40 Iustiferno

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ještě dodatečné varování - tato kapitola je obzvláště drsná.

Kapitola: 

Natari čekala poblíž chodby, kterou se trousili po jednom, po dvou navrátilci ze šrotoviště.
Pak chvíli nikdo nešel a tváře těch, kteří následovali vypadaly zlověstněji.
Padla na ni tíseň. Cítila svrbění na konečcích prstů.
Spatřila Karameldase.
Tvářil se, jakoby právě dostal výprask.
Chtěla se k němu rozběhnout, ale nohy jí přimrzly k zemi.
Sám šel za ní. Oči se mu leskli.
Chtěla na něj vyhrknout - kde je Manto? půjde už brzy? Ústa se odmítla podřídit.
Karameldas jí vypověděl co se stalo. Každé slovo z něj přitom šlo neochotně, jako hladovějící, kterého vyhánějí od prostřeného stolu.
Cítila se jako zasažena šokobuchem.

Na nejbližší schůzce je rušno.
Až moc rušno, jak se nejen Neri obává.
Čím vyšší počet účastníků, tím hůř se dá setkání utajit, a když se pak začne probírat něco, co vzbuzuje silné emoce, tak šance, že si toho všimne někdo nežádoucí stoupá ještě výše.
Na tomhle setkání evidentně je účastníků mnohem více, než by Neri rád.
Už když mu prve řekli, co se stalo Mantovi, bylo mu jasné, že atmosféra bude bouřlivá.
Už z dálky slyší vzrušené hlasy těch, co přišli dříve.
Rozeznává hlasy Natari, Renzy a Seleka.
Přidává do kroku.
"Ztište se všichni! Pomátli jste se? Nestačí že chytili Manta, chcete aby nás sebrali všechny?"
"Dík, že to řikáš, to se jim tu celou dobu snažim vysvětlit, " přidává se ztišeným hlasem Selek.
"To jsou jen kecy, kecy a samý kecy! Musíme nějak pomoci Mantovi, kterej mezitím někde trpí!" nedá se zastavit Natari.
"Pomoci, ale jak? Maj ho dozorci, a ni nevíme kde," kontruje Tyn.
"Všichni se uklidníme, ano? Nevíme, co s Mantem hodlaj udělat. Možná to nevědi ani sami dozorci. Nejspíš jim bude chvíli trvat, než o tom rozhodnou. Počkáme, co se bude dít, a třeba Oskavan zjistí nějaké další informace..."
"Takže se na něj, Neri, vykašleme? Takhle to myslíš?"
"A co bysme měli teda udělat? Zaútočit na dozorce? Dojít si pro Manta a pak co?" vloží se do hádky Karameldas.
"Stále je nás moc málo a kromě šutráků máme minimum zbraní, proto přeci Manto tak riskoval, když se pokoušel nějaké další opatřit," Neri se snaží uklidnit horké hlavy. Má pocit, že je jich čím dál více a nabývá na síle rychleji, než odboj jako takový.
Co když zesílí moc dřív, než budeme připraveni?

Uběhly dva cykly.
Pomocníci vyklidili plácek zhruba uprostřed ubytovacího prostoru, poblíž dozorcovského vchodu.
Vprostřed vzniklého prostoru pak složili dřevěnou konstrukci v jejímž centru je šikmý kříž s pouty nahoře i dole.
Kolem toho se rozestoupil tucet dozorců a hemží se to tam pomocníky. Nikoho nepouštějí blíž než na patnáct kroků.
Neri zahlédl Oskavana, nenápadně kývl hlavou.
Po chvíli se potkali za sloupem.
"Co se bude dít, víš něco?"
"Nevim nic jistýho. Poslední dobou si nás držej víc od těla. Samá buzerace a skoro žádný odměny. Podle tý věci bych doufal, že snad bude bičování..."
"Nevíš alespoň kdy?"
"No, vypadá to, že teď každou chvíli. Musim zpátky, než si někdo všimne..."

Kolem placu se srotil dav.
Snad všichni pomocníci hlídají.
Tedy kromě těch dvou, co vlečou Manta za doprovodu dalších dvou tuctů dozorců.
Neri stojí dost blízko, aby viděl, jak je Manto zbitý.
Ještě hůře to vypadá, když mu před křížem sundají hadry.
Za malou chvíli nato už visí v poutech.
Konstrukce je vyvýšená tak, že i dále stojící mohou vidět horní polovinu připoutaného.
Ach ne! Připoutali ho zády ke kříži...

