Tma 4 - Místo činu

Obrázek uživatele neviathiel

Evžen Vulpes zrovna uzavírá pokladnu za dnešní den, když nějaký opožděný zákazník zaklepe na dveře. Evžen dopíše poslední číslo a otevře dveře.
Za dveřmi stojí vysoký chlap o pár let starší než Evžen v džínách, roláku a mikině. Evžena zamrazí v zádech. Zná ho. Jméno vyloví z paměti až po chvíli. Kaminski. Evžen ho poznal za dramatických okolností před rokem nebo dvěma. Od té doby o něm neslyšel.
„Dobrý den,“ řekne Evžen. „Copak potřebujete?“
„Dokážete detekovat několik měsíců staré magické stopy liškomága?“ přejde Kaminski k věci, aniž by se obtěžoval zdvořilostmi.
Evžen přešlápne. „Na skále nebo kamenech ano, ale tekoucí voda je trochu problém. Co se děje?“
„Potřebuji vaši asistenci při ohledání jedné štoly ve Stradonicích,“ odpoví Kaminski bezvýrazně a Evžen by přísahal, že se mistrně vyhýbá odpovědi.
„Půjdu, pokud mi řeknete, o co jde.“
„To nejde. Vyšetřování stále probíhá.“
„V tom případě si najdete jiného liškomága,“ odpoví Evžen a sáhne po dveřích.
„Počkejte,“ řekne rychle Kaminski.
Evžen se zastaví uprostřed pohybu. Kaminski vytáhne nějaký papír, rozloží jej a strčí Evženovi před oči.
„Viděl jste někdy tohle?“
Na papíře je nakreslená lidská lebka a vedle lucerna.
„Ne. Co to je?“
„To bych taky rád věděl.“
Evžen přejede očima lampu. Běžná petrolejka, uvnitř místo plamínku světelná sféra. Evžen bezděčně sáhne po papíru.
„Dovolíte?“ zeptá se.
„Jistě.“
Evžen se chvíli soustředí. Žádné liščí stopy. Vůbec žádné magické stopy.
„Je mi líto, nic z toho nezjistím.“
Kaminski zamrká. „Mohl byste něco zjistit z místa, kde byl ten přízrak viděn,“ řekne.
Evžen v první moment přikývne a obrátí se, aby si vzal bundu a batoh. Po dvou krocích mu dojde, jak se nechal napálit.
„Podezíráte nějakého liškomága?“ zeptá se přes rameno.
„Podezřelých máme víc. Potřebujeme ho vyloučit.“ Kaminski udělá odmlku, jako kdyby zapomněl kus básničky. „Nejde o nikoho z Lysolaj. Ani z české kotliny.“
Evžen zapátrá v paměti. Má nejasný dojem, že Kaminski je démonolog. Jestli se některý liškomág takhle zapletl s policajty… Evžen ani nedokončí myšlenku a vezme si batoh a bundu.
„Kam jedeme?“ zeptá se Kaminského.

Erik Kaminski zavře portál. Mohli použít veřejnou síť, ale nejbližší uzel je daleko a Erik nechce propásnout soumrak. Ať už ty čtyři ve stradonické štole zabilo cokoli, zabíjelo to vždy za tmy. Soumrak otevírá brány silám noci. O půlnoci jsou nejsilnější. S ranním kuropěním se přízraky rozplývají. Erik zažene pomyšlení na starou povídačku o štole nad vesnicí, kde vyrostl. Je to jen povídačka.
Obrátí se na Evžena Vulpese. „Máme co do činění s kletbou nebo útočným fantomem,“ řekne. „Buďte opatrný.“
„Nedělám to poprvé,“ odsekne Vulpes.
Erik nadzvedne policejní pásku a když dojde k jeskyni, odsune stranou mříž se rezavějící cedulí ZÁKAZ VSTUPU. Kov ho zastudí na prstech. Erikův živel je prázdnota. Rozumí i s kovem a zrcadly. Liškomág na železo nehledí zrovna přívětivě, ale než vstoupí do jeskyně, pohladí skálu konečky prstů s liščím drápky a něco zašeptá.
Je šero. Erik šlápne do louže a vzpomene si, že má v batohu čelovku. Za ním se ozve cvaknutí a zalije jej světlo.
„Tady jsme našli poslední tělo.“
Vulpes na něj vyvalí oči. „Poslední?“
Na stropě jsou hnědé skvrny.
„To jsou skvrny po netopýrech,“ řekne Vulpes. „Museli odletět nedávno. Skále se po nich stýská.“
Erik vytáhne nůž a načrtne do vzduchu kontaktní čáru. Vulpes udělá totéž prstem na zemi.
Nic. Žádná magie. Fantom nevyšel ze štoly. Přinesl je sem. Nebo je hnal lesem, dokud nevběhli sem dovnitř, do pasti. Pak je roztrhal na kusy a naaranžoval. Hlava nahoře, čelem ke vchodu do štoly.
„Je tady jedno ochranné liščí kouzlo,“ ozve se Vulpes. „Neviditelná clona. Kdysi se tady někdo schovával. Je staré tak padesát let. Muselo to být za války.“
„Takže nás fantom má zdroj někde v okolí.“
Oba vyjdou ven ze štoly. Vulpes vypne čelovku. Erik ho následuje a čeká, až oči přivyknou tmě.
Vulpesovi před ním se najednou zježí vlasy na temeni.
„Něco tady je,“ šeptne.
Oba sledují světýlko mihotající se mezi stromy. Erik zvedne ruku k čelovce a ztuhne.
Světýlko je z lucerny, kterou drží bílá, kostlivá ruka.

