XXVIII. (minulost 1921)

Obrázek uživatele Arenga
Úvodní poznámka: 

Stále jsme v kanceláři JUDr. Krásy, kam vzala Doramo Oswalda Steina po nevydařené návštěvě u jeho tetičky. V minulém díle Oswald Doramo pověděl něco o minulosti tety Törberové a o jejích vztazích se Steinovými, Doramo mu všam řekla, že nic z toho neznamená, že to není zlá ženská.

Dneska je to trochu dlouhé, omlouvám se, ale už jsem to prostě nechtěla dělit. Tak snad se zase trochu posuneme. Vzhledem k tomu, že bychom měli být za polovinou a jsme někde úplně jinde, než jsem plánovala, že se příběh bude odvíjet, tak mne to trochu děsí...

Kapitola: 

„Takže jsme stále tam, kde jsme byli,“ povzdechl si Oswald. „Dobře. Aby sis nemyslela, že tě nechci vyslechnout: Proč si myslíš, že teta svoji služku bije, ba dokonce snad týrá? Kvůli jedné modřině – která mimochodem mohla vzniknout jakkoli –, a proto, že ti ta holka něco napovídala?“
„Ta holka se jmenuje Anděla. Víš to vůbec?“
Zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem s ní nemluvil.“
„Pochopitelně, ona má totiž velmi přísně zakázáno mluvit s jakýmkoli návštěvami. Tebe a tvou rodinu nevyjímaje. Klepala se strachy, jen jsem se jí zeptala na jméno.“
Opřel se v křesle a založil si ruce na břiše. „Aha, a pak ti bez skrupulí vyprávěla dojemný příběh, jak ji moje teta tluče. A kvůli tomu chceš obvinit někoho, koho vlastně vůbec neznáš?“
„Nechtěla mi říct vůbec nic,“ odvětila pevně Doramo. Cítila, že silný a pořádně oslazený černý čaj už začal působit, únava obvyklá po jistém duševním vypětí skoro zmizela. „Je to horší, než si myslíš, Oswalde. Tvoje teta možná je ze staré školy, ale ona Andělu nebije, když se jí zdá, že nepracuje pořádně. Zřejmě ji tluče prostě proto, že chce – nějaký malicherný, zástupný důvod si najde vždycky. Vždycky ji ovšem zbije až večer, když má ta chuděra hotovou všechnu svoji práci. Používá rákosku nebo bičík na koně. Někdy taky svazek klíčů, pokud ji chce přimět k větší poslušnosti. To děvče je plné modřin od lýtek po lopatky.“
V jeho očích byla stále zřetelná nedůvěra. Vlnila se kolem něj jako po ránu lehký opar nad řekou, Doramo se ani nemusela zvlášť soustředit, aby to vnímala. „Pokud by tomu tak skutečně bylo,“ řekl vážně, „pak opravdu nechápu, proč to děvče od tety neodeje. Vždyť se může se spakovat a do hodiny jít do služby o dům dál. Odpusť, Doro, ale tohle mi skutečně nedává smysl.“
„Neodejde, protože nemá kam jít. A také má nemanželské dítě, které nechala u sestřenice na venkově se slibem, že bude pravidelně posílat peníze – na penězích ji totiž tvoje tetička nekrátí, naopak, vydělá si slušně. Hlavní důvod, proč si nehledá jiné místo, je ovšem ten, že má dost velký strach odejít. Když jsem jí řekla, ať kvůli tomu bití podá oznámení na policii, že jí s tím pomůžu, bude-li chtít, tvářila se, jako kdybych ji ponoukala, aby si vrazila nůž do břicha. Bojí se. Törberová jí totiž několikrát vyhrožovala, že jestli od ní uteče, oni si ji najdou, i kdyby se odstěhovala do ciziny.“
Zamračil se. „Oni? Není to děvče trochu paranoidní? Viděl jsem onehdy na psychiatrické klinice pacienty, kteří napevno věřili, že jsou pronásledováni, nebo že jim třeba jejich soused usiluje o život. Dokonce tam byl jeden muž – nějaký Slovák, poměrně těžký případ –, co neustále blábolil, že za všechno může jakýsi Kalúsek.“
„Obávám se, že u chuděry Anděly má tenhle strach reálný základ. Jednou už od tvé tety odejít zkusila. A…“ Nadechla se. „V tom domě se dějí věci, které jsou… možná nad běžné chápání. Čím víc o tom přemýšlím, tím jednoznačnější se mi zdá, že se tam vyskytuje něco… nadpřirozeného. Ale zatím naprosto netuším, co by to mohlo být.“
Oswald na ni chvíli zkoprněle zíral, pak si trochu rozpačitě odkašlal. „Doro, uvědomuješ si, co jsi mi právě s naprosto vážnou tváří sdělila? Celý tenhle náš rozhovor je dokonale absurdní! Kdyby bylo léto, snad bych se obával, zda jsi nebyla dlouho na slunci, ale… Možná, jsi poněkud přetažená.“ Sáhl jí na čelo. „Horečku nemáš.“
„Nemám.“ Přinutila se k úsměvu, ale šlo to docela těžko. „Tadeáš si o Leopoldině myslel, že se zbláznila. Doufám, že… doufám, že ty si o mně něco takového nemyslíš.“
