26: Krok přerušený v půli

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Jak už název napovídá, v této kapitole je splněno zadání ohledně jistého přepůlení.

A také jsou v ní obsaženy odpovědi na vámi kladené otázky.

Kapitola: 

Madame Maxime se ukázala být vpravdě velkou výzvou. Doslova. Měřila nějakých bratru dva a půl metru, čímž Severuse o tři a půl hlavy převyšovala, a hovořit s ní během procházky po nádvoří nebo kolem Zapovězeného lesa, kam ji to bůhvíproč táhlo, nebylo příliš komfortní. Dost z toho bolelo za krkem, když jste se snažili udržovat oční kontakt. Proto dal Snape posledně přednost schůzce U Tří košťat.
„Ještě medovinu?“ nabídl, jakmile si všiml, že její číše je opět prázdná. (Olympa pila rychlostí ruského dřevorubce.)
Merci. Jste velmi pozorrný. Takoví jsou všichni Angličané?“
„Ne. Máme tu i neotesance a hrubiány, ale s těmi vás Brumbál seznamovat nechtěl.“
Olympa se hrdelně zasmála a přijala nový pohár medoviny s takovým nadšením, že třetinu vylila na stůl.
„Kdy jste byl naposledy ve Francii, mon ami?“ navázala na původní téma. „Byl jste tam vůbec někdy?“
„Loni o prázdninách. Tedy jen v Paříži.“
„Pak jste si jistě všiml, co se mezi lidmi povídá. Pokud jste svůj pobyt nestrávil zavřený v hotelu.“
„Zaznamenal jsem některé tendence,“ odpověděl vyhýbavě, protože chtěl, aby se rozmluvila.
„Je jich hodně. Sympatizantů s vaším... aparátem. Mluví se o tom, že by takový režim přinesl zlepšení.“
„Myslíte, že... Dokážete odhadnout, kam to povede?“
„To si netrroufám, mon ami. U nás není žádný silný... jak to říkáte? Lídrr?“
„Takže žádná silná osobnost, která by se chopila otěží?“
„Nic takového. Jen nálada.“
„A v Krásnohůlkách?“
Madame Maxime nadzvedla tenké, dokonale souměrné obočí. Náhle vypadala úplně střízlivá.
„Naznačujete snad -?“
„Nenaznačuji vůbec nic,“ uklidňoval ji spěšně. „Jen kladu otázky.“
„Pokud vás zajímá moje vlastní politická orrientace, mohl jste se zeptat rrovnou. Dostal byste upřímnou odpověď. Jsem liberrální. Nemám a nechci mít nic společného s extrrémy. Je mi fuk, odkud kdo pochází, co kdo vyznává a kdo s kým spí... Á, je to Agrrid?“
Ukázala rudě nalakovaným ukazovákem k výčepu, kde Hagrid zcela neomylně vyčníval nad hlouček běžně vzrostlých lidí.
„Agrride! Agrride, pojďte si přisednout!“
Severus pojal podezření, že by se Hagridovi v roli komunikačního partnera madame Maxime dařilo podstatně lépe. A to zdaleka ne jen kvůli výšce.
Nutno ovšem říci, že Sirius byl na tom s ředitelem Kruvalu daleko hůř. Ten chlap byl podezřívavější než Pošuk a tajemnější než hrad v Karpatech. A taky -
„Arogantní vůl!“ ulevil si Black, když jednoho sychravého říjnového večera zapadl k Severusovi do bytu a složil se mu na gauč.
„Karkarov? Nebo jste si zase něco vyjasňovali s Bartym?“
Snape seděl za psacím stolem, opravoval testy třetího ročníku a popíjel brandy.
„Od Bartyho aspoň vím, co můžu čekat. Je to sice hajzl, ale průhlednej jak plátek citrónu v koktejlu U Starý držgrešle.“
„Tak co ti Igor udělal tak strašného?“ zeptal se Severus nenuceně, zatímco proškrtával práci slečny Láskorádové. „A klidně si posluž, jestli se ti o tom bude mluvit líp.“ Očima ukázal na flašku po své levé ruce.
Sirius si ji přivolal kouzlem.
„Co by,“ odfrkl po prvním hřejivém doušku. „Je to prostě vůl. Nevím, jak se k němu mám dostat. Zkusil jsem už všechno.“
„Všechno?“ pozvedl obočí Severus.
„Jo, slyšíš dobře,“ zavrčel Sirius. „To poslední jsem vyzkoušel před chvílí.“
Snapea tohle prohlášení viditelně zaujalo, poněvadž odložil brk, propletl prsty a pohodlně se opřel.
„Odmítl mě. Chápeš to? Co zatraceně chce?“
„No, tebe očividně ne,“ ušklíbl se Severus pobaveně.
„Mě chtějí všichni,“ vrátil mu úšklebek Sirius. „V devětasedmdesátým se na mě v klubu stály fronty od baru až na pány.“
„Teď máme rok 1993.“
