41. část - Malíř je rád, že se konečně něco děje

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Sheila a Gonny hledají Hvězdnou knihu. Z Maříže, kde našli jen prázdnou schránku, odjeli do Brna, a po různých peripetiích zjistili, že se musí vrátit zpět do Slavonic, tam kde pátrání začalo. S podezřením, že revírník Helebrant je v případu nějak zapletený, u něj znovu zazvonili. Našli u něj katalogy z výstavy malíře Kiliána, na kterých byly vyobrazeny hodinky i se souřadnicemi a rozhodli se, že uvěří jeho vysvětlení a poví mu, co vlastně hledají a proč jsou znovu ve Slavonicích. Společně přemýšlí, kdo a jak by mohl najít Hvězdnou knihu.

Kapitola: 

„Dneska?“ vyjevila jsem se.
„Samozřejmě, každý pátek se scházíme. Co tady taky jiného,“ ušklíbl se malíř.
„Skvělé,“ zaradoval se na rozdíl ode mne Gonny. „Takže potom všechno zjistíš, jasný? Zavedeš řeč na výstavu, ukážeš ten katalog, co ti zůstal, poptáš se, kdo ho má, jak jsem mu líbil… Víc ti nemusím vykládat, že jo. Vždyť víš.“
Helebrant pokýval hlavou. „Stejně si myslím, že je to celé hloupost. Nechápu, proč jste se na to tak upnuli. Hvězdná kniha! Pitomost. Kde by se tu vzala.“
„Jenže,“ poklepal Gonny na sešitek, „tenhle obrázek, značka v té skříňce…“
„Já vím, já vím,“ přikývl malíř. „Ale stejně. Jediný, co mluví ve váš prospěch je, že jsou ty hodinky tak cenný. Jakože zlato a tak. To mě zviklalo, jinak bych té vaší pohádce fakt nevěřil ani slovo. Na druhou stranu, aspoň se dneska večer nebudu nudit.“
„Co my? Máme odejít?“ starala jsem se.
„Nemusíte,“ ukázal malíř za sebe. „Mám výborný nápad. Schovám vás vedle do pokoje. Tam nikdo nechodí, býváme jen v obýváku, maximálně v kuchyni, když se připravuje jídlo.“
„Zbláznil ses? Schovávat se v ložnici? Jak malý děcka?“ Gonnymu se Helebrantův plán očividně nelíbil.
„No a? Uslyšíte z první ruky, o čem je řeč, a nebudete si myslet, že vás houpu. Jakože vám zkresluju informace nebo tak. Koneckonců, dlužíte mi to. Podezřívat mě, že jsem ukradl knihu! Nemyslete si, že mě to neurazilo!“
„Ale…“ zkusil to ještě znovu Gonny, nicméně malíř byl neoblomný.
„Buď budete vedle a vše si vyslechnete, nebo se na nějaké tahání informací vykašlu. Sežeňte si je sami!“
„Vyděrači,“ zavrčel Gonny, ale pak přikývl. „Co s tebou. Tak ukaž, kam nás schováš.“

Už jsem se skrývala na různých místech, ale v pánské ložnici ještě ne.
„Krásně to tu voní,“ začichala jsem. „Levandule?“
Helebrant se usmál. „Dobrý nos. Ale je to jen mýdlo, prokládám jím prádlo. To mě naučila…“ zmlkl. Stejně jako my všichni i on měl svá bolestivá místa.
„Dobrá volba,“ pochválila jsem ho a zvědavě se rozhlížela.
Místnost byla zařízena velmi prozaicky. Proti dveřím manželská postel, po levé straně místnosti široké skříně se zaoblenými rohy, naproti pod okny prádelník, na něm háčkovaná dečka a velká skleněná váza.
„Náhoda je blbec. Sice sem nikdy nikdo nechodí, ale znáte to. Lepší bude, když se schováte. Hodím vám na dno deky, ať nemáte otlačený zadky. Počítejte s tím, že tu strávíte pár hodin,“ otevřel malíř dveře skříně a rozhrnul pověšené oblečení. „Chcete mít každý svou skrýš? Asi jo, na co se mačkat v jedné,“ odpověděl si sám.
„Donesu vám taky každému pití,“ odešel do kuchyně a vrátil se s dvěma lahvemi žlutých limonád, „a kdyby bylo nejhůř, tady máte.“ Sáhl pod postel a vytáhl porcelánový nočník. Vykulila jsem oči.
„Nekoukej, záchody jsou tu společné až venku na chodbě a občas se mi v noci z teplého pokoje prostě nechce,“ pokrčil malíř rameny. „Mám ale jen jeden,“ svraštil čelo. Pak se zasmál a donesl ještě jednu láhev, prázdnou. Tu vrazil Gonnymu, noční vázu strčil mně a zamnul si ruce.
„Tak to bychom měli. Konečně se zas něco děje!“ Vypadalo to, že se upřímně raduje. „I kdyby z toho nic nebylo, za tu srandu mi to stojí. Tady je taková nuda, to byste nevěřili.“ Ještě jednou shlédl připravené úkryty a odvedl nás zpět do pokoje.
„Štiku dneska nemám, ale navečer hodlám nachystat chlebíčky. Kdo mi pomůže, dostane jich pár k večeři.“