Jako první se vzpamatuje Erik. Načrtne do vzduchu síť a hodí ji po kostlivci. Vulpes se vrhne k zemi a začne na ni črtat ochranný kruh, skočí do něj, zakřičí na Erika, popadne ho za paži a vtáhne ho do kruhu. Kostlivec rozhrne síť rukou a pohledem upřeným na zem a lucernou ve zvednuté ruce kráčí přímo k nim.
Erik se vzpamatuje a začne črtat štít proti démonům.
Kostlivec dojde k hranici Vulpesova ochranného kruhu…
… a překročí ji.
Erikův štít jako kdyby neexistoval.
Kostlivá ruka popadne Vulpesovo zápěstí a zuby se mu zakousnou do paže. Vulpes vyjekne bolestí, promění se v lišku a zakousne do kosti. Ruka odpadne. Popoleze, jako kdyby hledala tělo.
Oba muži rozběhnou pryč.
Přímo ke štole.
Erik přemýšlí, kdy se probudí a zjistí, že měl opravdu vynalézanou noční můru. Vzduch ho řeže do plic. Ne, tohle je skutečnost. Má v patách staré známé strašidlo, kvůli kterému se jako dítě bál chodit za tmy do lesa. Někdo z podezřelých musí tu pověst znát. Někdo je spojen s Písečnou v Jeseníkách.
Ohlédne se. Kostlivec je třicet krok za nimi.
„Máte nějaký další nápad?“ vyrazí ze sebe.
„Ne,“ odpoví Vulpes, stále v liščí podobě.
Když se Erik ohlédne podruhé, kostlivec je dvacet kroků za nimi.
Zakopne. Málem upadne. Zdá se mu, že vidí kostlivce deset kroků za sebou. Donutí se neohlédnout.
Erik by jeden nápad měl. Naprosto pitomý a nesmyslný.
„Nesmíme se dotýkat země,“ křikne na Vulpese a začne se drápat na nejbližší strom. Vulpes se bez řečí promění do lidské podoby a následuje ho.
Kostlivec se zastaví. Hledí na zem a nehýbe se.
Vážně fo fungovalo?
Erik se posadí na pevnou větev, opře zády o kmen a popadne dech. Z druhé stran kmene se Evžen Vulpes opře čelem o kmen stromu. Oba patrně připomínají hadry na podlahu sušící se na plotě.
„Na tohle už jsem poněkud starý,“ řekne Erik, když popadne dech.
Vulpes se rozesměje, divže nespadne ze stromu.