„Ale já přece vypadám pořád stejně!“
„Vypadáš líp než v devětasedmdesátém. To na tebe polovina fronty čekala proto, že si tě spletla s holkou. Poslyš, něco ti prozradím. O Igorovi. Možná ti to pomůže pochopit, proč je tak nepřístupný. On má totiž -“
„Poruchu erekce?“
„Potřebu ovládat. Musí mít věci naprosto pod kontrolou. Ve všech oblastech života. Všiml sis někdy, jak si po každém loku otře ústa ubrouskem? Jak pečlivě má zastřiženou bradku? Knoflíky na jeho kabátě jsou tak vyleštěné, že hází prasátka na stěny. Myslím, že je jasné, co od něj můžeš čekat. Absolutní nadvládu. A pokud jde o to jeho tajnůstkářství, není se čemu divit. Má v rukou dědictví Kruvalu. To je, jako by ti svěřili do opatrování Pandořinu skříňku. Bude ji chránit vlastním tělem. No, ačkoli,“ zamyslel se Severus dodatečně, „on spíš cizími těly. Spoustou cizích těl.“
„Takže co mám teda dělat?“
„Nějakou dobu nedělej nic.“ Snape se vrátil k písemkám. „Na plese ho opij. Přestane se tolik hlídat.“
„A co když nebude chtít pít?“
„Igor? Vyloučeno. Miluje večírky. Hlavně, když neteče z jeho vlastních sudů.“
„Hele, odkud ho vlastně tak dobře znáš?“ přimhouřil oči Sirius a náhle si nebyl vůbec jistý, jestli chce znát odpověď.
„Studovali jsme spolu v Praze.“
„Ahá, jedna z temných kapitol tvýho života, o kterých nic nevíme...“
„Možná buď rád,“ usadil ho Severus. „Igor byl o dva ročníky výš. To on mě přivedl do společnosti lovců magických artefaktů. První zakázku jsem dostal od něj.“
„Hmm. Co tam vůbec studoval?“
„Tajné čarodějné nauky a historii magie.“
„Neřekl bych do něj, že se bude zajímat o dějiny.“
„Igor Karkarov je velmi sečtělý a vyzná se v nepřeberném množství historických událostí, které utvářely současnou podobu našeho světa. Taky je to obratný diplomat. Proto mu nejspíš nevyhovuje tvá přímočarost. Má tendenci myslet si o ostatních, že jsou pod jeho úroveň. Přesvědč ho, že nejsi hulvát, a máš polovinu úspěchu v kapse.“
„No jo, jenomže já jsem hulvát, brácho,“ prohlásil Sirius a s botami na konferenčním stolku si přihnul rovnou z lahve. „Ten uhlazenej byl vždycky Remus. Já byl ten, co starý McGoanagallový hodil do ksichtu sněhovou kouli, vzpomínáš?“
„Jako by to bylo včera,“ potvrdil Snape. „Ale vypadala, že jí to od tebe ani moc nepřekvapilo. Mimochodem, máš nějaké zprávy o Náměsíčníkovi?“
„Teď se pár tejdnů neozval, ale jinak mi pravidelně píše. Je na bezpečným místě.“
„Na tom s krávami nebo na tom s levandulovým lánem?“
„Vůni levandule měl vždycky rád,“ mrknul na něj Sirius.
„Dobrá volba,“ ocenil Severus. „Odjel bych tam hned teď. Už mi to tu začíná lézt krkem. Občas mám pocit, jako by mě stěny mačkaly mezi sebou.“
„Potřebuješ dovolenou. Co kdybys navštívil rodinu? Brumbál se zmínil, že -“
„Tichošlápku, věř mi, že kdybych mohl... za jiných okolností... Do háje, po ničem netoužím víc, jenomže... Nechci je vystavovat nebezpečí. Dokud o nich Ropucha neví, můžou žít v klidu. To víš, že si na mě ta babizna hledá páku, ne? Lily se jí neosvědčila. Je příliš schopná a tvrdohlavá. A hlavně je to ženuška důležitého pana Pottera.“
„Já vím. Když se to tak vezme, má vlastně štěstí, že je zrovna s ním. Chápeš, jak to myslím. Nebude se jí týkat ta nová vyhláška.“
„To nebude. Ale pokud jsem to pochopil správně, tak se nebude týkat ani jiných mudlorozených čarodějů, kteří jsou v manželském svazku s čistokrevnými kouzelníky. Popletal hodlá zabránit negativnímu dopadu na fungování rodin.“
„Jo. Je to strategickej tah, kterej má zajistit, že se proti Ministerstvu nezvedne vlna odporu. Až se Ropuše povede pořádně vyburcovat nenávist vůči mudlům, roztrhá třeba všechny rodiny. A všichni jí zatleskají.“
„Nebavme se o tom prosím,“ požádal Snape tichým, unaveným hlasem. „Ta brandy mě stála třicet galeonů, nemusíme si ji kazit vyhlídkou na budoucnost.“

