32: Krok ze svízelné situace

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Na konci kapitoly použito principu "deus ex machina".

Kapitola: 

Prvního září roku 1995 nadešlo to, čeho se všichni svorně obávali. Bartyho Skrka na místě učitele Zdravého kouzelnictví nahradila Bellatrix Lestrangeová. Školní rada navíc jednomyslně odhlasovala, aby se ujala nově vytvořené funkce supervizora. Lestrangeová se role chopila s vervou absolutně nevídanou, což znamenalo, že do Vánoc stačila zrušit famfrpálovou ligu, rozpustit 22 spolků a zájmových kroužků, udělit 338 školních trestů, odebrat nebelvírské a mrzimorské koleji prakticky veškeré body a poštvat proti sobě všechny živé i neživé bytosti na hradě. (S výjimkou školníka Filche. Ten ji začal nenávidět až po Vánocích.)
Aby neztratila kompletní přehled o jednotlivých studentech, vymínila si profesorka Lestrangeová, že se bude osobně účastnit pohovorů o budoucí profesi, které museli žáci pátého ročníku povinně absolvovat se svými kolejními řediteli.
A tak došlo k tomu, že poslední vyučovací den před vánočními prázdninami zavítala do kabinetu profesora Snapea, aby si poslechla, co mu o svém vysněném povolání bude vykládat Hermiona Grangerová. Slečna Grangerová byla její oblíbenou osobní hračkou. Během tří měsíců od ní vyfasovala čtyřiadvacet trestů a žádný z nich se nedal považovat za nudný. Lestrangeová si dávala záležet, aby pro ni pokaždé vymyslela něco mimořádného. Zezačátku volila práce fyzicky namáhavé nebo nechutné, postupem času však v Hermionině mysli objevila to správné slabé místo a zaměřila se na podlamování její psychiky.
Severusovi neuniklo, jak sebou Grangerová škubla, když v rohu místnosti zaznamenala přítomnost profesorky Lestrangeové. Věnoval jí uklidňující úsměv a vyzval ji, aby se posadila. Když usedala naproti jeho pracovnímu stolu, Severus nenápadným kouzlem posunul její židli tak, že Hermionina postava teď Bellatrix zakrývala pohled do jeho tváře.
„Tenhle rozhovor je povinný, nicméně se domnívám, že ve vašem případě není o čem mluvit. Pokud se během posledních měsíců neodehrála nějaká změna, předpokládám, že se po zkouškách NKÚ budete chtít věnovat hlubšímu studiu lektvarů. Stejně jako pan Potter.“
„A-ano.“
„Dobrá. Jelikož si neumím představit, co by se muselo stát, abyste se vy dva nedostali do pokročilého kurzu -“
„Cha!“ vyjekla Bellatrix, až Hermiona nadskočila. „Že si neumíš představit, co se stane? A to má být milosrdná lež, nebo jsi doopravdy tak naivní?“
„Přijímám do svého kurzu jen ty nejlepší, což vy bezpochyby jste,“ pokračoval nerušeně směrem k Hermioně. „Uvažovala jste, v jakém oboru byste se ráda specializovala?“
„Tahle holčička už se nebude specializovat v žádném oboru,“ prohlásila Lestrangeová posměšným hlasem. „Už brzy se vrátí tam, kam patří.“
„Slečno Grangerová?“ Severus Hermionu pobídl co nejlaskavějším úsměvem, přestože mu napětí tisklo čelisti k sobě a nutilo ho skřípat zuby. „Jaký obor by se vám zamlouval?“
„Já... Já jsem... Nepřemýšlela jsem o tom.“
„Vidíš? Nakonec má víc rozumu než ty!“ vykřikla Bellatrix vítězoslavně. „Ona moc dobře ví, že už žádnou kouzelnickou školu nedostuduje. Tak o tom raději nepřemýšlí!“
„Lektvary v obraně proti černé magii!“ vyhrkla najednou Hermiona.
Bellatrix povylezly oči z důlků. Ve tváři celá zrudla. Pak propukla v ohlušující smích.
„No tak to mě podrž! Slečinka by ráda bojovala proti magii?“
„Proti černé magii!“ opravila ji Hermiona zlostně.
