31: Krok naznačeným směrem

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Snape byl poslední, kdo dorazil. Hodiny nad krbem ukazovaly pět minut po třetí hodině ranní a všichni už čekali shromážděni v zasedací místnosti. Při čekání panovalo kolem stolu takové ticho, že kdyby někomu spadla lžička, nutně by to muselo znít jako rána z pistole. Teď, když konečně přistál v krbu, ozvalo se pár úlevných vydechnutí a několik díků Merlinovi, Godrikovi a Bohu.
„Molly, odveď prosím chlapce do pokoje pro hosty v prvním patře,“ požádal Brumbál. „Myslím, že tam naleznou vše, co by mohli potřebovat,“ mrknul spiklenecký na Lily a Jamese. (Před malou chvílí v místnosti vyčaroval hernu a dvě postýlky s plyšovými polštáři a barevnými dekami.) „Harry bude tak laskav a své bratry doprovodí.“
Harry se zatvářil rozmrzele a zklamaně. Předpokládal, že ho po odvyprávění jeho verze příběhu nechají mezi sebou. Domníval se, že po tom, co dnes v noci prožil, patří do jejich společnosti stejně samozřejmě jako kdokoli jiný, kdo musel čelit tváří v tvář nepříteli.
„Později si spolu ještě promluvíme,“ přislíbil Brumbál, když si jeho výrazu všiml.
Harry poslechl. Rozloučil se s rodiči a následoval tetu Weasleyovou na chodbu. Moody za nimi zabouchl dveře a tázavě pohlédl na Snapea.
Severus přijal od Siriuse mírně přelitý pohár a rozhovořil se. Mluvil dlouho. S přestávkami, během nichž do sebe střídavě vtahoval cigaretový kouř a červené víno. Remus nebyl zdaleka jediný, kdo zpozoroval, že byl Severus značně opilý již při svém příchodu. Nyní ho zamračeně sledoval a pokoušel se odhadnout, kolik toho vydrží. Nikdo se ho však neopovážil přerušit. Všichni mu viseli na rtech a se zježenými vlasy naslouchali tomu, co se z jeho pohledu odehrálo na Bílých útesech. Když skončil, Lily mu položila ruku na předloktí a jemně stiskla.
„Moc mě to mrzí, Seve. Nevím co na to říct.“
„Na to se nedá nic říct!“ zahučel Hagrid a praštil do stolu, až všichni nadskočili. „Někerý ženský jsou holt takový, že chlapa vo pomoc nepožádaj. Radši na to zvostanou samy. Ale aspoň dopis ti poslat mohla. Nemusel ses to dozvědít vod toho psychopata.“
„Nevíme, jak dlouho už ji má Grindelwald v hrsti,“ podotkl Sirius. „Je možný, že to Severusovi chtěla dát vědět, ale jednoduše nemohla.“
„Mě trápí něco jinýho,“ zavrčel Moody. „Tím, žes nereflektoval Grindelwaldovu nabídku, ses připravil o možnost sledovat jeho další tahy, uvědomuješ si to, Severusi? Jo, dozvěděl ses spoustu věcí, jenomže do budoucna jich mohlo být daleko víc.“
„A jak by sis to asi tak představoval, Alastore?“ odsekl Snape. „Že tam Harryho nechám předstírat dalekohledné oko, zatímco si budu hrát na bratra Světla, debužírovat a plánovat veselku?“
„To, že mladý Potter účinky tý čelenky pouze předstírá, jsi nevěděl. Podle mýho názoru jsi s nimi to divadlo mohl dohrát až do konce. Přijmout jejich hábit a proniknout tak do jejich skupiny. Po skončení představení bys dostal za úkol navštívit Charitu, požádat ji o ruku a nechat si Grindelwaldem vystrojit pompézní svatbu. Strašlivá oběť, chápu. Pak by vás oba pustili. Fungují přece jako tajná společnost, svoje roucha nenosí veřejně a svoje zájmy hájí postranně.“
