28. Ve vězení

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

VAROVÁNÍ: V kapitole je použito sprosté slovo.

Kapitola: 

Shurr byla řídce osídlená planeta ve Vnitřním okraji, celkem dobře přístupná z Corellianské obchodní páteře, ale zároveň ležící poněkud stranou, což ji činilo vhodnou pro umístění věznice s velkou kapacitou a nejvyšší ostrahou. Celý povrch Shurru byl pokryt oceánem, který spolu se silnou vrstvou atmosféry stabilizoval zdejší klima natolik, že na celé planetě téměř nebylo místo, kde by se teplota výrazněji odchýlila od stálého průměru držícího se těsně nad bodem mrazu.
Leina loď zlehka přistála na rozlehlé plošině, která, pevně usazena na mohutné duraocelové konstrukci, čněla desítky metrů nad mořskou hladinu. Zatímco na jedné straně přistávací plochu lemovala hradba industriálních budov, na druhé se nacházelo námořní přístaviště s desítkami mol, u nichž kotvily malé čluny i větší lodě.
Z mohutných šedých oblaků, které pokrývaly oblohu od obzoru k obzoru, se snášel déšť se sněhem a jakmile Leia opustila teplo své lodi, do tváří se jí zakousl studený vítr. Zabořila bradu hlouběji do záhybů šály, kterou měla uvázanou kolem krku, a rozhlédla se po plošině, aby našla doprovod, který ji měl zde vyzvednout a dovézt tam, kam měla namířeno.
Narozdíl od jejího nepříliš dávného přistání na Eriadu, tady Leino hledání nebylo marné. Zpoza její lodě k ní přistoupil domorodý shurran, jehož zavalité tělo pokrývala krátká ale hustá tmavě šedá srst. Jakmile stál před ní hluboce se uklonil.
“Vítejte na Shurru, vaše excelence,” řekl na pozdrav. “Ředitel Barnus vás už očekává, račte prosím za mnou.”
“Děkuji,” usmála se Leia a vydala se za svým průvodcem. Jeho ploutvovité nohy pleskaly po hladkém povrchu přistávací dráhy, když se na svých krátkých nohách kolébal k jejímu okraji, a Leia musela zkrátit krok, aby mu neutíkala. “Mohu se zeptat na vaše jméno?” zajímala se Leia. Pokud se dá se svým průvodcem do řeči, nejenže bude cesta ubíhat příjemněji, ale také se může ledacos zajímavého dozvědět.
“Kwarm, vaše excelence,” odpověděl shurran.
“Jste v Gatuari trvale zaměstnaný?” ptala se Leia dál.
“Ano, vaše excelence,” přikývl a Leia si už už myslela, že u této lakonické odpovědi zůstane, když ji Kwarm přece jenom trochu rozvedl: “Pomáhám řediteli Barnusovi - vyřizuji zprávy, když je pan ředitel mimo zařízení, zakládám a dohledávám účty, přivážím hosty… - prostě všechno, co je zrovna potřeba.”
Mezitím Leia s Kwarmem došli až k okraji plošiny, odkud se dalo nastoupit do výtahu, který je svezl o pár desítek metrů níže, ke kotvišti mořských plavidel. Kwarmova loď měla uzavřenou kabinu, ve které bylo mnohem příjemněji než v deštivém a větrném počasí venku.
“Je cesta po moři jediný způsob, jak se do Gatuari dostat?” zeptala se Leia, když Kwarm nastartoval motor.
“Ano, vaše excelence,” potvrdil shurran. “Kvůli zabezpečení není v Gatuari žádné místo, kde by se dalo přistát se vznášedlem nebo dokonce vesmírnou lodí. Proto se všechno a všichni musí tam i zpátky přepravovat po vodě.”
“Rozumím,” přikývla. Po krátké odmlce Leia navázala na rozhovor, který s Kwarmem vedla na plošině. “Ráda bych se vás zeptala, jak jste se svým zaměstnáním spokojený.”
“Velmi, vaše excelence,” odpověděl. “Pan Barnus je skutečně dobrý šéf.”
“To ráda slyším,” usmála se Leia, “ale spíš mě zajímalo, jaké to je pracovat ve věznici.”
“Na to by vám lépe odpověděl některý z dozorců, vaše excelence. Já se většinou pohybuji jen v administrativním křídle a chodbám s celami se snažím vyhýbat - víte, oni někteří vězni dokážou být opravdu vulgární…”
“Takže třeba s válečnými zločinci moc do styku nepřijdete…” ujišťovala se Leia
“Tak to už vůbec ne,” objasnil Kwarm. “Ti jsou úplně uprostřed Gatuari. Tak já se vůbec nedostanu.”
Po zbytek cesty Kwarm Leie vyprávěl, jak v poslední dov Gatuari ubylo zaměstnanců, protože mnozí z těch mladších narukovali do republikové armády, a kolik hodin navíc musí každý z těch zbývajících odpracovat. Kromě toho došla řeč i na zhoršené zásobování a z něho plynoucí nedostatek. Ani věznicím se podle všeho důsledky probíhající války nevyhnuly.
