23. Historie a současnost

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

V dnešní kapitole jsem se nedostala tam, kam jsem původně měla v úmyslu, protože jsem se strašně rozkecala. Ale snad to čtenářům nebude moc vadit.

Kapitola: 

Už z lodi, kterou Leia na Eriadu přiletěla, bylo vidět, že voda v řece, u jejíhož ústí ležela města Eriadu City a Daravenna, má nepřirozeně žlutohnědou barvu. Při blížším pohledu z mnohakilometrového mostu překlenujícího její deltu se ukázalo, že kromě toho se ještě na její hladině hemží plovoucí odpadky. Nebylo však jisté, jestli za štiplavý pocit, který se Leie dostal do nosu i krku, mohou výpary ze znečištěné vody nebo kouř, který chrlily komíny továren rozesetých po ostrůvcích obtékaných rameny delty.
“Bylo to úmyslné, že ano?” obrátila se Leia k Tana Rahalakovi. “Všechno to zdržování na orbitě, přistání v Daravenně bez jakéhokoliv odvozu…”
“Jsem o tom přesvědčen,” přikývl starý diplomat. “Já sám jsem nejdříve jel k přistávací dráze v Eriadu City, abych vás tam přivítal. Byl jsem tam ale sám a pak jsem se díky dobrým známým dozvěděl, že dispečeři poslali vaši loď do Daravenny, takže jsem okamžitě vyrazil na cestu, abych vám nabídl pomoc.”
“Jsem vám za to velice vděčná,” poděkovala Leia a pak se vrátila k jedné věci, která ji Rahalakově řeči zaujala: “Dokážete se díky známým dostávat i k neoficiálním informacím?”
“Zdaleka ne ke všem,” zchladil její naděje vrchní atašé. “Za vlády guvernéra Ravalla jsem byl informován mnohem lépe, protože jsem se mohl účastnit zasedání vlády. Dnes už tam ale nejsem vítaný a musím se spoléhat jen na média a na síť známých, kterou jsem si zde doposud stačil vybudovat. Ti ovšem přirozeně nevědí vše, o čem zdejší vláda jedná…”
“Něco ale přece víte…” vybídla ho Leia k větší sdílnosti.
“V poslední době nápadně stoupla četnost oficiálních návštěv mezi Eriadu a planetami nejen ze Seswenny, ale i z okolních sektorů. Také jsem se doslechl o guvernérových schůzkách s několika zástupci obchodních společností, které převážejí nerostné suroviny přes Eriadu.”
“Víte, o čem se na těch schůzkách jednalo?” zeptala se Leia, i když měla své tušení.
Tana Rahalak pokrčil rameny. “Bohužel, nemohu sloužit. Ale zřejmě to bude mít souvislost s navýšením rozpočtu pro ministerstva průmyslu, dopravy a hlavně obrany.”
“Chápu,” pokývala hlavou Leia. Tohle byl další dílek do skládačky, která bude pro Novou republiku znamenat obrovský problém.
Jak Rahalakův speeder uháněl po mostě blíž k metropoli Eriadu, na obzoru se začaly objevovat první vrcholky budov a někde před nimi ve větru vlála černo-bílá diagonálně čtvrcená vlajka. Z úvah o tom, co ji ve městě čeká, Leiu vytrhl Rahalakův hlas:
“Smím se zeptat, excelence, kolik toho víte o současnému guvernérovi?”
“Jeho rodina patří k nejbohatším ve vnějším okraji a jeho otec byl bratrancem velkomoffa Tarkina. Dále vím, že vystudoval práva, dlouho se živil jako právník a než kandidoval na guvernéra, byl prezidentem eriaduanské advokátní komory,” vyjmenovávala Leia, co se jí podařilo o jejím politickém protivníkovi zjistit. “Už od volební kampaně zastává ostře protirepublikové názory a pomohla mu korupční aféra guvernéra Ravalla.”
“I když už to asi tušíte, měl bych vás varovat, že často používá velmi agresivní rétoriku a rád své oponenty vyvádí z míry,” podotknul twi’lek. “Během své právnické praxe se naučil pohybovat na hraně toho, co je ještě přijatelné, a rád toho využívá, aby soupeře dohnal k neuvážené emocionální reakci.”