„Černá a bílá magie jsou zastaralé výrazy, používané lidmi, kteří opravdovou magii nepoznali,“ opáčila Bellatrix chladně. „Naštěstí už jich moc nezbývá.“
„Obor, který jste si vybrala, je velmi náročný,“ oznámil Snape nevzrušeně. Stále ještě se mu dařilo Lestrangeovou ignorovat. „Sám jsem ho studoval, takže vím, o čem hovořím. Jste vynikající studentka, slečno Grangerová, ale v Obraně proti černé magii máte určité mezery. Možná je to výukovými metodami profesora Moodyho, protože s profesorem Lupinem jste dosahovala dobrých výsledků, avšak musím vás upozornit, že k přijetí na obor léčivých a obraných lektvarů je potřeba složit závěrečnou zkoušku z OPČM na vynikající úrovni. Proto bych vám doporučoval -“
„Tak dost!“ vřískla Lestrangeová a zvedla se ze židle.
Severus k ní poprvé za celou dobu obrátil pozornost. Hermiona se naproti tomu chránila otočit a pohlédnout na ni. S rukama v klíně a bušícím srdcem hleděla tupě před sebe.
„Přestaň ji krmit těmi nesmysly o tom, jak z ní jednou bude výborná lektvaristka! Tahle holka bude ráda, když dostane možnost vrátit se ke svým mudlovským rodičům a sehnat si vůbec nějakou práci!“
Snape chvíli nehnutě sledoval Bellatrixinu vztekem zkřivenou tvář a pak k ní velice tiše promluvil. V hlase mu nezavibroval jediný tón hněvu, kterým se uvnitř zalykal, přesto jedno každé slovo bylo jako sněhová koule vržená do uříceného obličeje.
Tahle holka je už teď lepší lektvaristka než většina těch, se kterými jsem kdy pracoval. Její Kostirost dalece předčil ten, který každý rok připravuje madam Pomfreyová. Její Krvesytný lektvar byl srovnatelný s mým vlastním, což se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Přísahám při všem, co je mi drahé, že TAHLE HOLKA dostuduje, i kdyby to mělo být to poslední, o co se v životě postarám.“
Bellatrix Lestrangeová si ho s hlavou nakloněnou ke straně dlouze měřila pohledem. Poté překvapivě nekonfliktně opustila jeho kabinet. Osaměli.
Hermiona ještě minutu zírala do prázdna a zpracovávala to, co právě vyslechla. Severus konečně uvolnil obličejové svaly a nechal na povrch vystoupit únavu a starost.
„Nic ve zlém, ale vypadáte příšerně,“ zkonstatoval.
Hermiona na to nic neřekla. Jen se smutně usmála a pokrčila rameny.
„Vím, že si na vás Lestrangeová zasedla, a mrzí mě to, ale jediná možnost jak ji porazit je vydržet. To, co jsem řekl, je pravda. Postarám se, abyste v Bradavicích zůstala, a dám vám šanci dokázat, co ve vás je. Ale musíte mi pomoct. Musíte být silná.“
Z očí jí vytryskly slzy. Její ústa však zůstávala němá.