Gatuari bylo se svými tlustými duraocelovými stěnami uspořádanými do hvězdicového půdorysu učiněnou pevností. Z každého cípu vyčnívajícího do moře se k nebi vypínala strážní věž a naopak směrem dolů po hladinu ze zdí vedly masivní provazce spletené z vodičových drátů.
“K čemu jsou ty kabely?” chtěla vědět Leia.
“To kdyby došlo k poplachu,” vysvětloval Kwarm. “Elektrický v okolní vodě je poslední překážka, kterou by musel případný vězeň na útěku překonat.”
“Už se odtud někomu podařilo utéct?”
“Ne,” zavrtěl hlavou. “Pan ředitel říkám že jediný způsob, jak by někdo mohl uniknout z Gatuari, je mít silnou pomoc zvenčí.”
Kwarm se svou lodí vmanévroval ke stěně, v níž byla asi dva metry nad mořskou hladinou zasazena vyztužená duraocelová vrata. Shurran vyslal svým komlinken signál, načež se brána otevřela a směrem k lodi se vysunul můstek, po kterém bylo možné přejít dovnitř.
V chodbě už čekal ředitel Barnus, který Leiu hned doprovodil do své kanceláře. Byl to asi čtyřicetiletý muž s prořídlými tmavými vlasy a tmavými kruhy pod očima, které mu dodávaly neobyčejně unavený vzhled.
“Nestává se příliš často, aby nejvyšší kancléřka zavítala do věznice s nejvyšší ostrahou,” poznamenal, jakmile Leia dosedla na židli naproti jeho stolu. “Čemu Gatuari vděčí za takovou poctu?”
“Nebudu chodit kolem horké kaše,” řekla na to Leia, “přijela jsem, abych se setkala s jedním z vašich vězňů - s Wilhuffem Tarkinem. Neinformovala jsem vás o tom předem, protože bych ráda zachovala maximální diskrétnost. Takže se teď ptám: Je to možné?”
“Ovšem,” souhlasil Barnus. “Budete si přát schůzku uskutečnit hned?”
“Pokud budete tak laskav…” Leia vstala a vyčkala, než ředitel udělá totéž a obejde stůl, aby ji doprovodil.
“Omluvte prosím to prostředí,” varoval ji před tím, než společně vstoupili do té části komplexu, kde se nacházely cely vězňů.
Zprvu procházeli chodbou s celami po obou stranách nepozorovaně, ale pak se ve dveřích jedné z nich otevřela špehýrka. Záhy se ozvalo zahvízdání následované pokřikem: “Hej, číčo, co kdyby ses přišla trochu pomazlit?”
“Nevidíš, kdo to je ty nerfí-hovno-místo-mozku?” odpověděl na to druhý hlas “To je nejvyšší kancléřka!”
Jenže to už se otevíraly špehýrky u dveří dalších cel a na chodbu se začaly sypat oplzlosti i sprosté nadávky, které se nakonec smísily v nesrozumitelné kakofonii. K tomu se z mnoha špehýrek začaly natahovat ruce a Leia byla neskonale vděčná za to, že je chodba dost široká, aby se jejím středem dalo projít mimo jejich dosah.
“Bude tady klid nebo jste všichni týden bez oběda!” podařilo se nakonec Barnusovi zvýšit hlas nad úroveň okolního rámusu a zdálo se, že hrozba zabrala, protože se změť lidských i nelidských hlasů začala pozvolna utišovat. “Pojďte dál,” pobídl zatím ředitel Leiu a dokonce jí lehce pošťouchl, aby rychle pokračovala v cestě. “Než jim dojde, že ten oběd tak jako tak za moc stát nebude.”
Než Leia s Barnusem došli k cíli, prošli ještě několika podobnými chodbami. V některých vězni reagovali podobně bouřlivě jako v té první, v některých klidněji, zpravidla v závislosti na tom, kolik dozorců bylo poblíž.
“Dostal jsem zprávy o tom, že má nějaké zdravotní problémy,” upozornil ředitel Barnus, když už jeho a Leiu dělilo od správné cely jen pár metrů. “Správní záležitosti mi ale nedovolily se jim věnovat podrobněji. Tato část vězeňského komplexu byla mnohem tišší než ty předchozí, a tak Barnus nemusel mluvit příliš nahlas, aby ho Leia slyšela.
“Pane řediteli,” pokývl hlavou na pozdrav postarší dozorce, který měl na starost tento blok. “A… a… Vaše excelence!” vyhrkl, když si všiml, kdo to přišel s Barnusem.
“Nejvyšší kancléřka by si přála promluvit s vězněm z cely 55-84-39,” oznámil mu ředitel.
“Mohlo by to být o samotě?” zeptala se.
“Jste si tím jistá? Z bezpečnostního hlediska by bylo jistější...” pochyboval Barnus.
“Pokud mohu říci svůj názor,” ozval se dozorce, “myslím, že její excelenci žádné nebezpečí nehrozí.”
“Nechám to na vás,” kapituloval Barnus.
“Děkuji,” odpověděla mu Leia a pak se obrátila na dozorce: “Byl byste tak laskav?”
Odemkl jí dveře a Leia vstoupila. Nic ji však nemohlo připravit na to, co uvnitř spatřila...

-A A +A