Předvečer svátku Všech svatých se nakonec ukázal být skutečně ponurým. Kdyby jim někdo v září řekl, že se stane něco ještě horšího než přijetí prozatím nejstrašnější perzekuční vyhlášky, asi by se mu vysmáli.
A pak ten zatracený Ohnivý pohár vyplivl lístek s Harryho jménem.
V prvních pěti vteřinách všichni ve Velké síni oněměli.
Severus prodělal srdeční zástavu. Sirius se málem zadusil vlastním jazykem, který si zauzloval při nějakém nesrozumitelném výkřiku. Brumbál zbělal.
Harry však vypadal otřeseně ze všech nejvíc. Přesněji, vypadal, že v nejbližších okamžicích ztratí vědomí. Tato skutečnost bystřejším pozorovatelům napověděla, že se v tom zřejmě octil nevinně, což je na jednu stranu uklidnilo, neboť to znamenalo, že Potter není donebevolající idiot. Na stranu druhou to ovšem svědčilo o velmi zneklidňujícím faktu, a sice, že se ho tímto důmyslným způsobem někdo pokouší zlikvidovat.
Poté, co tři legitimní šampiony (Cedrika Diggoryho, Viktora Kruma a Fleur Delacour) a pana Pottera zanechali v postranní komnatě, odebrali se ředitelé škol, zástupci Ministerstva a Snape s Blackem do Brumbálovy pracovny.
„To je neslýchané!“ zavřískla madame Maxime.
„Ostudné!“ připojil se Karkarov.
„Neuvěřitelné,“ vydechl ohromeně Barty Skrk senior, vedoucí odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci.
„Velmi zajímavé!“ poznamenal s nemístným nadšením Ludo Pytloun, vedoucí odboru kouzelných her a sportů.
„Já bych řekl, že je to víc než co jinýho pěknej průser!“ vyjádřil svůj pocit Black. Snape přikývl. „Jak se to doprdele mohlo stát?“
„Jak by se něco takového asi mohlo stát!“ odvětila podrážděně Olympa. „Hodil do Poháru svoje jméno!“
„To teda nehodil!“ vyjel na ni Sirius. „Zaprvý by takovou volovinu neudělal a zadruhý, slyšela jste přece, když se ho na to Brumbál ptal. Harry řekl, že netuší, proč se to stalo!“
„Je nad slunce jasné, že ten kluk lže!“ prohlásil Igor a vzteky leštil knoflíky na svém kabátě.
„Se vší úctou ke tvému názoru, Igore, poznám, když mi někdo lže,“ ohradil se Brumbál. „Harry Potter nelhal. Své jméno do Poháru nehodil.“
„Pak tedy kdo?“ dožadovala se Olympa.
„To netuším. Jsem situací stejně zaskočen jako vy.“
„Nejvíc zaskočenej je Harry,“ podotkl Sirius ustaraně. „Co teď budeme dělat?“
„Nezbývá nám než se podřídit verdiktu Ohnivého poháru,“ oznámil úředním tónem Skrk. „Pan Potter je zkrátka čtvrtým účastníkem turnaje.“
„Ne.“ Severus od chvíle, kdy bylo vyhlášeno Harryho jméno, promluvil poprvé. Obracel se přímo na zástupce Ministerstva. „Potter nebude soutěžit.“
„Obávám se, že nemá na výběr,“ pravil Skrk škrobeně.
„Ale já mám,“ kontroval Snape. „A říkám, že se toho účastnit nebude.“
„A já vám říkám, že se účastnit musí!“ zvýšil hlas Skrk. „Pohár představuje závaznou kouzelnou smlouvu! Víte vůbec, co to znamená?“
„Vím dobře, co to znamená,“ nenechal se Snape zastrašit. „I takové smlouvy se dají zrušit. Vždy máme právo volby.“
„To jsou žvásty!“ zaryčel Skrk, který se úplně přestal ovládat. „Nebudu podporovat takovéhle nesmysly! Smlouva je smlouva a závazek je závazek! Nedodržení závazku s sebou nese vážně důsledky. Které si já na zodpovědnost rozhodně nevezmu.“
„Vy za toho chlapce taky žádnou zodpovědnost nenesete,“ zchladil ho Snape. „Čili naposledy, já nedovolím, aby Potter v turnaji soutěžil.“
„Ani vy za toho chlapce nezodpovídáte,“ pronesl Skrk s chladnou zlobou. „Nejste jeho otec. Nejste ani jeho poručník. Nejste s Potterem v žádném vztahu. Vaše slovo nemá váhu.“
„Ale já jsem jeho kmotr,“ vytasil se se svou výsadou Black a stoupl si mezi Bartyho a Severuse. „V nepřítomnosti rodičů mám právo o těchhle věcech rozhodovat. A říkám ne. Harry se turnaje nezúčastní.“
Možná za to mohl mrazivý tón hlasu, pro Siriuse tak neobvyklý, co přimělo Bartyho Skrka couvnout. Možná něco docela jiného. Na každý pád ale ustoupil a obrátil se k Brumbálovi.
„S rizikem porušení smlouvy jste byli obeznámeni. Víc už nemám co dodat. Máme tři šampiony. Jdu jim sdělit podrobnosti k prvnímu úkolu a pak se odeberu na lože. Dobrou noc, pánové. A dámo,“ uklonil se křečovitě madame Maxime.
Jakmile odešel, Brumbál se otočil na své muže.
„V jednom měl Barty pravdu - s kouzelnými smlouvami, které jsou zpečetěné čaromocnými předměty, si není radno zahrávat. Existují však závazky, jež jsou takovým smlouvám nadřazené. Jedním z těch závazků je kmotrovský slib.“ Pohlédl na Siriuse a jeho oči se zaleskly dojetím. „Tím, že jsi splnil svou povinnost kmotra, jsi Harryho ochránil od důsledků, jimiž Barty vyhrožoval. Tvým rozhodnutím se smlouva s Ohnivým pohárem stala neplatnou. Ještěže máš po boku přítele, který neztrácí hlavu a vyzná se v kouzelnickém právu. Nuže, spravedlnosti bylo učiněno zadost, vážení. Je načase se rozloučit. Uvidíme se zítra.“
Albus lehkým mávnutím ruky pootevřel dveře pracovny, čímž ostatním naznačil, že si přeje zůstat o samotě.
Potřeboval teď prostor jen pro své chaoticky vířící myšlenky.
Aby je mohl v klidu rozplést, vytřídit, pochopit.

