XXV. (minulost - 1921)

Obrázek uživatele Arenga
Úvodní poznámka: 

Doramo je stále na návštěvě u tetičky Törberové, kam ji vzali Steinovi. Tetička si u oběda poněkud pouštěla pusu na špacír, Doramo ovšem zachovala dekorum a nakonec se omluvila, že si potřebuje umýt ruce. Törberová zavolala svou služku, aby slečně ukázala, kde je koupelna.

Kapitola: 

Doramo očekávala, že koupelna bude velkoryse a luxusně zařízená – v předsíni a jídelně si nemohla nevšimnout, že si paní domu zjevně potrpí na drahé věci a patrně je i tak trochu snob.
Nespletla se. Koupelna Světlany Törberové vypadala jako někde na zámku – tom pohádkovém. Obkladačky na zdi byly matně růžové se zlatým ornamentem, dlaždice na podlaze o pár odstínů tmavší (a bez ornamentu). Kohoutky na umyvadle i mohutné vaně na ozdobných nožkách vyblýskané do vysokého lesku. Na mosazném háčku na zdi visel růžový sametový župan, na zemi pod ním byly trepky: kožené s kožíškem uvnitř i na lemu obepínajícím nárt, zjevně, aby jejich nositelku nezáblo od nohou. Kožešina patrně dříve náležela králíkovi. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, kdyby pantofle nebyly úplně celé růžové, zvenku i uvnitř, a na nártu opatřené stejnobarevnou sametovou mašličkou víc než co jiného připomínající králičí ouška. Doramo na tom přišlo něco poněkud nechutného.
„Klozet je tady za paravánem, slečno, jestli byste potřebovala...“ pípla služka, vytrvale klopící oči k podlaze bez jediného smítka, nedejbože krysího chloupku.
Dívka byla dobře o hlavu menší než Doramo, takže když se k ní otočila, viděla, jak má pečlivě učesanou pěšinku mezi dvěma copy. Modřinu velikosti pětikoruny za dívčiným pravým uchem nemohla ve světlých vlasech přehlédnout. Zarazila se. „Co se vám stalo?“
„Nic, slečno. Nic,“ odvětila až příliš kvapně. „Musím už…“
Doramo ji chytla za zápěstí, aby nemohla odejít. Poznala, když jí někdo lhal, na to obvykle člověku ani nepotřebovala vidět do tváře. „Jak se jmenujete?“
Dívčino váhání bylo skoro hmatatelné, avšak vyškubnout se jí a odejít se neodvážila.
„Jak se jmenujete?“ zopakovala Doramo a snažila se, aby zněl její hlas klidně a konejšivě – i když to neuměla ani zdaleka tak dobře jako Cosette či mladší Leopoldina.
„Anděla,“ pípla služtička neochotně. „Já nesmím… nesmím mluvit s návštěvami. Nechte mne jít, prosím.“
V tu chvíli by Doramo i bez rodinného obdarování snadno pochopila, že má dívka strach. Z Törberové? Nabízelo se to. Proč měla zakázáno mluvit s návštěvami? Jen ze společenských důvodů? Možná. Doramo měla ovšem pocit, že je za tím něco víc. Pustila vodu v umyvadle a raději ještě ztišila hlas: „Podívejte se na mne, Andělo. Jen se na mne podívejte, já vám neublížím. Opravdu vám neublížím!“ Ale někdo jiný jí ubližoval, a to nikoli pouze výjimečně. Tím si byla Doramo jistá.
Dívka poslechla, třásla se však po celém těle. Oči měla modré, obklopené světlými řasami. Určitě neměla daleko k pláči. „Upadla jsem,“ hlesla. „Jenom jsem upadla, slečno, vážně. To nic není.“
Zjevně tedy dobře věděla, na co se Doramo prve ptala. Jenže lhala – za modřinu za uchem žádný pád nemohl. A Doramo by vsadila svůj půlroční plat (který nebyl tak zanedbatelný, jak si ta hrozná ženská myslela), že to není jediná modřina na dívčině těle. Zhluboka se nadechla. „Paní vás bije?“
„Ne!“ vyhrkla holčina, v očích čirou hrůzu.
Doramo si pomyslela, že jestli jí někdo obviní, že teď strká nos do něčeho, do čeho jí nic není, může jít klidně k čertu!

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To teda zírám. Tím spíš mi vrtá hlavou, co s tou tetou Steinovi mají

Obrázek uživatele Arenga

Tak Steinovi tohle nevědí, to tě mohu ujistit.

Obrázek uživatele Regi

A já se těšila, že už se dočtu něco o tom, proč tam všichni jsou a zjevně (až na Doramo) ne poprvé. Protože mne by k takové jedubabě dostali na návštěvu jen jednou. Doufám, že se snad příště dozvíme víc.
Teď mě napadlo - není tetička třeba velmi významným akcionářem Steinova nakladatelství, nebo tak něco?

Obrázek uživatele Arenga

Dozvíte se něco příště a něco přespříšte :-)

Obrázek uživatele Tora

Taky mi to hlava nebere, ale jak znám autorku, ví co dělá. Tak jsem teda zvědavá, co se to tam děje.

Obrázek uživatele Arenga

Autorka přinejmenším doufá, že ví, co dělá, a že se jí to podari nějak ukocirrovat

Obrázek uživatele KattyV

To jsou věci. Je odporná na Doramo a tluče služky? Co to proboha je za ženskou?

Obrázek uživatele mila_jj

Dáma z vyšší společnosti, přeci. Doramo jí nesahá společensky ani po kotníky, protože si vydělává na živobytí prací, a služka je přece jenom služka, dneska bychom řekli chodící a mluvící úklidové a kuchyňské příslušenství. Jsme ve dvacátých letech minulého století - tetička sice trochu zaspala dobu s tou ženskou emancipací, ale názor "služka je jenom služka" se bude držet ještě dobrých deset až dvacet let. Abych to uvedla na pravou míru, tak to nejsou moje názory, ale životní zkušenosti mojí babičky z prvního zaměstnání. Na tom druhém už měla štěstí na slušné lidi, co v ní viděli člověka. Ale bít už je moc, i na tu dobu.

Mimochodem, jaké odporné bačkůrky v králičí podobě? Co je růžové, králičí a případně posypané krysími chloupky, je přece krásné, ne? :D Rozhodně díky za stopu, teď už je snad konečně doženu a přemluvím k cestě domů.

Obrázek uživatele Arenga

Jsem ráda, že sis bačkůrek všimla ;-)
A máš pravdu, služka mnohde jako člověk vnímána moc nebyla, ono se to postupně měnilo, už před válkou, ale věřím tomu, že ty starší dámy to tak vnímaly ještě ve dvacátých letech - samozřejmě tady je to už dost přes čáru, ovšem o tom to bude příště, nebo spíš přespříšte.

Obrázek uživatele Tora

Přespříště! Hrom tě bac!

Obrázek uživatele Arenga

když ono se to nějak natahuje a nechci dávat superdlouhé díly, už tak jsem na cca trojnásobku toho, s čím jsem začínala ;-)

Obrázek uživatele Tora

Jsem na tom podobně, chápu :)

-A A +A