„Tvrdíš, že jsem udělal chybu, když jsem neuzavřel smlouvu s člověkem, který stojí za všemi těmi zvěrstvy jako tábor v Kudley, ÚBOZ a perzekuce těch, co mají na věc jiný názor než Ministerstvo kouzel?“
„Tvrdím jen to, že takhle blízko už se k němu nikdo nedostane. Zahodil jsi příležitost získávat pro nás exkluzivní informace.“
„Já přece nejsem žádný špicl! Jestli sis nevšiml, můj obor jsou lektvary a černá magie!“
„Ovládáš nitrobranu. Jsi zvyklý pracovat pod tlakem. Nemáš strach z bolesti ani smrti. Jak dlouho jsi vydržel na mučidlech lesního národa v Peru? Hodinu? Dvě?“
„Čtyři. Zhruba. Pak už jsem neviděl na ciferník hodinek.“
„Čtyři hodiny! Můj ty Mungo olysalej! Nepřátelé toho kmene umírají po dvaceti minutách!“
„Já nebyl tak docela nepřítel.“
„Vím. Tu historku znám i s pokračováním pro dospělý. Podstata věci ale je, že kdybys nebyl tak zatraceně hrdý, byl bys užitečnější.“
„Jsem ráda, že tam Harryho nenechal,“ zastala se Snapea Lily. „Nemůžeme vědět, co přesně by ta čelenka způsobila, kdyby fungovala. Ani to, jestli by je Grindelwald opravdu propustil oba. Co kdyby si svoje slavné orákulum chtěl nechat k dispozici pro každý den?“
„O tom silně pochybuju,“ zašklebil se Moody. „Tohle bratrstvo pracuje na stejným principu jako kterýkoli jiný okultní spolek. Každý má přidělenou specifickou roli a plní ji uvnitř skupiny. Zvenčí pak uplatňuje svůj vliv, aby pro skupinu získával určitý výhody, ovšem působí už v jiný roli. Dalo by se říct, že členové takových společností žijí dva životy, přičemž oba směřují k naplnění cílů skupiny. Harry by se dál vzdělával v Bradavicích, což by mu zajistilo společenský uplatnění, a na tajných setkáních by svoji vyšinutou okultní rodinku oblažoval věštěním zářný budoucnosti.“
„To je ale jenom tvůj předpoklad, Pošuku,“ upozornil ho James.
„Jasně, že je to jenom můj předpoklad,“ souhlasil Moody. „Opřený o čtyřicet let zkušeností bystrozora. Mimochodem, rád bych tu čelenku detailněji prozkoumal.“
„Dostaneš příležitost hned, jak tu skončíme,“ řekl Brumbál a promnul si kořen nosu. „Je nesporné, že Gellert Grindelwald dnešní noci přišel o hodně. Mám obavu, že bude chtít Harryho získat zpět.“
„Myslíte, že by Harry neměl příští rok nastoupit do Bradavic?“ vyslovila Lily palčivou otázku.
„Domnívám se, že Bradavice jsou pro Harryho - i pro každého z vás - ještě stále tím nejbezpečnějším místem. Ačkoli je pravděpodobné, že od září doznají určitých změn. Dopady dnešní noci budou bezpochyby vážné.“
„Budou vás chtít sesadit?“ zašeptala Tonksová vyděšeně.
„Toho bych se zatím nebál,“ věnoval jí Brumbál uklidňující úsměv. „Co však podniknou zcela určitě, budou zásahy do mých a Severusových pravomocí. Školní rada novými nařízeními upevní svoji pozici a zúží náš manévrovací prostor. Přesto věřím, že i za těchto okolností bude škola fungovat bez zásadních omezení.“
„Jestli nám pošlou Bellatrix Lestrangeovou, tak mě v říjnu můžete přijít navštívit ke Svatému Mungovi,“ poznamenal Snape.
„A mě do Azkabanu,“ ucedil Black.