“Asi vím, o co mu jde, ale ráda bych si vyslechla váš názor,” vyzvala ho.
“Chce válku, ale nechce být tím, kdo ji vyvolá,” uvažoval nahlas. “Předpokládám, že se při jednání bude snažit vás vyprovokovat, abyste udělala něco, co by mohl Seswennské unii a svým dalším spojencům prezentovat jako vyhlášení války - unáhlený výrok, ultimátum… prostě cokoliv.”
Leia přikývla. Názor novorepublikového vyslance se z velké části shodoval s jejím vlastním. “Budu s tím počítat.”
Mezitím speeder ukrojil další kus vzdálenosti od Eriadu City a ukázalo se, že černo-bílá vlajka vítající návštěvníky hlavního města je součástí gigantické sochy. Zobrazovala mužskou postavu v uniformě Staré republiky ohlížející se na město s praporem namířeným k mostu vedoucímu z něj. Přestože Leia tohoto člověka poznala jako staršího, než jak jej zvěčnila socha, ten profil byl nezaměnitelný.
“To je…?” vydechla překvapeně.
“Ano,” potvrdil Tana Rahalak.
“Jak je možné, že skoro 5 let po pádu Impéria tady pořád něco takového stojí?!” procedila mezi zuby. Měla za to, že se galaxie již zbavila všech monumentů imperiální tyranie a důkaz toho, že opak je pravdou, ji pobouřil.
“Ani guvernér Ravall se neodvážil tuto sochu odstranit, protože by to znamenalo politickou sebevraždu,” poučil ji diplomat. “Wilhuff Tarkin strávil v čele Eriadu dvě funkční období a zapsal se jako jeden z nejúspěšnějších guvernérů v dějinách této planety. Za jeho vlády se Eriadu zbavila závislosti na intersektorových korporacích, stala se důležitým obchodním uzlem a zbohatla díky nahrazení exportu nezpracovaného lomitu výrobou a rafinací transparoceli. Tím také klesla nezaměstnanost, což spolu s posílením policie pomohlo snížit kriminalitu. Tedy, pořád tady není tak bezpečno jako v centru galaxie, ale v době, kdy se na Eriadu převážně jenom těžilo, byla zdejší města hotovou džunglí.”
Leia nevěřila svým uším. “Chcete říct, že ho místní považují za hrdinu?”
“Přesně tak,” přisvědčil Rahalak. “Získal takovou pověst už ve svém prvním funkčním období, když se ho postřelili v podstatě v přímém přenosu.”
“Vážně?” podivila se Leia. Tohle pro ni byla zcela nová informace.
“Bylo to v době, kdy vrcholil spor s korporacemi kvůli kontroverznímu daňovému zákonu. Dostalo se to dokonce až do galaktického senátu. Při jednom veřejném vystoupení tenkrát guvernéra málem zabil najatý vrah. Tarkin tenkrát skončil v nemocnici s průstřelem plíce, a to jen díky tomu, že se v rozhodující chvíli pohnul, protože jeden člen ochranky si v poslední vteřině odstřelovače všiml a nahlas vykřikl. Ve výsledku ale ten pokus o atentát Tarkinovi pomohl, protože i když byl vrah zabit na útěku při přestřelce s policií, mělo se všeobecně za to, že ho najala některá z intersektorových korporací. Tím pádem si přirozeně málokterý senátor dovolil je podpořit a Eriadu vyšla ze sporu vítězně.”
“Zdá se, že ten atentát přišel skutečně v pravou chvíli,” poznamenala Leia.
“Máte podezření, že by mohl být zinscenovaný? I takové hlasy tenkrát zazněly,” připustil Rahalak. “Ale většina veřejnosti dospěla k závěru, že jedině blázen by riskoval život takovým způsobem. A kromě toho, intersektorové korporace měly dobrý motiv pro Tarkinovo odstranění. Nebylo totiž vůbec jisté, že by senát rozhodl v jejich prospěch, protože za Tarkinem stála početná skupina senátorů kolem jistého Sheeva Palpatina…”
