23. část - Znovuzrozený

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Kapitola: 

Na konci dne pronese První poslední modlitbu. Druhý a Třetí ve stejné chvíli společně zapálí kulaté lampy, které, pod ochranou svého světla, provedou Chrám temnotou noci. Obyvatelé Chrámu se rozcházejí do svých domovů, žehnají pokruhováním jeden druhému a než ulehnou dopřávají si drobné radosti života.
Poslední se rozejdou do svých spálen, navzájem si popřejí klidný spánek a usnou. Znaveni dobře odvedenou prací, posilují se dlouhým spánkem na další den, kdy budou sloužit Bohu. Nikdo z nich se nenechá sžírat pochybnostmi, nepřevaluje se neklidně na lůžku a nezírá široce otevřenýma očima do tmy. Spí spánkem, který dobrým věřícím zajistí jedině vědomí Boží velikosti.
Snad proto Syn bdí. Tma se mu vpíjí do očí a důvěrně zná všechny prolákliny svého lůžka. Neklid ho neopustil od prvního dne služby u Prvního. V každém pohledu, který na něm ulpěl, čekal odhalení. V každém slovu hledal podezření. Každého nečekaného zvuku se lekl.
Měsíc téměř uplynul. Ještě pár dní a důvod k nespavosti pomine. Zmámený nevyspáním vstal dlouho před svítáním a tiše procházel chodbami. Našlapoval měkce a téměř neslyšně. Nebylo zakázané procházet se bez cíle, ale podezření by vzbudit mohl.
Když se vracel do spálen, téměř vrazil do Miróa, opírajícího se líně o stěnu chodby k nim vedoucí.
„Chtěl bych s tebou mluvit,“ řekl Miró tiše.
„Mluv.“
Miró jemně zavrtěl hlavou a pokynul Synovi, ať ho následuje.
„Co po mně budeš chtít?“ zeptal se Syn, když Miró konečně zastavil.
„Copak?“ zasmál se Miró, „Přepadla tě rozhodnost? Skoro se mi zdálo, že se tomuhle tématu vyhýbáš.“
„Pokud se mi tvůj plán nebude líbit, pořád ho mohu odmítnout,“ řekl Syn a nedokázal se přitom dívat Miróovi do očí.
„Samozřejmě,“ zasmál se ještě jednou Miró, „proč bys měl poslouchat svého velitele Passa- vlastně Syne. Už brzy nebude potřeba žádných krycích jmen.“
„Nezáleží na tom, kdo jsem,“ zamumlal Syn.
„Právě naopak,“ řekl Miró, „to, kým jsi je základním kamenem plánu. A taky je to úkol, který pro tebe mám. Potřebuju, abys od Prvního přinesl důkaz.“
„Jaký důkaz?“
„Důkaz toho, že jsi Boží syn.“
„Ale vždyť mám…“ Syn se dotkl své lícní kosti.
„Tetování si může nechat udělat každý blázen.“
„K čemu potřebuješ Božího syna?“
„Ty ses nezajímal. Tak dokonale se snažíš nevyčnívat z davu. Ale obětovali tě.“
„Cože?“
„Boží syn se už před několika týdny přidal ke svému otci na nebesích. A byl to krásný obřad, věř mi.“ Miró se zasmál Synovu zděšení. „Když tě nedokázali najít, obětovali jednoduše někoho, o kom prohlásili, že jsi to ty. Kdo by poznal zradu? První? Ten sám pozvedl nůž. Kdo z ostatních obyvatel Chrámu se ti kdy doopravdy podíval do očí? Jako Poslední jsi chráněn svou bezvýznamností. Jako Boží syn jsi byl chráněn svou velikostí. Je to trochu znepokojivé.“
„Ale,“ uvědomil si najednou s ulehčením Syn, „to už mě nehledají. Mohu odejít.“
“Měl bych tě nechat odejít?“ řekl Miró zamyšleně. „Vzdát se znovuzrozeného Božího Syna, který se vrátil ze smrti, aby, podle pokynů svého otce, bojoval proti nehodným kněžím a znovu ustavil na zemi pořádek? Opravdu myslíš, že bych měl?“

Komentáře

Obrázek uživatele kytka

Óóó! Teď to tedy nabralo na obrátkách!
A hrozně se mi líbí obrat "tma se mu vpíjí do očí".

Obrázek uživatele Aveva

No však už máme červen, už by se mělo začít něco dít, jinak ten Chrám staré víry nestihnem do konce roku zbořit ;o)
Obrázek uživatele kytka

Proč rovnou bořit? Takový pěkný chrám se může ještě hodit nové víře,
Hagia Sofia by mohla vyprávět...

Obrázek uživatele Aveva

No, ono i to metaforické boření chvilku zabere, abychom v prosinci neskončili uprostřed revoluce ;o)
Obrázek uživatele mila_jj

Nu což, dopsala bys to v dubnu. Ale ty tři měsíce by byly k nepřečkání!
Tomu říkám zásadní obrat těsně před půlkou.

Obrázek uživatele Aries

To je pech. Ale co může chudák dělat. Ale jak dokáže, že on je on, to jsem teda zvědavá

-A A +A