„Jak s tím, o čem tady mluvíme, souvisí tvá sestra a tvůj švagr?“
„Čaj už ti vystydl,“ upozornila jej, snad aby ještě aspoň trochu oddálila to, o čem věděla, že nyní už bude muset říct: pravdu, kterou mu vlastně chtěla povědět už dávno, jen k tomu neměla dostatek odvahy.
Mávl rukou, nechal čaj čajem a sledoval ji zpytavým, možná i trochu starostlivým pohledem.
„Oswalde, já… nejspíš jsem ti to opravdu měla říct už dřív, jak mne nabádala Cosette. Tyhle okolnosti nejsou úplně ideální. Víš, v naší rodině se v ženské linii dědí určité, ne zcela obvyklé, schopnosti. Zvláštní obdarování.“
Zamrkal. Takovéhle sdělení zcela očividně nečekal. „Neobvyklé schopnosti? Zvláštní obdarování? Jak to myslíš, Doro?“
„Dokážeme cítit více, než většina jiných lidí. Ne různé vůně a pachy – abys mi dobře rozuměl –, ale třeba emoce jiných lidí. Poznám, když má někdo strach, ale také například to, že někdo lže. Nebo nedůvěřuje. Jako třeba ty mně, celou tu dobu, co tu spolu mluvíme.“
Nepopřel to.
„Často dokážu vidět, slyšet nebo vycítit i to, co je běžně mimo lidské vnímání,“ pokračovala Doramo, „protože tady, v našem světě, není přítomné jen to, co vidíme, slyšíme nebo jsme schopni jinak zachytit. Je toho mnohem víc.“
Trochu se ošil. „Doro, ty věříš na, ehm, nadpřirozené jevy? Zrovna ty? Taková vzdělaná, emancipovaná, moderní žena?“
Pomyslela si, že být moderní a emancipovaná neznamená být slepá – anebo úplně pitomá a nedbat na rodinné, dokonce ani své osobní zkušenosti. Oswaldova reakce byla ovšem přesně taková, jakou čekala – a jaké se trochu bála. Byl lékař, vědec, člověk zvyklý na jednoznačné důkazy, bez nichž žádnou teorii nemohl přijmout. „Věříš tomu, že tohle je porcelánový šálek a v něm je černý čaj?“ ukázala na poloprázdný šálek na stole.
„Tomu přece nepotřebuji věřit, to vidím na vlastní oči. Mohu si na to sáhnout, čaj mohu dokonce ochutnat. To nijak nesouvisí s vírou!“
„Pak věz, že ani v mém případě to nesouvisí s vírou, ale s docela obyčejnou zkušeností. Setkáš-li se s něčím tváří v tvář, pak prostě víš.“
Špičkami prstů si promnul kořen nosu. „Nějak netuším, co na tohle odpovědět.“
„Nemusíš odpovídat nic. Jen mě vyslechni. Mně je jasné, že… je to pro tebe šok a je obtížné to jen tak přijmout.“ Pokusila se o povzbudivý úsměv, ale možná spíš chtěla povzbudit samu sebe, protože srdce jí tlouklo jako splašené. „Co umíme, pochopitelně dost úzkostlivě tajíme. Proto jsem ti to také tak dlouho neřekla. A že ti tohle všechno nyní svěřuji, v první řadě znamená, že ti důvěřuji. Že důvěřuji, že toho nezneužiješ.“ Ještě stále mu věřila, i po tom, co se zastal té hnusné semetriky. Anebo možná doufala, že všechno to hezké, co mezi nimi bylo, půjde ještě zachránit… „Mohlo by nás všechny ohrozit, kdyby se někdo cizí dozvěděl, co dokážeme. To, že dokážu vnímat věci, které běžní lidé nevnímají, není totiž všechno. Pokud někomu hledím přímo do očí, dokážu nahlédnout do jeho myšlenek a vzpomínek – jestliže chci, patřičně se na to soustředím a ten člověk nemá třeba brýle. Se svými sestrami dokážu v duchu rozmlouvat, aniž bych se s nimi v tu chvíli viděla nebo se jich dotýkala, překážkou není dokonce ani vzdálenost pár stovek kilometrů. S Cosette jsem takhle dokázala být ve spojení i během doby, kdy učila v Klatovech. Ale je pravda, že pouto mezi námi dvěma je neobyčejně silné.“
Oswald chvíli mlčel. „Doro, tohle není možné,“ řekl potom. „Lidé nemají takové schopnosti. Prostě nemají, i když by možná někdy chtěli. Jsem přece lékař, musím vědět, čeho je lidské tělo schopné – a čeho schopné není. Nic takového, o čem mluvíš, není prokázané. Ovšem možná se z tvé strany jedná o velmi silnou sugesci.“
„To není žádná sugesce, Oswalde.“
„Na tom ale přece není nic špatného. Máš své sestry velmi ráda, sama jsi řekla, že je mezi vámi úzké pouto – čehož jsem si samozřejmě za dobu, co se známe, sám všiml. Je přirozené, že si v jistých situacích říkáš, co by ti tvé sestry řekly na to, či ono. Ale to neznamená, že s nimi skutečně rozmlouváš. To zkrátka není možné. Měl bych tě odvést domů, aby sis pořádně odpočinula. V posledních týdnech jsi měla moc práce, jak v kanceláři, tak s tím překladem. Měla bys trochu zvolnit.“

