Čtyřiadvacátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Pokračujeme se Settonem tam, kde jsme přerušili onen rozhodovací proces, zda upřednostnit v otázce práva na kouzelnou vodu víly, nebo skřítky :-)

Kapitola: 

“U pramene zřídím studnu, ať je vody dost.”
“Nuže, začni”, pokřikují, potlačujíc zlost.
Setton kope každým dnem,
voda v studni je však snem.
Snem, jak zdá se, nedostižným,
pokračuje tempem svižným.
Kope den, dva, kope týdny,
když v tom slyší hlásek vlídný.
Skřítek kouká, hlavou vrtí,
“ukopeš se tady k smrti.”
Jedna víla připojí se,
“smrt pro vodu, vyplatí se?!”
“Chtěl jsem vám dát rozhřešení.”
“Tohle ale cesta není.”
“Máš sílu a trpělivost,
rozhodnutí učiň za dost,
ač nás ten tvůj zápal těší,
smrt náš problém nevyřeší.
Studna nám tu není přána,
kámen láme násady,
odhoď krumpáč i lopatu,
přijmeme tvé zásady.
Člověk, který ochoten je obětovat vlastní blaho
rozhodne spor jistě moudře, byť to mnohé přijde draho.”
A v tu chvíli vzpomněl Setton na Zuzanu, na víly,
jak těm drobkům vždycky přála, zamyslel se na chvíli.
Vnitřní hlas mu radu dal, ten málokdy se mýlí,
“jeden den ať voda slouží pro potřeby vílí,
tehdy víly ze svých zásob a dle vlastních zvyklostí
všechny další pidižvíky náležitě pohostí.
Druhý den role si vymění se skřítky,
ti jim vše vyrobí bez větší pobídky.
Dostanou vodu, však spraví co třeba jest.
Slibte vše dodržet, zaznělo “na mou čest”.
Víly i skřítci to přijali s jásotem,
věděli, že vzkvétat dál bude jejich zem.
Ten jeden den odpočinku byl jim vlastně vhod,
Settonovi otevřeli do hájku ten vchod.
Směl si nalít do čutory vody, co jen hrdlo ráčí,
rychle prý mu dodá síly, Tom v ní chvíli rety smáčí.
Opojen a posílen na cestu se chystá,
objevovat další světy a v nich tajná místa.
“Pro nezištnou pomoc svoji nechal bys tu duši,
za svou moudrost obdarován budeš, jak se sluší.
Víly, ty ti dají klíč,
až budeš chtít od nás pryč.
Zdrž se ale jak je libo, rádi tě tu máme,
“a my skřítci překpavení v pytlíčku ti dáme.
Za mír a klid v našich duších malý národ tobě vděčí,
vzpomeň na nás a užij ho, octneš-li se v nebezpečí.
S díky Setton přijme dary, dobromysl promne v dlani,
a vydá se na radnici, chce zde přečkat do svítání.
Jediná věž v Pidižvíně, musí to být ona,
z dáli slyší mocné hřmění… že by dupot slona?!
Zámek dveří otevře se pod dotykem býlí,
schodiště však otřásá se, jak zemětřas sílí.
Výhled z okna vyděsí jej, kdosi se sem blíží
a plány na klidný večer Settonovi zkříží.
Obr zemi překročí, však rukou dolů hrábne,
a Settona i s tou věží do kapsy si shrábne.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No teda, zatracený obr, zrovna, když to vypadalo nadějně :). Třebas ho poponese zrovna kam bude třeba, přála bych to. Settonovi, snaží se co může.

Obrázek uživatele kytka

To jsem zvědavá, jak to s Gulliverem Settonem dopadne.

Obrázek uživatele Skřítě

při tom nápadu s obrem nelze nevzpomenout, přišla mi to ale nejjednodušší cesta, jak ho dostat tam, kam potřebuji :-) Ostatně ani setkání s Gulliverem není zcela vyloučeno... ještě totiž nepřišel na řadu Človíčkov :-D

Jinak všem moc díky za komenty... nějak upadává má vůle to dopsat (přišly mi do toho další nečekané a poměrně vyčerpávající úkoly navíc) a ty komenty ji naštěstí udržují :-)

-A A +A