Vánoce přišly takřka nenadále. Ještě včera byly na cestě do Prasinek potoky z deště, dneska jsou na nich závěje sněhu. A Hagrid už zase táhne do Velké síně výstavní jedle, na něž profesor Kratiknot letos přičaruje obzvláště vyvedené ozdoby. A Brumbál slíbil umístit na jejich špice opravdové víly.
Vánoční ples začne přesně v devět hodin večer, hned po štědrovečerní večeři, na které bradavičtí skřítkové neúnavně dřeli už od svítání.
Pro tuto speciální příležitost byly kolejní stoly nahrazeny kulatými jídelními stolky se svátečními ubrusy, z jejichž středu vyrůstaly jedlé ledové krápníky s ovocnou příchutí. (Kromě profesora Skrka se nikdo doopravdy neodvážil je olizovat.)
Profesor Moody je dnes mimořádně ostražitý. Ráno ho brněly snad všechny jizvy, takže očekává levárnu na každém kroku. Právě obchází Velkou síň a kontroluje, zda někdo pod stromky neukryl výbušná zařízení.
Profesorka Prýtová na poslední chvíli drmolí pokyny ohledně zahajovacího tance směrem k Cedriku Diggorymu a jeho partnerce Cho Changové. Oba studenti jsou nervózní. Nimrají se ve zbytcích vepřových kotlet a čekají, až Brumbál večeři oficiálně ukončí.
Profesor Kratiknot kriticky hodnotí vlastní práci na výzdobě a s povděkem přijímá komplimenty z úst krásnohůlské ředitelky. Fleur se těší na svůj tanec s havraspárským kapitánem famfrpálového mužstva Rogerem Daviesem. Není ani trochu nervózní. Roger ano. Mít za partnerku Fleur Delacour je jako půjčit si od kamaráda Ferrari. Pokud se něco zvrtne, nikdy si to neodpustíte.
Profesorka Sinistrová dělá společnost řediteli Kruvalu, který se snad poprvé od svého příjezdu do Bradavic opravdu dobře baví a své pobavení dává bez ostychu najevo. Na rozdíl od svého svěřence Viktora Kruma. Ten se tváří, jako by žvýkal šťovík. Nebo jako by chtěl být někde úplně jinde. A přitom s ním tak vesele konverzuje Levandule Brownová.
Profesor Black je nucen trpět vedle sebe Bartyho Skrka juniora. Po několika jeho obscénních mimických výrazech a krutých žertech na téma rozmnožování vlkodlaků raději odchází na vzduch, neboť si je vcelku jist, že po dalším vtípku by z profesora Skrka zbyla na židli krvavá fašírka a ocelový kroužek z propíchnutého jazyka.
Bartyho otec společně s Ludem Pytlounem a profesorem Brumbálem řeší provozní záležitosti Turnaje tří kouzelníků a po očku sledují mladého Pottera.
Harry podle všech očekávání pozval na ples Hermionu, která nebyla ani nadšená, ani zklamaná, prostě s tím tak nějak počítala, a tak pozvání přijala a teď spolu sedí u stolu a probírají nové nápady do lektvarového kroužku, zatímco zpovzdálí je pozorují Seamus Finnigan, Ron Weasley a Dean Thomas a hlasitě se řehtají. Oni nepozvali nikoho, protože to zkrátka prošvihli. Zjevně jim to však nevadí. Alespoň dvěma z nich ne.
Profesor Snape si pro tento večer vzal na starost dozor na chodbách a školních pozemcích, a proto se před pár vteřinami zvedl od stolu a zamířil ven. Nyní se nachází napůl cesty Velkou síní.
Brumbál také vstává. Má v úmyslu zahájit taneční zábavu.
V té samé chvíli se na opačném konci hradu prosmýkne do nebelvírské společenské místnosti šedivá krysa. To když se Neville Longbottom vrací do ložnice pro přívěsek, který koupil k Vánocům Ginny Weasleyové a který ve spěchu nechal ležet na nočním stolku.
A přesně v tentýž okamžik uražený Draco Malfoy, jenž se pohádal s Pansy Parkinsonovou a míří do zmijozelských ložnic, zpozoruje něco velmi podivného. Byl by přísahal, že profesor Skrk klábosí nahoře ve Velké síni s Blackem a snaží se ho zase vyprovokovat ke rvačce, přitom ho ale zřetelně vidí vycházet z učebny lektvarů. Že by toho punče vypil tolik?
A teď celou kapitolu rozpůlíme a zanecháme figury v polovině zamýšleného kroku. Zapamatujte si dobře jejich postavení na hrací desce příběhu.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 24 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele gleti