“To jméno už jsem slyšela,” ušklíbla se ironicky Leia. “Jen jsem netušila, jak daleko do minulosti sahalo tohle spojenectví…”
“Pochopitelně to nebylo oficiální,” řekl na to Rahalak. “Ale mnoho skutečností tomu aspoň nepřímo nasvědčuje. Za všechny uvedu, že jedním z posledních Tarkinových rozhodnutí ve funkci guvernéra byl vstup Eriadu do Klonových válek na straně Republiky, který prosadil, i když většina politické reprezentace byla pro zachování neutrality a někteří se dokonce přikláněli k separatistům. Nakonec se to ale ukázalo jako prozíravé rozhodnutí, protože se Eriadu díky tomu ocitla na straně vítězů a to za Impéria vylepšilo její pozici.”
“Víte toho o historii Eriadu velmi mnoho,” žasla Leia.
Tana Rahalak pokrčil rameny. “Svou diplomatickou kariéru jsem začínal tady a vždy jsem rád přemýšlel o aktuálních zprávách, kombinoval a dával je do souvislostí.”
Leia by se starého twi’leka ráda zeptala na pár dalších věcí, ale to už se jeho speeder po projetí průmyslových čtvrtí Eriadu City vyšplhal na vyvýšený hřeben, na kterém byla rozeseta sídla místních boháčů. Nad nimi všemi do výše čněl guvernérský palác s jeho špičatými jehlanovitými věžemi jejichž hladký povrch tvořila mozaika transparocelových oken střídaných deskami z jakési stříbřitě lesklé slitiny.
Jakmile Tana Rahalak zastavil svůj speeder před branou paláce, zkontroloval svůj chronometr. “Jsme tu včas, excelence,” oznámil. “Do vaší schůzky zbývá asi deset minut.”
“Nikdy vám nebudu moci dostatečně poděkovat,” řekla vděčně.
“To nic nebylo,” odmítl její díky skromně. “Počkám tu na vás, abych vás pak mohl vzít zpátky do Daravenny.”
To už se ale k Leie přiblížil protokolární droid. “Vítám vás, excelence. Račte mě následovat,” vybídl ji svým kovovým hlasem.
Leia se vydala za ním a ještě naposledy se ohlédla na svého dnešního zachránce.
“Hodně štěstí,” řekl na rozloučenou. Tišeji pak dodal: “Buďte opatrná.”
Leia přikývla a jen dva kroky za droidem vkročila dovnitř. Ocitla se v rozlehlé hale vyzdobené obrazy několika sochami, ze které se rozbíhalo několik chodeb. Droid vykročil do jedné z nich a Leia šla za ním. Chodba byla velmi dlouhá a její stěny lemovaly portréty dřívějších guvernérů. Každý z nich měl pod sebou destičku se jménem a letopočty, mezi nimiž vykonával svou funkci. Leia si povšimla, že se mezi všemi těmi lidmi nápadně často vyskytuje příjmení Tarkin - zhruba u každého pátého, možná i čtvrtého.
Nechyběl ani ten, s jehož zobrazením se již setkala při svém příjezdu do města. (Teď už nepochybovala, že jedním z důvodů, proč ji dispečink nechal přistát v Daravenně bylo, aby musela cestou kolem monstrózního památníku projet.) Na obraze byl její nejnenáviděnější nepřítel mnohem mladší, než jak si ho pamatovala. Jako třicátník měl pochopitelně méně vrásek, jeho kaštanově hnědé vlasy bez šedin byly hustší a i když i tehdy byl velmi štíhlý, měl na sobě víc masa, než v pozdějším věku. Co ale Leiu, trochu překvapilo, byl jeho civilní oděv. Až do teď nikdy neviděla Wilhuffa Tarkina jinak než v uniformě.
Nebyl ale čas se zdržovat bližším zkoumáním portrétu, protože droid dál pokračoval v cestě na konec chodby, kterou uzavíraly dveře výtahu. Poslední, co ještě Leia na chodbě zaznamenala, bylo, že současný guvernér zde ještě svou podobiznu neměl, ale pak už nastoupila do výtahu spolu s droidem, který od přivítání neřekl ani slovo.