„Mám připomínku,“ ozvala se Lily. „Grindelwald mě dnes v noci viděl a nejspíš i poznal. Jaká je šance, že to nebude mít vliv na Jamesovo postavení?“
„To, že nejsi Ministerstvu nakloněná, je známá věc,“ uklidnil ji James. „Tolerují tě, protože jsou přesvědčeni, že jsem jim bezvýhradně nakloněný já. A budou tě tolerovat i nadále, pokud mě nechtějí ztratit.“
„To je pravda,“ potvrdil Kingsley Pastorek. „Máš sice pár drobných záznamů kvůli svému vztahu k Severusovi, ale jinak jsi oficiálně považována za protekční osobu. Umbridgeová vydala příkaz, abychom s tebou jednali v rukavičkách.“
„To se teď možná změní,“ prohlásila Lily.
„Nic se nezmění,“ ujišťoval ji Kingsley svým hlubokým, konejšivým hlasem. „Rodinu Potterových potřebují na své straně. Jste významní, slavní a bohatí. Máte tři perspektivní děti, které budou pokračovat v rodové linii. ÚBOZ vám v žádném případě nebude škodit. A Ministerstvo už vůbec ne, když je tam James tak oblíbený.“
„Jak se bude chtít Grindelwald dostat k Harrymu?“ obrátila se Lily na Brumbála. „Máte nějakou představu? Je reálné, že se pokusí o další únos?“
„Nemám nejmenší tušení,“ přiznal Brumbál. „Od této chvíle však bude Harry pod přísným dohledem. Nedopustím znovu tutéž chybu. A v souvislosti s tím bych se vám chtěl omluvit. Vám, Lily a Jamesi, i všem ostatním se hluboce omlouvám, poněvadž na tom, co se stalo, nesu svůj podíl viny. Nechal jsem svou mysl příliš zaměstnat diplomatickými záležitostmi a starostmi o hladký průběh Turnaje -“
„Není na místě, aby ses omlouval, Albusi,“ zarazil ho Artur Weasley. „Nemohl jsi přece tušit, co se stane.“
„To není tak docela pravda,“ oponoval Brumbál. Vypadal zničeně. Vrásky v jeho staré tváři se prohloubily, obroučky brýlí nedokázaly skrýt temné kruhy pod očima. „Fakt, že je Gellert Grindelwald na svobodě, je mi znám už od loňského léta. Dokonce jsme se spolu setkali. Ano,“ přikývl, když viděl, jak užasle a šokovaně se tváří. „Spojil se se mnou, aby mě získal pro svou věc. Vyslechl jsem ho, popřál mu hodně štěstí a poslal ho k šípku. To, že jsem neupozornil úřady, je vám jistě srozumitelné. Měl jsem se ale svěřit vám. Možná bychom zabránili alespoň některým událostem. Prosím tedy o odpuštění za mlčenlivost, jež mohla otřást vaší důvěrou v mou osobu.“
„Tvoje omluva se přijímá,“ zabručel Moody.
„Jestli jste o svém setkání s Grindelwaldem mlčel, měl jste jistě dobrý důvod,“ prohlásil Kingsley.
„No, dozvěděli jsme se díky tomu pár zajímavých informací,“ zhodnotil Remus. „Mimochodem, klobouk dolů, Severusi. Ať už Alastor tvrdí cokoli, udělat někomu jako Grindelwald takovouhle čáru přes rozpočet, to se nepovede každý den. A ten přívěsek, Lily, to je prostě bravurní práce. Nikdy nezklame.“
Oba přijali Lupinovy komplimenty pouhým kývnutím hlavy. Padla na ně otupělost, nikomu už se nechtělo mluvit. Severus mlčky upíjel víno, Sirius dělal totéž se svou whisky, Tonksová si hrála s několika čajovými lžičkami naráz, Kingsley pozoroval cosi na svých upravených nehtech, Moody zíral do stropu, Hagrid si drhnul pocintané kalhoty.