„Hermiono, nosíte na hrudi nebelvírského lva, protože v sobě tu sílu máte. Ať už se vás Lestrangeová snaží přesvědčit o čemkoli, vy jste mnohem silnější než ona. Žena, pro kterou magie není předmětem dědictví, nýbrž vzácným darem, s nímž se rozhodla naložit, jak nejlépe dovede. Zatímco ona svým talentem mrhá ve prospěch tmářských myšlenek, vy bojujete proti předsudkům a pracujete na sobě tak tvrdě jako nikdo. Vydržte, prosím. Pokud pro vás v tuhle chvíli můžu něco udělat...“
„Řekněte mi pravdu. Co s námi bude?“
„S mudlorozenými kouzelníky v Bradavicích?“
„Ano.“
„Zatím to vypadá tak, že budou ze školy vyloučeni, připraveni o hůlku a posláni zpět ke svým rodinám. Bez následných kroků.“
„Bez výmazu paměti?“
„Ano. Ten se týká pouze zletilých čarodějů.“
„A možnost dostudovat na jiné škole...?“
„Jste informovaná...“
„Jsem Harryho nejlepší kamarádka. Myslíte, že mi o tom neřekl?“
„Jistěže řekl. Udělal bych totéž. I má nejlepší přítelkyně je mudlovského původu. Kdyby k převratu režimu došlo před dvaceti lety, zachoval bych se stejně... Profesor Brumbál je připraven zareagovat pohotově, jakmile Ministerstvo přikročí k nejhoršímu. V současné době je dojednána předběžná dohoda s Krásnohůlkami a Kruvalem. Studenti, kteří se nebudou chtít podřídit rozkazu Ministerstva, dostanou možnost přestoupit. Okamžitě.“
„Sbalit kufry a jít?“
„Ano. Bez možnosti návratu. Alespoň dokud...“
„... se nezmění poměry?“
„Přesně tak. Ale i na tom se pracuje. Přepokládám, že vám Harry pověděl všechno.“
„Byl ke mně maximálně upřímný. I pro něj to není snadné.“
„Vím o tom.“
„Prozradil mi, že jste ho během letních prázdnin naučil Nitrobranu... Já vám nechci působit komplikace a vypadat, že se vtírám, ale... Když jste se sám zeptal, jestli pro mě můžete něco udělat... Pomohlo by mi, kdybych před Lestrangeovou také dokázala bránit svoji mysl. Abyste rozuměl, ona totiž... Ona něco zjistila a...“
Severus měl tisíc chutí udeřit čelem do stolu, vykřičet do celého vesmíru, že tohle není v jeho silách, že už je toho trochu moc a že to rozhodně nepřipadá v úvahu. Místo toho propletl prsty a rozvážným hlasem se Hermiony optal, zda má na pondělí po vánočních prázdninách domluvený další školní trest nebo zda se může dostavit do jeho kabinetu na první lekci.

Sirius Black zůstal přes prázdniny ve škole, což bylo nečekané, poněvadž každý, kdo ho znal, by řekl, že s radostí využije jakoukoli příležitost, aby se dostal z dosahu své milované sestřenky Bellatrix.
„Co tady proboha děláš?“ uhodil na něj Snape hned, jakmile ho Sirius přišel navštívit.
Bylo 24. prosince ráno a Black si to přihasil do Severusova bytu v rudém saténovém pyžamu a trepkách. V ruce držel balíček s mašlí.
„Přinesl jsem ti dárek,“ zahučel a vrazil ho Severusovi do rukou. „Veselé Vánoce.“
Snape za ním zavřel dveře a poctil ho sklenkou brandy nehledě na denní dobu. Pak sáhl do šuplíku psacího stolu a hodil po něm prakticky totožným balíčkem.
„Tobě taky veselé Vánoce, Tichošlápku.“
Na okamžik se oba odmlčeli a soustředili výhradně na trhání balicího papíru.
„No ne!“ zvolal Sirius nadšeně a vytáhl z krabičky stylovou placatku s motivem psí tlapky. „Ty ses rozhodl podporovat můj alkoholismus?“
„Říkal jsem si, že ti letos přijde vhod,“ ušklíbl se Severus. „Je začarovaná bezedným kouzlem. Takže už si nemusíš schovávat láhve v katedře.“
„Geniální! Ty víš, co potřebuju!“
„Ty očividně taky,“ okomentoval Severus stříbrnou kouzelnickou břitvu s vygravírovanou kočičí tlapou, kterou právě vytáhl z balíčku.
„No jo, tak jsme si s Náměsíčníkem říkali, že už by možná bylo načase...“
„Líbil jsem se vám víc bez vousů?“
„Spíš jde o to, že jsi s nima víc sexy, takže všem prospěje, když se oholíš,“ zakřenil se Sirius, vyžahl svoji brandy a promptně si dolil. „Teda povídala Aurora, tak jsme dali na její mínění.“
„Auroře bych připadal sexy, i kdybych si půl roku neumyl vlasy a nepřevlékl hábit.“
Sirius se zatvářil zmateně.