Jízda výtahem netrvala dlouho a po dosažení nejvyššího patra droid zavedl Leiu k masivním aurodiem zdobeným dveřím, které pro ni otevřel. “Prosím,” vybídl ji ke vstupu.
Leia pokračovala dovnitř sama a před ní se rozprostřela předsíň vyzdobená v historizujícím stylu imitujícím zlatou éru galaktického jádra, který měli ve velké oblibě zejména zbohatlíci z vnějšího a středního okraje. Od mohutného vyřezávaného stolu ji oslovila pohledná sekretářka: “Vítám vás, excelence. Počkejte prosím, než vás ohlásím guvernérovi.”
Sekretářka stiskla tlačítko interkomu a jakmile guvernér ve vedlejší místnosti hovor přijal, oznámila mu, že nejvyšší kancléřka čeká na přijetí. Leia nad tou drzostí stiskla zuby k sobě, ale nijak se neohradila. Místo toho se vydala ke dveřím, když jí sekretářka tlumočila guvernérovo svolení ke vstupu a ovladačem na svém stole dveře otevřela.
Sotva Leia překročila práh, se zuřivým vrčením se k ní rozběhlo jakési černo-šedě pruhované zvíře se čtyřma zelenýma očima. Leia se zarazila uprostřed pohybu a už už se chystala obrátit k útěku z dosahu čelistí plných ostrých zubů, když se od stolu na konci místnosti ozvalo syknutí a zuřivá bestie rázem zkrotla. Přikrčila se k zemi a po očku sledovala člověka, jemuž stačil jediný zvuk aby ji zastavil.
Podle obrázků, které si pamatovala z holonetových zpráv, Leia poznala, že tím člověkem není nikdo jiný než eriaduanský guvernér Walmar Tarkin. Byl to poměrně urostlý muž na prahu padesátky, od pohledu v dobré fyzické kondici. Svému strýci z druhého kolene, imperiálnímu velkomoffovi a válečnému zločinci, nebyl vzhledově nijak nápadně podobný, snad kromě světle modré barvy očí. Na rozdíl od něj ale jeho vlasy nebyly hnědé, ale slámově plavé. Nejvíce pozornosti však na něm upoutávalo jeho levé ucho, jemuž chyběla horní polovina a až k lícní kosti se od něj táhla jizva, která na skráni tvořila holý proužek.
Hvízdl a zvíře na zemi vstalo, otočilo se a odkráčelo rovnou k němu. “Omlouvám se excelence,” řekl, “Můj karnanter občas zapomíná na slušné vychování. Pojďte dál a posaďte se.”
Něco ve způsobu, jakým mluvil, připadalo Leie nepříjemně povědomé. Snad to bylo planetou, ze které pocházel, a jejím charakteristickým přízvukem… Leia se srdcem ještě zběsile tlučícím od leknutí vykročila k jeho stolu a stálo ji dost úsilí, aby neudělala Walmaru Tarkinovi tu radost a nestáčela pohled k pohodlně usazenému karnanterovi vedle jeho křesla.
Všimla si, že guvernérova kancelář byla v rozporu s kovovým vnějškem paláce obložena dřevem a její stěny byly vyzdobené starožitnými zbraněmi a loveckými trofejemi. Nejnápadnější z nich byla vycpaná rohatá hlava jakéhosi velkého predátora, v jehož otevřené tlamě se leskly tři řady zubů, z nichž ty největší téměř dosahovaly délky jejího předloktí. Tato hrozivá hlava strašila guvernérovy hosty přímo zpoza jeho křesla, což bylo zcela jistě jeho záměrem.
Když se Leia usadila naproti němu, Walmar Tarkin se k ní přes stůl lehce naklonil a změřil si ji lehce přimhouřenýma očima, než konečně promluvil: “Nemohl jsem se dočkat, až se s vámi setkám.”

Závěrečná poznámka: 

Možná to někoho při čtení napadlo, ale při popisování pózy sochy před Eriadu City jsem měla v hlavě sochu "Matka vlast volá" ve Volgogradu...

-A A +A