Skryté město - kapitola 30

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

hudba doporučená ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=QOlAJgCELTc

Kapitola: 

Tentokrát se Koba Rolla držel celou cestu. Minule ho pustil k Obruči samotného, teď se domluvili, že se tam vydají společně a dají si během čekání něco dobrého. Nebo alespoň teplého, protože tahle putyka nebyla žádnou vývařovnou – sem se chodilo výhradně na pivo a kořalku.

Mlčky se protáhli všemi možnými uličkami, které po dešti zaplňovaly davy lidí. Každý chtěl něco prodat, každý chtěl něco koupit. Každý chtěl čerstvé drby. V blátě se válely malé děti, jejichž matky v hloučku stály o pár metrů dál a klevetily. Na nikom nenechaly nit suchou. Bylo jim jedno, že jejich ratolesti čas od času těsně míjí povozy, naložené těžkým nákladem, a mezkům je jedno, jestli cestou někoho nesrazí. Stejně tak se v této chudé čtvrti děti jednoduše ztrácely. Někdy za tím stáli obchodníci s lidmi, kteří své oběti urychleně ukrývali do nejbližší lodi, nebo mordýři, kterých bylo v okolí víc než dost.

Obruč stála na rohu Udeské uličky a krátké nepojmenované cesty, která byla pouze spojnicí na Obchodnickou – hlavní tepnu zde v okolí. Na štítu majitel barvou namaloval nepovedený kruh se džbánem piva uprostřed. Byla to také jediná hospoda, která neměla normální dveře, ale zde se vcházelo tak, že se rozrazily takzvané lítačky. Rozhodně to bylo pohodlnější pro odcházející návštěvníky, kteří měli pořádně upito.

Uvnitř bylo celkem plno, ale pár stolů naštěstí nebylo obsazeno, takže Rollo zabral ten nejbližší. Koba se zatím snažil upoutat pozornost číšnice. Ta kmitala na opačné straně hostince, kde se jí dostávalo dostatečné pozornosti od dvou bujarých chlapíků v obnošených kabátech.

„Vona dorazí, neboj. Tyhle dva si jí brzo přestanou všímat. Hned jak dostanou svoje pivo.“

Koba si tedy přisedl a pod stolem omylem kopl do vaku s lopatami. Ještě stihnul zpozorovat, jak si Rollo opatrně kontroloval kapsu s klíčem, když se k nim přitočila rozesmátá číšnice. Objednali si dva džbány piva a guláš. Jakmile zmizela, dali se oba do řečí. O svém podniku se ani slůvkem nezmínili – Rollo vyprávěl o spojkách, z nichž jedna by měla snad brzy dorazit. Čas utíkal a došlo na druhou rundu a konečně horké jídlo s kusem chleba. Během třetího džbánu už oba pociťovali účinky nápojů a rozhodli se, že je čas se zvednout. Zdálo se, že pohůnci zatím nedokázali sehnat informace, které od nich Rollo vyžadoval. V tom případě se zde ukáže znovu zítra dopoledne. I když… jestli stráví noc se svým pokladem, tak mu už bude jedno, komu vila dříve patřila. Zlato bude mít k dispozici tak jako tak.

Hodili několik mincí na rozrýpaný stůl a protlačili se k východu. Cestou se minuli s jinou partou, která ihned zabrala jejich původní místa. Krčma se začala plnit. Venku zjistili, že začíná lehce pokapávat. Ale alespoň byli na čerstvém vzduchu. Uvnitř už to začínalo být nedýchatelné – chlapi sami o sobě smrděli, protože očista jim nic neříkala. Do toho kouř z dýmek a vlastnoručně vyrobených slámovek. Na travnatky nikdo z osazenstva neměl peníze.

Koba s Rollem se vydali znovu k Závratí. Znovu do úzkých uliček, kde tráví veškerý svůj život spodina města. Oba si v duchu představovali, že zítřejší den už do podobných čtvrtí nezavítají. Rozdělí si kořist na dvě půlky a každý si půjde po svém. Koba by se vydal na jih, kde by si postavil malý baráček a všechno by mu bylo ukradené. Žádné zapáchající vězení a mlácení odsouzených. Žádné zkrvavené klouby na rukou a tělní tekutiny na košili. A smrad plísně, který časem pochytí každý, kdo dolů zavítá. Kdepak, pěkně domek někde na slunci a celý den nic nedělat. A v duchu se usmívat na otčíma i matku, jak jejich předpověď o jeho budoucnosti naprosto a fatálně selhala.

Výšlap do kopce k bohaté čtvrti byl stále stejně obtížný. Doufali, že už nikdy nebudou muset touto cestou šplhat. Splašky smrděly mnohem více než za svítání. Když se Koba pořádně podíval, tak u výtoku se země hýbala sama od sebe. Teprve když na dané místo detailně zaměřil, zjistil, že se jednalo o hromadu krys, lezoucích jedna po druhé, snažících se dostat ke žrádlu, které hnilo někde pod nimi. Nebo snad žraly sebe navzájem, tomu by i Koba věřil. Raději dohonil Rolla, který šplhal už o pár metrů dál.

Člověk se nestačí divit, jak málo času i prostoru stačí k naprosté změně prostředí. Před minutou stáli v zemi odpadu, nyní v čisté liduprázdné ulici. Hranice byla tak tenká. Zatím u honorace nespatřili živou duši, snad jen kdyby se vkradli k němu do baráku. Možná to bylo dobře, že je nikdo neviděl, protože na první pohled by bylo jasné, že sem nepatřili.

„Přidej,“ okřikl ho přítel a Koba tedy přidal do kroku.

Tentokrát šli na jisto. Nikde nebloudili, nikde se neohlíželi. Obloha byla tmavá a oni se drželi ve stínech stromů, které ulici obklopovaly v zahradách. Úplně jiný nepředstavitelný svět. Ani jeden z nich si nedokázal představit, jako by to bylo už od mala vyrůstat v podobném prostředí. Co by si mysleli o lidech tam dole?

Koba zahlédl známou zahradu. Oba prošli tiše bránou, jen Rollo stále držel ruku na kapse.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Tak a teď co za poklad najdou.

Obrázek uživatele Larim

Představy, jak s ním naloží, už mají. A to ani neví, co vlastně najdou.
Nejhůř prodají to drahé piano...

Obrázek uživatele neviathiel

Kdoví, co tam najdou :)

Obrázek uživatele Tora

No jen aby tam byl jen poklad, aby tam nebylo ještě něco jiného.

Obrázek uživatele Larim

To se brzy dozvíme

Obrázek uživatele Aries

To bylo jak koukat na film, perfektní atmosféra. A zas jednou jsem nadšená ze soundtracku

Obrázek uživatele Larim

Carnivale je skvělý seriál od HBO. Pokud ho neznáš, tak doporučuji. Skvělá atmosféra, skvělá hudba.

-A A +A