„Ty si myješ vlasy?“
„Mám tě něčím praštit?“
„No ne, já jenom - není to zbytečný? Vždyť ti stejně po tom celodenním maratonu u kotlíku -“
„Tichošlápku, mlč prosím.“
„Lektvaristi jsou přece -“
„Tichošlápku!“
„Náhodou si mi na to stěžoval i Harry! Že prej o doby, co dělá do lektvarů, tak už se mu tolik neježí vlasy.“
„Opravdu si stěžoval?“
„Ne. Spíš mu to pomohlo.“ Sirius dopil druhou sklenku a nalil si třetí. Netrvalo dlouho a Severus mu přistrčil popelník. „Upřímně, myslel jsem, že tu nebudeš. Že na Vánoce pojedeš... za dcerou?“
„Za kterou?“
„Nejdřív za jednou a pak za druhou? Nevím. Prostě že budeš chtít svátky trávit s rodinou.“
Severus také dopil. Ale s dolévaním nepospíchal.
„Moje rodinná situace je poněkud... komplikovaná. Nevím, zda to dokážeš pochopit.“
„Snažím se,“ ujistil ho Sirius vážně. „Jasně, nemůžu rozumět všemu, co cítíš, ale fakt se o to snažím. Jsi můj přítel, Ostrodrápku. Pokouším se představit si, jaký to pro tebe je. Najednou přijít ke dvěma dětem a vzápětí se jich vzdát... Zjistit, že jsi otcem, ale vlastně bejt nemůžeš... Komplikovaný je asi slabý slovo.“
„Kdyby má matka nesouhlasila s tím, že se o Severu postará, nevím, co bych dělal,“ přiznal Snape a konečně si dolil. „Pomoc samozřejmě nabízela i Molly, Bůh jí žehnej, je to báječná žena, nemám pochybnosti o tom, že by se zvládla postarat, ale jsem rád, že to nakonec dopadlo takhle.“
„Tvoje matka ovládá jejich řeč, že? Myslím řeč strig.“
„Ano. Ovládá řeč strig severských, východoevropských i balkánských. Čili mezi nimi není jazyková bariéra. Krom toho oplývá schopnostmi, které Seveře pomohou rychleji přijmout naše návyky. Pokud to mám vyjádřit kulantně, není tak měkkosrdcatá. Malé strigy potřebují pevnou ruku. Kara by ji nevychovávala jinak, kdyby k tomu dostala příležitost.“
„A Eleanora? Jak se jí daří?“
Severus se napjal. Odložil sklenku a zapálil si.
„Nemám tušení. Ještě jsem ji ani neviděl. Charita mě k sobě nechce pustit. Myslí si, že jsem teď opravdu v Grindelwaldových službách. Že se k ní chci dostat na jeho příkaz. A já nemám ponětí jak ji přesvědčit o opaku. Napsali jsme si víc než deset dopisů. Ukryl jsem mezi řádky zprávu, jak se věci mají, ale buď ji neobjevila, anebo ji záměrně přehlíží. Vypadá to, že už je z toho Grindelwaldova sledování tak paranoidní, že nevěří nikomu...“
„Pořád se k ní osobně nedostal? Ještě pořád je před ním chráněná?“
Severus přikývl.
„Má kolem domu neproniknutelnou bariéru kouzel. Do práce se dostává výhradně krbem zabezpečeným prvotřídními zaklínadly. Chůva přichází a odchází tím samým krbem. Nikdo jiný k nim domů nesmí.“
„To vypadá, že má fakt strach.“
„A má ho oprávněně. Je v dost nezáviděníhodné situaci. S Grindelwaldem spolupracovat odmítá, mně nevěří, Brumbálovy pokusy o navázání spojení ignoruje a doufá, že se situace vyřeší tak, že Grindelwalda někdo zabije, jeho přívržence zavřou do Azkabanu a ona a její dcera budou mít pokoj.“
„Ptal ses jí... Zajímalo tě, jak...?“
„Jak je možné, že se to stalo?“
„Jo.“
„Samozřejmě, že jsem se ptal. Napsala, že si to nedovede vysvětlit. Že byla v hrozném šoku, když to zjistila. A okamžitě dodala, že bude nejlepší, když to zůstane tak, jak to je. O malou se postará, mají všechno, co potřebují, nechtějí pomoc, na všechno stačí samy a vzhledem k tomu, jak to momentálně vypadá v Anglii, neplánují sem zajet na návštěvu.“
