Skryté město - kapitola 39

Obrázek uživatele Larim
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Hudba (a splněný bonus) doporučená ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=Co8Qo4hTyb4

Kapitola: 

Už od svého probrání Koba věděl, že ten, kdo ho svázal (nyní už bohužel věděl kdo, ale ne přesný důvod) odvedl zfušovanou práci. Sice to chvíli trvalo, ale nakonec pocítil, jak pouto sevření povolilo a on mohl setřást uvolněné lano. Pomalu si vložil ruce do klína, bolela ho nejen ramena, ale i zápěstí, kterým se nyní znovu pořádně rozproudila krev.

Zvenku neslyšel nic, jen šumění stromů ve větru, ale po jeho příteli se slehla země. Musí se za ním vydat, nemůže ho nechat na pospas jim. JIM. Komu vlastně? Z toho blekotání, které před chvílí Rollo předvedl, moc nepochopil. Měl pocit, že sám Rollo nevěděl, co se kolem něj děje. Třeba se vážně jen dole pořádně praštil do hlavy a teď má vidiny.

Koba si ovšem vzpomněl na jednu větu, která v kůlně zazněla. Něco vy smyslu „se štěstím sem jednoho dostal“ nebo tak něco. Ať se kolem dělo cokoliv, vypadalo to, že si Rollo někoho podal. Buď ho dostal pouze do limbu… nebo ho odrovnal úplně.

Kolena se Kobovi pomalu přestávala třást a proto našel odvahu se projít po místnosti. Zkoumal všemožné harampádí a doufal, že zde objeví něco, co by dokázal využít jako zbraň. Bez ničeho ven nepoleze, to dá rozum.

Našel staré hrábě, rozpůlenou motyku a hromadu starých hadrů a sítí. Nic moc pořádného, s čím by se dalo bránit. Nakonec v jedné z vyšších polic nahmatal cosi ostrého a objevil menší a zrezlý nůž. Předpokládal, že nic lepšího v bordelu nenajde a rozhodl se vyrazit. Neměl by nechat Rollo venku samotného.

Dveře měl uvolněné, takže je jen lehce otevřel a vykoukl ven. Před ním se leskla mokrá tráva, jinak nehybná a temná. Déšť nepolevoval, ale Koba nebyl z cukru, takže vylezl ven a klidně se zastavil, aby se kolem sebe rozhlédl. Po jeho pravici se ve tmě ukrývala vila, která jim přinesla jen samé trápení. Na druhé straně se otvíral východ v podobě vstupní brány. Na zahradě kromě Koby nikdo nebyl, popoběhl proto k vile a k otvoru, kterým se dostali, teď už se to zdálo jako by to bylo hodně dávno, dovnitř. Jenže zatímco vyspával spoutaný, tak někdo celé okno zatloukl prkny. Trvalo by dlouho, než by se dostal dovnitř a stejně by uvnitř Rolla nenašel.

Znovu zapátral po blábolení, které vyslechl. Pokusil se rozpomenout, jaké informace Rollo zaobalil do zdánlivě nesouvislých pojmů. Je možné, že řekl něco o sousední zahradě? Koba ten pocit měl. Něco ve smyslu, že u vedlejšího domu zabil jednoho z NICH.

Koba proběhl bránou a nechal ten hrozný dům za sebou. Stále zůstával přikrčený a držel se na kraji cesty, těsně vedle kamenné zídky, jež ohraničovala sousední pozemek. Neměl možnost za ni nahlédnout, jelikož měla na výšku přes dva metry. Ani s výskokem by nedosáhl na její okraj. Musel se dovnitř dostat taktéž branou, doufal jen, že nebude nijak chráněná. Většina z boháčů kromě hlídacích psů nebo lidských hlídačů ráda využívala různé pasti, příkopy, železné trny na hradbách či přímo na bráně. Takový Tenký Ralk na to jednou doplatil, ráno ho našli napíchnutého u jednoho obchodníka a jak zjistili, trvalo několik hodin, než dodýchal.

V tuhle chvíli se ale Koba obával zbytečně, protože vchod za zahrady měl volný. Brána nebyla zamčená, zůstala přiotevřená přesně tak, že se člověk mohl protáhnout dovnitř. Jen pár metrů před ním vítala návštěvníky kamenná kašna, vody v ní bylo jen pod ně díky dešti, jinak byla nevyužitá. Koba se nestačil divit, co všechno si lidé nepostaví, když mohou. Co by dělal, zatraceně, s kašnou? O kus dál na rozblácené cestě stál kočár a po letmém obhlédnutí se Koba ujistil, že v něm nikdo není. Na stupátku však objevil krvavou šlápotu. Nikde kolem ale další krev nenašel, proto pokračoval dál k domu.

Jednalo se o menší vilu, než v jaké předtím pátrali. Dvoupatrová kamenná stavba jižanského, nejspíše Troskenského, stylu. Ten se vyznačoval kruhovými znaky na jednotlivých stavebních kamenech a také vlnami podél oken či dveří. Koba zvedl hlavu a sledoval jednotlivá okna. Uvnitř nezahlédl ani plamínek, ale když sledoval jednotlivá okna pozorněji, u jednoho objevil roztříštěné sklo.

Popoběhl pod něj a v trávě nalezl ženské tělo, ležící obličejem k zemi a s nohama v nepřirozeném úhlu. Půda kolem těla byla nasáklá krví a poseta střepy. Ano, Rollo tu opravdu byl.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Že by Rollovi přeskočilo?

Obrázek uživatele Tora

no teda, tady se to zamotává, až jsem z toho jelen

Obrázek uživatele Aries

to jsem z toho jelen

Obrázek uživatele neviathiel

Rozpůlená motyka zní podezřele.

-A A +A