„Jestliže nikdo nic nenamítá, můžeme skončit a jít se trochu prospat,“ navrhl Brumbál. „Buďte prosím přes léto ve spojení. Kdyby nenastala žádná mimořádná situace, kvůli níž bychom se museli sejít dříve, uvidíme se 31. srpna v sedm hodin večer. Vyhodnotíme přijatá opatření školní rady a zaujmeme k nim postoj. Pevně doufám, že nebudeme nuceni kontaktovat čerstvé partnery z Kruvalu a Krásnohůlek.“
„V současné době stále probíhá fáze posuzování původu u čarodějů starších sedmnácti let,“ připomněl Pastorek. „Nedomnívám se, že by se k další fázi přikročilo dřív než příští rok v létě. Spíše k tomu dojde později.“
„Umbridgeovou velmi zaměstnávají naše sabotážní akce,“ pochlubil se James. „Momentálně řeší následky požáru kartotéky, kterou vytvářela tři roky. Samozřejmě se jedná o část s kartami mudlorozených kouzelníků. Experti z odboru záhad pracují na vývoji metody, která by dokázala z popela a ohořelých cárů papíru vytáhnout původní text, ovšem moc nadějí jim nedáváme.“
„Až zjistí, že to zničily plameny fénixe, přestanou se snažit,“ uchechtla se Tonksová a hned nato zvážněla. „Akorát nevím, jestli to bude chtít vzdát i Umbridgeová. Možná jen tuhle skupinu expertů potrestá za neschopnost a najme další, které ukáže zbytky té první.“
„Ať si tím popelem třeba posype bábovku, ta data z něj už nedostane,“ prohlásil James.
Severusovy zacukaly koutky. Sirius se rozštěkal smíchy. Tonksová při nastíněné představě zachrochtala a z Remuse, který se zpočátku jen velmi vlažně usmíval, tím vymámila opravdový smích.
Ve chvíli, kdy se atmosféra v místnosti trochu uvolnila a někteří začali vstávat od stolu, vtrhlo dovnitř něco, co vzdáleně připomínalo lidské dítě přibližně tříletého věku. Pohazovalo to zrzavými pačesy tak zcuchanými, že vypadaly spíš jako dredy, a pištělo to tak vysokým hlasem, že si pár lidí instinktivně vrazilo prsty do uší. Třikrát dokola to oběhlo stůl, než to přistálo na okenním parapetu a ruce s dlouhými drápy schovalo pod chatrnou, ušmudlanou košilku.
Vzápětí do dveří vběhla Molly Weasleyová, odfoukla si zatoulaný pramen vlasů z čela, založila ruce v bok a vrhla na to přísný pohled.
„Okamžitě slez dolů a vrať se do koupelny! Počítám do tří. Raz...“
No wara!“ zaječelo to špinavé stvoření pronikavě a skrčilo se na parapetu jako zvíře zahnané do kouta. „No wara!
„... dva...“
„Ne, ne, ne!“
„... tři!“
Molly vytáhla hůlku a levitačním kouzlem to přenesla nad hlavami ostatních ke dveřím.
„Mám ti s ní pomoct, Molly?“ nabídl se Remus a už napůl vstal, když ho paní Weasleyová laskavým úsměvem usadila zpátky.
„Není třeba, Remusi. Já si poradím.“
No wara! No wara! NO WARA!“ vřeštěla malá špindíra a kopala nohama ve vzduchu.
No wara, no kuram!“ křikla na ni Molly a odlevitovala ji na chodbu. „Omlouvám se, ale zdrhla, když jsem začala napouštět vodu do vany. Nenechte se rušit. Až ji vydrbu, přinesu vám snídani.“
„Už končíme, Molly,“ řekl Brumbál. „Zůstane nás tu jen pár, tak nepřipravuj nic velkolepého. Postačí čaj a nějaké pečivo.“
Molly přikývla a zavřela.