„Co tomu říká Grindelwald? Maloval si, jak se vezmete a budete šťastná rodinka, ne?“
„Tlumočil jsem mu její rozhodnutí, víc není v mých silách. Grindelwald je obeznámen s principy ochranných kouzel. Pokud mě Charita sama nepozve, do jejího domu se nedostanu. Pokud mě nechce vidět, nemůžu nic dělat.“
„No, na jednu stranu je to možná dobře...“
„Z našeho pohledu zcela určitě.“
„Ale z pohledu člověka, který ji má opravdu rád...“
„Právě proto, že ji mám opravdu rád, chci, aby před ním zůstala v bezpečí tak dlouho, jak to jen bude možné.“
„Tomu rozumím. Mimochodem, mluvil jsem včera s Lily. Říkala, že se v její ordinaci tenhle tejden objevily tři případy krvácivý horečky.“
„Cože?“
„Naštěstí si s nimi poradila, protože se k ní dostaly včas. Ale ta zpráva mě docela znepokojila. Jednalo se o děti ve věku od pěti do deseti let.“
„Přepokládám, že se v diagnóze nespletla...?“
„Ne, je si stoprocentně jistá, že šlo o krvácivou horečku. Byla z toho dost vykolejená. Momentálně je v kontaktu s rodinami těch dětí a pátrá po původci choroby...“
Severus hleděl z okna na zasněžené koruny stromů Zapovězeného lesa a vypadal, že je duchem jinde. Sirius mu zamával rukou před obličejem.
„Vnímáš mě?“
„Ano. Slyšel jsem, co jsi říkal. Možná bychom měli informovat Brumbála a madam Pomfreyovou. Pro jistotu.“
„Myslíš, že je tu reálná hrozba epidemie?“
„Myslím, že připravit se na nejhorší variantu nikdy není na škodu.“

Jen co skončily zimní prázdniny a studenti se (více či méně rádi) vrátili do Bradavic, situace ve škole se zkomplikovala víc, než bylo doposud považováno za možné.
Na konci prvního vyučovacího dne nového pololetí se dva žáci Nebelvíru během večeře zhroutili v mdlobách k zemi a vzhledem k závažnosti jejich stavu byli okamžitě přemístěni na ošetřovnu.
„Krvácivá horečka, Brumbále,“ oznámila madam Pomfreyová řediteli poté, co se v doprovodu profesora Snapea a profesorky Lestrangeové objevil na ošetřovně. „Je mi líto, ale musíme neprodleně uzavřít školu, všechny studenty otestovat, zdravé poslat domů a nemocné umístit do karantény.“
„A samozřejmě informovat Ministerstvo!“ doplnila Bellatrix rozrušeně.
„Jistě,“ připustila madam Pomfreyová vlažně. „O to vy už se ale postaráte, není-liž pravda? My teď budeme mít práce dost.“
„Spojím se s léčiteli od Svatého Munga, aby nám ihned poslali posily,“ oznámil Brumbál.
„Jestliže se jedná o krvácivou horečku, není jiná možnost než -“ Severus nedořekl.
Brumbál se totiž v tu chvíli obrátil na Bellatrix Lestrangeovou a přerušil jeho slova.
„Drahá kolegyně, nemeškejte prosím a dejte vědět své nadřízené z Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví. Má tu neočekávaný problém, který je třeba co nejdříve řešit. Jak jistě uznáte, každá minuta hraje roli.“
Bellatrix vypjala hruď a s neobyčejně důležitým výrazem odkráčela z ošetřovny, aby kontaktovala Dolores Umbridgeovou.
„Ano, Severusi? Chtěl jsi nám něco povědět?“
„Musíme jim aplikovat protilátky. Do čtyřiadvaceti hodin od nákazy je to ten nejspolehlivější způsob jak horečku zastavit.“
„Poppy?“
„Já uznávám, že tato metoda léčby má pozitivní výsledky,“ začala opatrně madam Pomfreyová, „jenomže se obávám, že budeme muset počkat na vyjádření Svatého Munga, zda nějakou vakcínu vůbec mají. Já tu žádnou nemám.“
„Já ale nemluvím o vakcíně, mluvím o darování krve s potřebnými protilátkami.“
Poppy se zatvářila skepticky a podrážděně rozhodila rukama.