Předstoupil dozorce Omretta a bez obalu s pustil: "Slyšte a dívejte se! Tento špinavec se pokusil opatřit si zbraň, se kterou, jak se přiznal, hodlal napadnout představitele pořádku, kteří bdí nad vaším životem, a kteří vám poskytují jídlo, práci a ošacení. Jeho smrt bude pomalá a bolestivá. Nechť je vám všem jeho osud výstrahou! Spravedlnost bude vykonána okamžitě."

Ilik ví o krutosti dozorců.
Nemůže nevědět!
Ale zatím kromě hrubostí, obtěžování či občas nějaké schytané rány, se nikdy nic opravdu hrozného nestalo nikomu z jeho blízkých.
Teď, když vidí, jak Mantovi rvou kleštěmi nehty na nohou a pak na rukou, je to kamarád, někdo koho zná, komu se to děje.
Chtěl by křičet, nejraději by se na ně ihned vrhl, ale všichni kolem jen stojí a zírají, tak se jen třese a čeká, že se něco stane.
Nechápe, proč někdo něco neudělá.
Co odboj? K čemu je?
Nerozumí a přitom v něm roste vztek.
Pamatuje si jak Manto zpočátku přemáhá bolest a jen tiše se zatnutými zuby sténá...

Natari stojí jako opařená.
Chovala naději, že až Manta potrestají, vrátí se jí, a ať už mu udělají cokoli, zase se vzchopí. Takový on přeci je!
Napadla ji myšlenka, že jej třeba transferují, že jej již nikdy nespatří, a přestože by ji to drásalo, byla by zato ráda, oproti tomu, co se právě děje.
Oni ho zabijou, a navíc ...
Kati se od nehtů přesunuli výše a nyní postupně páčili Mantovi zuby.
Byli tři.
Zatímco jeden držel zezadu hlavu, druhý používal kleště a třetí mezitím odpočíval.
Něco se musí udělat! Tomuhle nemůžu jen tak přihlížet! Mít tak tu moc s tím něco udělat.
Sama bych se na ně vrhla. Ať si mě vezmou místo něj!
Neri, ten má moc to zastavit! On by přeci mohl, musí s tím něco udělat!!!

Prodírá se davem jak smyslů zbavená. Rozhlíží se, tu se zeptá někoho známého.

Neri stojí nehnutě, ale kdesi v jeho hlavě zuří bouře.
Má chuť pustit ven tu sílu, roztrhat na kusy ty bestie, které uřezávají uši jeho kamarádovi.
Ihned však staví hráz, aby ten příval zadržel.
Teď není vhodný čas!
Nemůže jen tak začít improvizovat a rozpoutat otevřený boj s dozorci a pomocníky. Je jich příliš mnoho. Není připraven!
Nic není připraveno.
Manto chrčí a zalyká se krví z rozdrásaných čelistí.
K čemu je všechno, co dělá, když teď nemůže pomoci někomu, koho zná od mala?
Přibíhá k němu Natari.
Cloumá s ním, chce po něm, aby udělal to, co nesmí.
Rozdmýchává oheň, který se snaží hasit.
Snaží se jí vysvětlit, proč nemůže zasáhnout.
Buší do něj pěstmi, až zavrávorá.
Obejme ji a pevně stiskne: "Promiň, já nemůžu," brečí.
"Jdi někam, ty krysí lejno! Vysrat se na všechny plány! Zachraň ho! Ještě žije, ještě je čas!"
Neodpovídá, jen ji pevně drží.

Selek sleduje utrpení kamaráda a nemůže uvěřit, co vše vydrží.
Vidí jak, ten, co doposud odpočíval vstává. Bere palici a postupně drtí prsty, zápěstí, pak chodidla, kotníky a nakonec kolena...
Ten hrozný zvuk křupajících kostí je ještě horší než řev, který se přerývaně ozývá z nyní již uvolněného hrdla.
Raději odkloní zrak, a sleduje přihlížející.
Všichni obyvatelé jsou rozestoupeni kolem.
V některých tvářích se dá číst rozhořčení.
V některých nezájem.
Ale jsou tu tací, a není jich málo, které jakoby říkali - zaslouží si to, nemá se vzpouzet vrchnosti.
My nemůžeme vyhrát... Ať uděláme cokoli, nakonec nás zavrhnou i vlastní.
To nejsou jen pomocníci a dozorci.
Jsme i sami proti sobě.
Nemůžeme vyhrát...