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

No jo, lékař, vědec, materialista. Co po něm chtít? Tohle Doramo opravdu nezávidím, protože jestli ho bude chtít přesvědčit, bude muset podat důkaz svých schopností. No a nenapadá mě nic jiného, než aby vyklopila, že mu vlezla do hlavy (ty máš možná lepší nápad, tak jsem zvědavá, jak dál).

Jinak přemýšlím, jak dostala Doramo tolik informací z Anděly. Podle mého na to v té koupelně neměla dost času a že by ji vylákala na delší schůzku jinam, třeba když Anděla jde nakoupit, to se mi taky moc nezdá. Že by taky vhled?

P.S.: A díky, že už je jasné, kdo za všechno může, to pobavilo. :)

Obrázek uživatele Arenga

no jo, já mne to tak napadlo a prostě jsem si to nemohla odpustit, tak jsem ráda, že pobavilo

Jasně, že vhled. Proč myslíš, že si tak nutně potřebovala dát čaj? ;-)

Obrázek uživatele KattyV

Kalúsek mne taky upřímně pobavil. A pokud jde o Oswalda, vlastně se nedivím, že Doramo nevěří. Něčemu podobnému se věří těžko. A Doramo musí mít dilema - pokud mu prozradí, co našla v jeho mysli, tak jí sice asi konečně uvěří, ale logicky se pořádně rozzlobí (nedivím se mu). A jinou cestu k tomu, aby jí uvěřil, bude hledat obtížně.

Obrázek uživatele Arenga

že jo, ono je to v jeho postavení logické, že jí neuvěřil

jsem ráda, že můj vtípek pobavil, opravdu jsem nemohla odolat

Obrázek uživatele Aries

Týraná služka mi trochu připomíná jednu povídku od Jaroslava Havlíčka. Teď to začíná být opravdu napínavé! Tetička je nejen úchylná, ale i jakési nadpřirozeno... že by tohle byl ten důvod, proč tam Doramo vzali? V každém případě doufám, že i když tomu Stein nevěří, tak na to Doramo nějak přijde.

Obrázek uživatele Arenga

jsem ráda, že ti to přijde napínavé, přiznám se, že mne ten příběh vede cestami, které jsem původně neplánovala...
Důvod, proč tam Doramo vzali, byl více méně vysvětlen, o jejích schopnostech Steinovi nevědí, navíc nevědí ani o tom, co se u Törberové děje.

Obrázek uživatele Regi

Vtípek hodně pobavil a Oswalda, i když mé sympatie poztrácel, docela chápu. A Doramo je v téměř bezvýchodné situaci. Nemá moc možností Oswaldovi dokázat své tvrzení, aniž by mu prozradila, že se mu toulala v hlavě.

Obrázek uživatele Arenga

jsem ráda, že vtípek pobavil :-)
Osobně pochybuju, že mu zrovna tohle prozradí ;-)

Obrázek uživatele Tora

No nebude to mít Doramo lehké. Ať už je v tom co je, je to velmi nepříjemná situace a že si Steinovi podivného chování služky dřív nevšimli - nebo nevšímali, a omlouvali to tím, že tetička holku dobře platí taky moc pro ně nesvědčí.

Obrázek uživatele Arenga

Tak ona se hlavně před nimi vůbec neprojevovala - otevři, přines, podej a s nikým se nebav. Prostě takový personál, který je pro návštěvu prakticky neviditelný. Myslím, že neměli moc šanci si všimnout, pokud by se na to nezaměřili - což neudělali, protože by je to v životě nenapadlo, že je tam něco v nepořádku.

Obrázek uživatele Aveva

Mně se tam teda zrovna ten Kalúsek zdá nadbytečný, i když vtípek hezký, ale člověku na tom zbytečně škobrtne soustředění na příběh.
A docela chápu, že si Steinovi nemuseli toho týrání všimnout, přeci jenom asi nejsou v tetiččině domácnosti pořád a nebude asi zrovna obvyklé bavit se bez důvodu s cizí služebnou. Takže já bych jim závěrečné hodnocení vystavila až podle toho, co udělají, až se o tom dozví.
A teda, nemohla by Doramo svoje schopnosti Oswaldovi dokázat nějakým jednoduchým trikem tipu: Mysli si číslo a já uhodnu, jaké to je?

Obrázek uživatele Arenga

Máš pravdu, ten Kalúsek tam je nadbytečný. Ale já jsem si prostě nějak nemohla pomoct.

To by samozřejmě mohla.

Obrázek uživatele Aveva

Já to úplně chápu, když musíš, tak musíš :o)
-A A +A