Většina jako by tu absurdní vsuvku vůbec nezaregistrovala. Začalo se hromadně šoupat židlemi, členové Fénixova řádu se vzájemně loučili, tiskli si ruce a přáli si šťastnou cestu. Severus jako jediný zůstal sedět a stále ještě civěl na dveře, odkud se před okamžikem přihnala ta ryšavá vichřice. Letmý pohled do jejích očí stačil, aby ji poznal.
U stolu seděli už jen Brumbál, Náměsíčník a Tichošlápek. Lily s Jamesem sice také nemířili domů, nicméně se taktně vytratili za svými dětmi, aby se vedle nich krátce uložili ke spánku.
Remus položil bledému Severusovi ruku na rameno.
„Jsi v pořádku?“
Severus se pokusil odpovědět, ale z jeho úst nic nevyšlo. Pročistil si hrdlo a zkusil to znovu.
„Kara... Ona je...?“
„Chytili ji před pěti měsíci. Skončila v Kudley.“
„Ježíšikriste.“
„Vzdorovala dlouho. Ale poslední měsíc už slábla. Dostala ji chřipka. Je mi to líto.“
„Ježíšikriste,“ opakoval Snape a třásl se po celém těle. Lupin ho nepřestával držet.
„Mě chytili v půlce května. Když jsem tam dorazil, okamžitě jsem ji poznal. Podle tvého vyprávění.“
„Mluvil... mluvil jsi s ní?“
„Ano. Několikrát se mi naskytla příležitost. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to tenkrát bylo nedorozumění, že jsi neměl v úmyslu způsobit jí problémy. Pochopila to. Přiznala, že v to doufala.“
„Jak... jak se... jmenuje?“
„Severa.“
Snapeovi se do očí tlačily slzy. Cítil, jak ho pálí hrdlo a jak mu krev zalévá tváře ruměncem. Věděl, že už se dlouho neudrží, a nechtěl, aby právě tito muži přihlíželi.
„Potřebuju na vzduch,“ oznámil. „Dvacet minut. Budu v -“ Hlas mu zaskřípal a definitivně se zlomil.
„Zahrada je ti k dispozici,“ pokýval hlavou Brumbál a vyprovodil ho pohledem.
Cestou do zahrady už přes slzy téměř neviděl. Několikrát se opřel o stěnu. Když konečně vylezl zadními dveřmi ven, zhluboka se nadechl, klesl na lavičku a zakryl si obličej dlaněmi. Neplakal nahlas, netoužil po pozornosti. Vlastně se za tohle zhroucení nesmírně styděl.
Dostat emoce pod kontrolu mu trvalo déle než avizovaných dvacet minut. Musel použít pět dechových cvičení, aby zastavil tok myšlenek těžkých a bolestivých jako pád laviny, která vás pohřbívá zaživa.
Když se vrátil zpět, seděl v konferenční místnosti jen Brumbál. Výraz jeho tváře byl neobvykle soucitný.
„Chlapci už byli unavení, tak jsem je poslal na kutě.“
„Taky bych si měl jít lehnout.“
„Ano. Je to zapotřebí,“ kývl Albus a v rozporu s tím mu nalil čerstvý čaj, který donesla Molly. „Než se vrátíme do Bradavic, potřebuji však s tebou hovořit o věci, jež nesnese odklad.“
Snape táhle vzdychnul a usrkl ze šálku. Upřímně se modlil, aby ho kofein udržel v bdělém stavu ještě aspoň pár minut.