fuj, fuj, fuj

takhle ošklivě si zahrávat se čtenářem.

Obrázek uživatele Regi

Geniálně splněné zadání :-)))

Obrázek uživatele Wee-wees

Ježiš, tam se rýsuje nějaký obří průsr. Teď tady budu týden nervózně okusovat počítač...

Obrázek uživatele KattyV

Zatracené půlení, kdo to má do příštího týdne vydržet?

Obrázek uživatele strigga

Souhlasím s předkomentujícími, je to sice geniální, ale já si to chci přečíst celý :) nevím, jestli se tý druhý půlky dočkám.. to bude nějakej kapitální průšvih, jsem z toho na nervy!

Obrázek uživatele Arenga

Tak to jsem vyhrála tentokrát teda :-D mám ve čtení skluz a tak si můžu hezky hned přečíst druhou půlku. Hurá!

Akorát mi teda nebylo úplně jasné to s tím kmotrovksým slibem - stačilo, že Sirius řekl ne, a tím pádem bylo po smlouvě, anebo v tom bylo ještě něco dalšího, co musel vzít na sebe?

Obrázek uživatele Owes

Jak řekl Brumbál, stačilo Siriusovo slovo. Protože to je nadřazené slovu Ohnivého poháru. ;)

Obrázek uživatele Arenga

A kdyby řekli "ne" rodiče, fungovalo by to stejně?

Obrázek uživatele Owes

Bezpochyby ano.

-A A +A