Tyn si zprvu myslel, že ví, co bude následovat.
Jak mučení pokročilo dál a dál k více brutálním metodám, začal pochybovat.
Ví, že nesmí zasáhnout a že ani nesmí dát najevo, co ve skutečnosti cítí.
Když se kati znovu vyměnili, ten aktivní si vzal docela malý nůž.
Nařízl Mantovi kůži na paži a pomalu za hrozného křiku odlupuje dlouhý pruh od masa.
Pak další na hrudi, a další na tváři.
Manto omdlel.
Než si ale Tyn stačil pomyslet, že je snad konečně konec, vzal pomáhající kat kbelík s vodou a chrstl jej na Manta.
Probral se...
Nebudu se na to už dívat.
Takový hnus. Jak to někdo vůbec může dělat?
Jak někoho vůbec napadnou tak odporné způsoby jak někomu ublížit?
Chce se mi zvracet.

Karameldas se snaží vzpomenout na všechen ten čas, který s Mantem strávil.
Bez pochyby by se dalo říci, že cvičení s ním bylo vždy uspokojivé.
Do všeho se pouštěl s elánem a i když mu něco nešlo, nepřestal, dokud to nezvládl.
Sleduje mučení, jako by chtěl Mantovi říci jsem s tebou.
Až do chvíle, kdy mu ten s nožem pomalu vydloubl oční bulvu.
Zaměří se raději na nepřítele.
Vidí, že ne všichni vypadají nadšeně.
Možná se jim to jen zdá dlouhé, proč předpokládat, že by jim to snad vadilo?
Dozorci si vzali všichni helmy.
Normálně je skoro nikdy nenosí.
Možná čekají, že se něco stane...

Galim byl v odboji spokojený ze začátku.
Jeho jistota a smysl bytí však postupně začala slábnout.
Pomalu se vracelo to vnitřní hlodání, které mu dříve nedávalo spát.
Pak začalo ono hrůzné představení.
Stojí tam, a tam kde ostatní vidí zděšení, odpor či vztek, nachází nové odpovědi.
Sleduje dění. Detailně.
Všechno zas zapadá na své místo.
Sklopí zrak až když už Manta po třetí budí z bezvědomí.
Kleštěmi mu drtili genitálie.
Zdá se, že už to bylo moc, a že se znovu neprobere.

Renza nedokáže odtrhnout zrak.
Přestože se její vlastní útroby svírají.
Přestože by raději utekla, nebo házela kamení.
Vidí vše až do konce.
Když nakonec Mantovi rozřízli břicho a nejprve tahali ven střeva a pak další orgány, o kterých ani neměla tušení, jak se jmenují a k čemu jsou, teprve tehdy sklopí zrak.
Kdo jsem?
Jak jsem mohla být s takovými ... takovými zrůdami?
Jsem taková špína, že mi jejich doteky někdy mohli připadat příjemný?
Myslet si, jak jsem na to vyzrála.
Jak má to všechno nechutný mrdání vyšší důvody!
Já jsem ta nejpitomější a nejodpornější krysa v celým tomhle hnusu...

Pozvracela se.
Je jí jedno, že je tím celá pokrytá.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

teda fakt drsný

Obrázek uživatele Killman

Jo, raději jsem dal ještě extra varování...

Obrázek uživatele Tora

Ale fuj, drsný moc

Obrázek uživatele Killman

Inu, já varoval už na začátku...

Obrázek uživatele ef77

To varování přišlo pozdě, já to četla už ráno... Drsný a hnusný, ten příběh myslím, napsaný to je sugestivně (až moc).

Obrázek uživatele Killman

No já byl v noci rád, že jsem to dopsal a už jsem byl docela vyčerpaný.
Až ráno jsem si vzpomněl, že jsem tam původně to varování chtěl dát.

Obrázek uživatele mila_jj

I tak. Stejně jsem to neměla číst na noc, je to hodně sugestivní.

Obrázek uživatele Killman

Tak snad jsem nebyl příčinou nějakých zlých snů.

-A A +A