„O co jde?“
„Alastor už to nastínil. Jde o to, že nám chybí člověk v Grindelwaldově blízkosti. Tobě dal Grindelwald možnost stát se součástí úzkého kruhu jeho přívrženců. Proto si myslím, že bys to měl být ty. Cení si tě a má s tebou určité záměry. To ti poskytuje záruku, že s tebou bude jednat velkoryse.“
„Brumbále, při vší úctě, tohle přece nemůžete myslet vážně,“ zděsil se Severus a ten malý doušek čaje málem vdechl. „Po tom, co jsem mu přede všemi plivl do tváře, se za ním mám vrátit a říct mu... - Co bych mu vlastně měl říct? Že jsem si to rozmyslel? Že se mi jeho nabídka rozležela v hlavě? Že ho žádám o prominutí a prosím o shovívavost?“
„Takového hlupáka ze sebe dělat nemusíš,“ ujistil ho Brumbál blahosklonně. „Takového hlupáka by mezi svými lidmi Grindelwald ani nechtěl.“
„Tomu docela rozumím. Prozradíte mi tedy, čím bych ho měl ohromit tak, abych si zasloužil jeho velkorysost?“
„Nepřijdeš na to sám?“ popíchl ho Albus.
Severus podrážděně zafuněl a promasíroval si ztuhlou šíji. Nechtělo se mu přemýšlet o ničem, chtěl si lehnout a usnout a probudit se za sladkých osm hodin občerstvujícího spánku.
„Nespal jsem čtyřiadvacet hodin, nejsem úplně fit.“
„Ani v příštích měsících toho moc nenaspíš. Budeš mít spoustu práce a spoustu starostí. Stejně jako my všichni. Napij se ještě, pomůže ti to projasnit pohled.“
Snape ho poslechl. Další doušek čaje byl příjemně hřejivý a uklidňující. Ten následující ho nečekaně osvěžil. Brumbál se spokojeně usmíval. Severus se napil znovu. Čaj mu otevřel oči, které už se klížily, a nastartoval mozek, který padal do úsporného režimu.
„To nebude jen kofein, že? Víte, že už jsem byl čtyři roky čistý?“
„Účel světí prostředky. Zpět k tématu. Víš, co po tobě žádám?“
„Chcete ze mě udělat dvojitého špeha. Chcete, abych přesvědčil Grindelwalda, že můj útěk byl pouze zástěrkou nutnou k tomu, abyste věřil, že jsem vám stále oddaný.“
„Tak vidíš, jak ti to pálí. Chápeš také, proč je to důležité?“
„Ví, jak úzce spolupracujeme, ví, že mi důvěřujete, a proto toho využije. Nechá mě v Bradavicích, aby o vás mohl dostávat informace. A já mezitím budu moct dávat pozor na Harryho. A pokračovat v práci pro Řád.“
„Přesně tak.“
„V podstatě mu na oplátku nabídnu klíč k Bradavicím. A to přece za to malé ponížení stálo, ne? Získá mnohem víc, než očekával.“
Albus Brumbál na Severuse Snapea hleděl stejně zpytavým, zamyšleným pohledem, jakým se na něj díval před sedmnácti lety na Astronomické věži. Tenkrát Severus zapochyboval o tom, kam doopravdy patří, a Brumbál ho ubezpečil, že je na správném místě. Řekl mu mimo jiné to, že je trumfem v jeho rukávu. Teď na tu chvíli vzpomínal, slyšel ta slova, jako by je pronesl teprve před okamžikem, a přemýšlel, zda nedělá chybu, když ten trumf právě vytahuje.
„Zvládneš to, Severusi?“
„Zbývá mi něco jiného?“
„Pokud máš pochybnosti -“
„Neexistuje jiná alternativa.“
„V tom případě na tebe spoléhám.“
„V tom případě vás nezklamu, Brumbále.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 19 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Wee-wees

Vhůš, teď jsem se trochu ztratila. Tam ta bytůstka, to je nějaké další Snapeovo dítě? To objevil dva svoje nemanželské potomky během 24 hodin? Není to málo, Antone Pavloviči? :D

A kde se tam vzal Remus? Myslela jsem, že je někde v exilu, a tady to vypadá, že byl přece jenom v tom koncentráku - a jak se pak dostal odtam?

Obrázek uživatele Arenga

Jo, to jsem si přesně říkala taky

Obrázek uživatele gleti

chudák kara. Růžožába by se měla smařit v ohni pekelném na pomalém plameni.

-A A +A