„Takže co chcete dělat teď?“
„Zavolám posily,“ odpoví Erik a sáhne na límec mikiny. Nenahmatá nic. „Do hajzlu, nemám odznak!“
Vulpes protočí oči. „Takže tady budeme muset sedět do svítání?“
„Ano,“ odpoví Erik.
Vulpes pochybovačně pohlédne na čekajícího kostlivce v lucernou. „Proč jste sem chtěl jít za soumraku, když jste o něm věděl?“ zeptá se podrážděně. „Nic hloupějšího vás nenapadlo?“
„Díky mému pitomému nápadu jsme na stromě a ne roztrhaní ve štole!“
„Mně to napadnout nemohlo, protože jste mi vůbec nic neřekl!“
„Jak jsem měl vědět, že na nás vyběhne?“ odsekne Erik.
„Tak co jste věděl?“
Erik poposedne. Začíná ho brnět levý kotník. Lístky stromu se zachvějí.
„Je to nějaký druh hmotného fantoma, zjevně vyčarovaný během letošního léta. Do té doby se nic nedělo. Od té doby zabil čtyři lidi. Přišli jsme na to teprve včera ráno.“
„Proč jste to tady nezapečetili?!“
„Jak chcete zapečetit zdroj, který neexistuje?!“
„To je zvláštní kouzlo,“ poznamená Vulpes se zájmem. „Museli jsme překročit nějaký kořen nebo balvan, nebo šlápnout do… vy jste sáhl na tu mříž!“
Někdo sem nastražil past. Na koho? Jeden z pěti zmizelých byl skutečný cíl. Tři z nich náhodné oběti. Pátý zmizel z jiného důvodu.
„Na mříži je nápis ZÁKAZ VSTUPU,“ řekne najednou Vulpes. „Všichni policajti uměj číst. Asi je nenapadlo tam hledat.“
Kostlivec se stále ani nepohnul.
Vulpes zapne čelovku. „Asi vidím váš odznak.“
„To je nějaký kámen.“
„Jste si jistý?“
„Poznám svůj odznak.“
Erik poskládá přitahovací kouzlo a zacílí je náhodně směrem ke štole. Někde se zatřese keř. Nic nepřiletí.
„V té jeskyni byli netopýři,“ napadne Evžena. „Jestli neútočí na zvířata, možná, kdybych se proměnil…“
„To ať vás ani nenapadne,“ oboří se na něj Erik. „Za prvé lišky nemají křídla a za druhé jste civilista!“
„Mám za sebou víc než půlka vašich strážníků!“
„Nepovídejte. Co vy o tom víte?“
„Docela hodně!“
„To ano, na kriminálce vás známe dobře.“
„To věřím.“ Vulpes sníží hlas a zavrtí se.
„Vy jste seděl ve vězení,“ uvědomí si Erik.
„Půl roku.“
„Za ty čtyři zabité v domě černé sanitky.“
„Ty tři grázly bych zabil znovu,“ odsekne Evžen.
„Tak pardon, tři zabité,“ opraví se Erik. „Započítal jsem omylem i to nešťastné děvče.“
„Započítal jste ji správně,“ vyprskne Evžen. „Radši bych tam zemřel sám. Víte, jaké to je, kdy někdo zemře kvůli vám? Protože se magie rozhodla, že vy cenu platit nebudete?!“
„O tom vím dost,“ odsekne Erik. „Víte, že můžete udělat něco horšího? Víte sakra, co se stane, když někoho zabít nestihnete a musíte v ochranném kruhu koukat, jak ho démon po kusech táhne do temnoty? V životě na to nezapomenu. Proto mně vždy staví posedlým k hlavě. Protože už nikdy nezaváhám, chápete?“
Vulpesova větev se zatřese. „Kolikrát…“ Otázku nedořekne.“
„Dva,“ odpoví Erik dutě. V hlavě má prázdno.
Pak je chvíli ticho.
„Na tohle téma už se nebudeme bavit.“
„To nebudeme.“
Kostlivec čeká.
Erik prohledá batoh.
„Poslyšte… nemáte něco k pití?“
Vulpes vytáhne z batohu láhev a beze slova mu ji podá.
„Kdo ví, že tady jsme?“ zeptá se, když mu Erik vrátí láhev zpátky.
„Moji kolegové. Možná už se mně snaží dovolat.“
„Moje žena,“ lekne se Vulpes. „Snad mě nepůjde hledat.“
„V lese je bariéra s varováním.“
„To ji nezastaví.“
„Někoho za ní pošlu.“
„Nemáte odznak.“
Zatraceně. „Půjde vás hledat?“
„Nemyslím. Ona ví, jak dlouho trvá sepisování protokolu u vás na Vyšehradě.“
„Hm,“ odpoví Erik znechuceně a nedodá, že ty protokoly musí navíc ještě často kontrolovat. Opře se hlavou o kmen a zaúpí: „Sakra, to je zase den.“
Po chvíli se Vulpes zeptá: „Jak jste vědět, že stačí vylézt na strom?“
„Nevěděl.“ Jak tohle vysvětlit? „Před bubákem mého dětství stačilo vylézt na strom.“
„Vypadal taky jako kostlivec s lucernou?“
„Úplně stejně.“
„Jak jste ho zničil?“
„Nijak.“
Vulpes na něj vrhne divný pohled.
„Neexistoval. Byla to jen místní pověst.“

Podporuji: 

Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Protože nemá DMS projekt, připojuji číslo účtu pro příspěvky: 1927728309/0800 (konstatní symbol 0379, variabilní symbol 61). Více informací a možností, jak pomoci materiálně nebo vlastním časem zde: https://www.lhmp.cz/stanice/zs/radi-byste-pomohli/

Klíčová slova: 
o úroveň výš
3 users have voted.
Klikejte pouze, pokud jste odeslali DMS!

Komentáře

Obrázek uživatele kytka

To je taky mimořádně hnusné strašidlo.
Ale ti dva na stromě, to je vtipná představa.

Obrázek uživatele neviathiel

Věřím, že pro ně ne :)

Obrázek uživatele Aries

Není divu, že je napadají samý ponurý myšlenky

Obrázek uživatele neviathiel

Strom a kostlivec jsou vybraná společnost

-A A +A