„Severusi, kde teď asi seženeme někoho, kdo byl krvácivou horečkou postižen a má v krvi protilátky? Vždyť na našem území byla tahle horečka naposledy zaznamenaná před více než padesáti lety!“
„Já jsem ji prodělal,“ sdělil Severus, jako by oznamoval předpověď počasí na příští týden. „Sice je to už nějakých deset roků, ale pořád by to mělo fungovat.“
Madam Pomfreyová nějakou dobu zamyšleně pozorovala dva žáky třetího ročníku, kteří se neklidně zmítali na lůžku potřísněném rudými krůpějemi.
„Dobře,“ souhlasila pak věcným tónem. „Nebudu čekat na Svatého Munga. Odeberu vám krev a budu se modlit, abych toho nelitovala, protože nemáme čas nechat ji testovat v laboratoři. Ale jestli se objeví další případy, těžko jim takhle pomůžeme.“
„Krve mám dost, Poppy. Můžete ji odebrat do zásoby.“
„Víc než jeden litr vám vzít nemůžu, Severusi. A to vystačí s bídou pro další tři děti. Nemluvě o tom, že tenhle postup Ministerstvo neschvaluje. Jestli zjistí, co tu provádíme, tak jsme v pěkném maléru.“
„Ministerstvo pro tenhle případ nemá schválený žádný postup. Právě proto, že je to nemoc, kterou nezná. Kterou už padesát let považuje za vymýcenou. Jinými slovy, co není zakázáno, je dovoleno.“
„Ovšem. Pokud se ale objeví více nakažených -“
Madam Pomfreyová to ani nedopověděla a do dveří ošetřovny vrazila profesorka Sinistrová. Za sebou na nosítkách vlekla čtyři žáky Zmijozelu. Mezi nimi i Draca Malfoye, který z nich vypadal nejhůře. Rty měl úplně modré a obličej bílý jako stěna.
„Bože na nebesích.“
„Obávám se, že tady už tvoje krev nepostačí, Severusi,“ prohlásil Brumbál chmurně. „Šíří se to příliš rychle. Jdu okamžitě kontaktovat odborníky od Svatého Munga, spojit se s rodiči a informovat školní radu. Zavíráme školu.“
Ředitel bez otálení opustil místnost.
„Je mi líto,“ vzdychla Poppy, zatímco si do péče přebírala další pacienty. „Budeme se muset spolehnout na konzervativní léčbu. Možná to tak bude lepší.“
„Lepší? Čekat, jestli to jejich tělo zvládne nebo ne? To vám připadá lepší?“
„Stovky let se to nedělalo jinak.“
„Stovky let se na tuhle nemoc umíralo! Dnes už ale známe způsoby jak proti ní bojovat. A když je známe, jsme povinni jich využít. Složili jsme přísahu, Poppy!“
„Řekla jsem jasně, že víc než litr krve od vás vzít nemůžu. Můžu se pokusit vypátrat někoho dalšího, kdo tu nemoc překonal, ale to samé jistě udělají u Svatého Munga.“
„Je ještě jeden způsob jak tu horečku zastavit.“
Poppy ztuhla uprostřed převlékání slečny Parkinsonové do noční košile. Úkosem se na Severuse podívala a zpražila ho pohledem.
„Máte na mysli prach z červeného obsidiánu?“
Snape přikývl.
„Severusi, přece opravdu nemůžete být tak bláznivý, jak se zdáte! Vždyť ten kámen už se dnes nachází jen v Obsidiánové jeskyni a tam se ještě žádný smrtelník nikdy nedostal!“
„Zkoušel to vůbec někdo?“ ušklíbl se Snape.
„Zkoušelo to pět čarodějů,“ ozval se drsný mužský hlas za jeho zády. „Ani jeden z nich ten pokus nepřežil. Ty ale uspěješ. Pokud mě vezmeš s sebou.“
Severus se otočil a pohlédl do staré tváře zarostlé šedivými vousy.
„Aberforthe?“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 18 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Hmm,tak to vypadá na jiné zajímavou zápletku, jsem zvědavá a hned jdu číst dál
Mimochodem,padesát let neni pri dlouhověkosti kouzelníků zase tak moc ně? Lidí, kteří to měli, by nemuselo být v populaci zase tak málo.

-A A +A