Dvacátá čtvrtá kapitola

Než jsem se dostalo k tomu, abych se spojila s paní Blankou, rozhodla jsem se udělat ještě něco jiného. Magda mě totiž seznámila přímo s Ignácem. A mně se zrovna nezamlouvalo, jak se k ní choval. S ledabylou povzneseností přijímal všechny projevy její oddanosti, aniž by je sebeméně oplácel. Idiot. Mimoto očekával, že budu jeho knihy znát a i já se mu budu kořit. Toho se ovšem nedočkal.

Později mi Magda nadšeně ukázala kousek jeho výtvoru.
Přitiskl její hebké tělo ke svému a začal ji něžně hladit. Zavzdychala. Cítil, jak se nalévá jeho pevná délka...
To další už bylo téměř porno, i když, to jsem musela uznat, pořád psáno s jistou decentností. Zajímalo by mě, zda autor oplývá podobnými přednostmi, výkonností a vytrvalostí. To by vysvětlovalo mnohé.

„Jeho vydavatel už slíbil, že tenhle africký román vydá!“ horovala Magda.
„On má stálého vydavatele?“
„Samozřejmě,“ pohoršila se. „Ignác je renomovaný autor. Vydává ho Vlídná veverka.“
Málem jsem se zadusila douškem kávy.
„Veverku Zrzečku už vydali?“
Zatvářila se uraženě.
„Oni nevydávají pohádky!“

Zamyslela jsem se. Nakonec, jsem majitelka reklamní agentury, takže bych mohla spojit užitečné s užitečným a přesvědčit veverčí doupě, aby si u nás objednalo reklamu. A to by byla vhodná záminka zjistit, co a jak. Vrtalo mi totiž hlavou, jakou veverku mohl Ignác přesvědčit, že ty jeho bláboly jsou veledílem. I když vzhledem k celosvětovému úspěchu Odstínů šedi tomu možná nerozumím a Ignác se jim vyplácí.
Propátrala jsem jejich web (mizerně udělaný, musím říct) a zjistila, že vydávají takřka výhradně Jáhelného díla. Divné. To je přece nemůže udržet při životě. Nebo je to přece jen takový fenomén, za jakého ho Magda vydává?
Zavolala jsem na jejich číslo a žádala kontakt na majitele nebo na propagační oddělení. Ženský hlas na druhém konci rázně odvětil, že propagaci nemají a telefon majitele nemají povoleno nikomu dávat. Nicméně, pokud mám jakýkoli dotaz, mohu se s důvěrou obrátit na ni. Prý je šéfredaktorka. Usoudila jsem, že dotaz – Jste zamilovaná do pana Jáhelného? – a už vůbec ne přímočařejší – S kým, sakra, u vás souloží? – by nebyl tím pravým ořechovým. Bylo mi tedy jasné, že od slečny či paní šéfredaktorky se jméno Toho-jehož-číslo-nikomu-nedáváme nedozvím. To by ovšem nesměl existovat internet.
Nahlédla jsem do rejstříku firem. Během několika mála okamžiků jsem četla:
Vlídná veverka s.r.o.
Člen statutárního orgánu, jednatel: MUDr. Manfréda Jáhelná
Společník s vkladem: MUDr. Manfréda Jáhelná
Vklad: 300 000 Kč
Nadzvedla jsem obočí. Jáhelná? MUDr. Jáhelná? Projelo mnou černé podezření. Ten hajzl je ženatý? Prsty mi přejely po klávesnici rychlostí Usaina Bolta. Během pár chvil jsem už měla kontakt na zubní ordinaci doktorky Jáhelné a po dalších několika kliknutích jsem našla i pár fotografií z jakéhosi zubařského kongresu. Elegantní dáma tak o pár let starší než já, s jak jinak než dokonalým chrupem, obklopená stejně kvalitně ozubenými kolegy. Trochu se mi ulevilo. Tohle bude manželka jen těžko.
Pozorně jsem si prohlédla fotografie, které ji zabíraly zblízka. Povýšený výraz připomínal ten, který jsem jen před pár hodinami zahlédla na tváři Magdina miláčka. Že by...?
Zjistit, že MUDr. Jáhelná opravdu má syna Ignáce, mi dalo trochu více práce, ale nakonec nebylo pochyb. Vydavatelství, které vydává Ignácovy knihy, vlastní jeho matka. Zdalipak to Ignác tuší?