Když se přiblížila doba, kdy obvykle malířovi návštěvníci přicházeli, zalezli jsme do svých úkrytů. Helebrant dveře skříní pečlivě zavřel, ale dveře od ložnice nechal pootevřené. Zkusmo vedle v pokoji promluvil: „Nemusíte se ničeho bát, všechno klapne. Uvidíte. Když nic jiného, můžete si schrupnout.“
Rozuměli jsme mu docela dobře. Přesto jsem ještě pořád nebyla přesvědčená, že je to opravdu ten nejlepší nápad. Už už jsem chtěla vylézt s tím, že přece raději odejdeme, když vtom se ozval zvonek a přišel první návštěvník. Klesla jsem rezignovaně zpátky na dno skříně a povzdechla si. Ti chlapi. Jsou jak malí kluci a já se vždycky nechám ukecat na nějakou pitominu. Odposlouchávat lidi ve skříni, to je nápad.
Už ale bylo pozdě cokoli řešit.
Večírek začal.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Do čeho to zase spadli :-D

Obrázek uživatele Tora

No viď. Taková kravina.

Obrázek uživatele neviathiel

Pomsta malířova je malebně sladká!

Obrázek uživatele Tora

Se nudil, no, tohle je vítané zpestření :)

Obrázek uživatele mila_jj

To naprosto chápu. Ukládat hosty do skříní a peřiňáku s nočními vázami. :D
To je nemohl strčit do té postele s tím, že kdyby tam někdo vpadl, tak že jako toto... tento... no, co čumíš, ještě jsi neviděl chlapa se ženskou v jedné posteli? :D

Obrázek uživatele Tora

Ty by sis strčila cizí lidi do postele? Jen ať jsou pěkně ve skříni. Podezřívat ho z takových věcí!

Obrázek uživatele mila_jj

No, když bych v té posteli nemusela být s nimi... já jsem z pohostinného kraje, host do domu, bůh do domu, třeba i do postele, když to bude mít pohodlnější... :D

Obrázek uživatele Tora

Nic se nesmí přehánět!

Obrázek uživatele neviathiel

To je pravda, ještě by do té postele napr... nanosili bláto.

Obrázek uživatele Tora

a kdoví co by v ní vyváděli, nic takovýho, do skříně a každej do svý! Tady jsme ve slušný domácnosti, že jo

Obrázek uživatele ef77

Malíř je sice rád, ale co my, čtenářové? My chceme vědět, co bude dál!

Obrázek uživatele Tora

Bude příště... jen nevím, jestli v pondělí, nebudu celý týden doma a váhám tahat s sebou počítač. Takže možná až příští sobotu.

Obrázek uživatele Aries

To je vtipný. Tak doufám, že tam netrčej s těma nočníkama zbytečně

Obrázek uživatele Tora

No hele, víš kolikrát by byl člověk za nočník rád? To byl velmi prozřetelný krok. Teda asi. Možná. Snad.

Obrázek uživatele Aveva

No ale až nějakej host prohlásí: ti tam ve skříni něco protejká! A tu skříň otevře, to bude teprve sranda ;)
Obrázek uživatele Tora

Tam přece normálně nechodí, že jo, říkal Helebrant

Obrázek uživatele Aveva

Hele znáš to, náhoda je blbec a dveře jsou pootevřené ;)
Obrázek uživatele Tora

to je fakt. No uvidíme příště, jak to dopadne tohleto :)

Obrázek uživatele Killman

No to si tedy užijí :) No třeba se i něco dozví.

Obrázek uživatele Tora

V to doufají :)

-A A +A