zabořenou do novin ji přinutil zahnout do nejbližší kavárny. Na pár vteřin se posadila k nejzazšímu stolku, ale sotva muži zakryla výhled nějaká zamilovaná dvojice, okamžitě vyskočila, vklouzla na toaletu a znovu se přemístila.
Tentokrát se objevila v úzké křivolaké uličce, kterou chabě osvětlovala jen pochodeň zaražená do kamenné zdi.
Byla v čarodějnické čtvrti.
Tady už ji podle stop magie těžko někdo vysleduje. Zato pravděpodobnost, že narazí na strážníka, je mnohem větší.
Obezřetně vykoukla za rohem a proběhla krátkým podloubím. Když se letmo ohlédla, spatřila místo uličky upravenou a slavnostně osvětlenou zahradu, kde se právě scházeli hosté.
Další průchod ji přivedl rovnou na náměstí, jediné místo v čarodějnické čtvrti, které se neproměňovalo a zůstávalo stále stejné.
Strážníka si všimla hned a splynula s nejbližší zdí. Rozvážně kráčel zády k ní směrem k hospodě Jednooké Martinky. Zřejmě je na normální obchůzce, ale upozornění už jistě dostal.
Lada provázela strážníka pohledem, dokud nezmizel v postranní ulici. Teprve potom se odvážila přeběhnout náměstí a zabušit na Břetislavovy dveře.
Břetislav k její úlevě otevřel téměř hned.
Jeho napjatý výraz naznačoval, že čekal, až přinese nějaké zprávy. Spěch, s nímž vpadla do obchodu a zabouchla dveře, ho vůbec neuklidnil.
„Co se děje?“
„Dejte mi něčeho napít a všechno se dozvíte.“
O několik minut později už se s cigaretou v jedné a skleničkou koňaku v druhé ruce choulila v Břetislavově měkkém křesle a líčila zděšenému starožitníkovi vývoj případu.
„Váš talent znepřátelit si každého, koho potkáte, je vskutku nevídaný,“ povzdechl si Břetislav, když skončila.
„Někde jsem musela udělat chybu,“ uznala Lada. „Ale teď mě nejvíc zajímá jiná věc: Dostal jste můj dopis?“
„Máte na mysli to infantilní přáníčko drahému strýčkovi k narozeninám?“ opáčil Břetislav uraženě. „To jsem dostal.“
„Schoval jste si obálku?“ nadskočila Lada netrpělivě.
Břetislav otevřel zásuvku psacího stolu, štítivě uchopil dopis konečky prstů a podal jí ho.
O popsaný list uvnitř se Lada nestarala. Zato rozříznutou obálku prozkoumala velmi pečlivě.
Byla z obyčejného bílého papíru s šedou vložkou bránící prosvítání a bez předtištěných linek. Přesně taková, jakou Lada skutečně použila, jenže tyhle obálky se daly koupit v každém papírnictví. V pravém horním rohu se skvěla povědomá známka s motivem nějakých květin a poštovní razítko.
Zaměřila se na adresu úhledně vyvedenou modrým inkoustem:
Vážený pan
Břetislav Sojka
Obchod na Náměstí
Staré Město
Ani teplo z krbu a doušek koňaku nedokázaly zahnat mrazení v zádech. Přísahala by na živý oheň, že písmo je její vlastní, tak dokonale bylo napodobené. Zamrzelo ji, že nedokáže nahmatat zbytkovou magii jako Evžen Vulpes. Něco tam ulpět muselo.
Vylovila zápisník. Mezi stránkami našla útržek papíru, který sebrala mrtvé ježibabě, a přiložila ho na obálku.
Slabiky stí a sto se perfektně překrývaly.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ale ale. Tak co teď s tím...
Ale ale. Tak co teď s tím...
Má klíčovou stopu, což je
Má klíčovou stopu, což je dobře, ale co teď s tím, to asi sama ještě neví
No ještěže to řeší Lada a ne
No ještěže to řeší Lada a ne já. Mně by klíčová stopa v řešení nevyklíčila :o)
Ale jsem ráda, že je alespoň na chvíli v klidu a bezpečí.
na chvilku. Ona zas vyleze :-
na chvilku. Ona zas vyleze :-)
Už je jasné, že neutíkala za
Už je jasné, že neutíkala za někým, ale před někým. To má tedy Lada pořádného protivníka.
možná ne jen jednoho
možná ne jen jednoho
Potěš. Kolik jich ještě najde
Potěš. Kolik jich ještě najde a u koho?
možná to vyřeší jinak. Nebo
možná to vyřeší jinak. Nebo bude místo jednoho chlapa hledat spoustu papírků, taky možnost
Uf, nadpis jsem už úplně
Uf, nadpis jsem už úplně zapomněla, kde a proč ho posílala?
Já taky. Ale když je obálka
Já taky. Ale když je obálka od Břetislava celá, nemůže to být ta, kterou měla v ruce ježibaba... to jsem tedy zvědavá, co z toho bude...
není to ta samá, někdo je
není to ta samá, někdo je vyměnil
To jsem pochopila, že to
To jsem pochopila, že to někdo vyměnil, ale vyměnil jenom obálku nebo i v vnitřek? A proč? K čemu obálka?
jen obálku, nešlo o obsah
jen obálku, nešlo o obsah dopisu, ale o písmo kvůli stopovacímu kouzlu. Když máš nějakou osobní věc, což vlastnoruční písmo samozřejmě je, tak můžeš rychle zjistit, kde ta osoba zrovna je. V příští kapitolce se to trochu rozebírá
Skoro na začátku, šla se
Skoro na začátku, šla se podívat na poštu a aby měla nějakou záminku, poslala ten dopis
To je dobrý, paráda. Akorát
To je dobrý, paráda. Akorát jak to čtu po týdnech, tak mi ty detaily nedocvaknou :( Jako že posílala ten dopis hnedle ze začátku.
No jo, už je to dávno. Ale
No jo, už je to dávno. Ale příště bude Lada tak trochu shrnovat případ, tak snad to trochu osvěží paměť. Už asi bylo načase