Šestatřicet - v noci

Obrázek uživatele kytka
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Koba sedí na převráceném škopku a pozoruje ty dva.

Tonka klečí na zemi, Vlčkovu hlavu v klíně. Mokrým hantuchem mu chladí oteklý ksicht. Zrzek vypadá hrozně, tváře strašidelně napuchlé, podlitiny se začínají vybarvovat, z očí zbyly jen špehýrky.

Koba zírá děvčeti na ruce: s jakou jemností se ty ruce dotýkají, s jakou něhou. Zírá na konejšivé dlaně a je mu zvláštně teskno. Ten pohled v něm vyvolal nějakou zasutou vzpomínku, jenže ne a ne ji přivolat.

Petrolejka na zemi tiše syčí.

Tonka naposled zlehka přitiskne ručník na Vlčkovy rány, a pak látku namočí do vody. Vlček zasténá, je to divný zvuk, jako když kňourne kočka. Nebo děcko.

A vtom si Koba vzpomene: vidí upracované ruce nebožky ženy a nemluvňátko v její náruči, vidí malou tvářičku tisknoucí se k té laskající dlani a vystrašené tmavé oči. Koba vidí ten obraz před sebou, jako kdyby se Rézi s Pavlíkem zjevili přímo tady ve sklepě.

Pak kluk začne dávit a přelud zmizí. Koba zamrká, aby vyhnal z oka vlhkost. Neměl by už pít, je z té kořalky nějak naměkko. Ale copak to jde, být střízlivej, když se všichni úplně zbláznili? Pro jistotu zvedne ze země lahev a mohutně si zavdá.

Co že se mu zrovna dneska zjevují nebožtíci?! Jen aby to nebylo nějaké znamení. Koba vytáhne kapesník, ze zátylku otře studený pot.

"Poslyš, Tonka," Koba se na chvíli zarazí, musí si sesumírovat, co vlastně potřebuje holce říct. "Vážně si myslíš, že kdyby se Vlček moh' odvolat, že by měl šanci?"

Děvče k němu zvedne smutné oči. Ve světle petrolejky se podivně lesknou.

Koba odhodlaně kývne bradou. Chvíli šátrá po kapsách, až najde tužku, prázdný papír se mu objevit nepodaří, místo něj použije starou šatenku. Beztak budou určitě lístky zrušené.

Z rubu načmárá pár číslic a podá cetl Tonce: "Zkus zavolat Ošatkovi. Je v Brně, ale třeba ti poradí."

Po zbytek noci bude sám sebe ujišťovat o tom, že víc udělat nemohl.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Proč já to sakra čtu na noc, toto. Zas je mi z toho těžko. Ach jo.
Píšeš moc sugestivně.

Obrázek uživatele kytka

To nemělo být zas tak tíživé. Tonka právě získala (skoro) spojence.

Obrázek uživatele mila_jj

Tak já pořád vyhlížím, jestli dáš další kousek, a hurá, je to tady!
Hm, to je otázka, jestli to k něčemu bude. Jak se říká, pánbůh vysoko, pomoc daleko... stihne to? a nadělá něco? a bude ochoten něco dělat? a co je to za chlapa? A vůbec, odkud bude Tonka volat? Otázky, otázky, samé otázky... fakt se těším na další kousek.
No, vzhledem k nastavení situace to moc růžově nevidím, tak přemýšlím, který chudák si to odskáče a jak... :(
Ale napsané je to naprosto skvěle.

Obrázek uživatele kytka

No, původní záměr byl velké tragické finále, něco ve stylu Romea a Julie, ale začínám od toho pomalu a jistě upouštět. Už proto, že žádná velká osudová láska se zatím nekonala, že.
Ošatka se už krátce mihnul(edit: v kapitole Pět)

Obrázek uživatele Arenga

volat by mohla z pošty, asi jedině z pošty teda...

Obrázek uživatele kytka

Nebo z četnické stanice. Telefon by teoreticky mohl být i ve škole. Jenomže tam je usazený Taxa. V plánu byla scéna, jak se Tonka plíží kolem jeho dveří k telefonu pana řídícího, ale nakonec jsem to urychlila.

Obrázek uživatele Arenga

já bych asi nejspíš sázela na tu poštu - někde bývaly i veřejné telefonní automaty, ale to spíš ve městech, na vesnici asi neměli

Obrázek uživatele kytka

Potíž je, že v noci je telefon na poště pro Tonku nedostupný a do rána čekat nemůže.

Obrázek uživatele Arenga

aha, v noci, to je fakt, to je problém

Obrázek uživatele Aries

já si říkala, že má cenu ještě sem občas mrknout. Měla jsem celou dobu intenzivní pocit, že to nevyjde. Ale komentáře mě trochu uklidnily. Uvidíme

Obrázek uživatele kytka

Já jsem zas ráda, že sem ještě někdo chodí občas nakouknout.
Co se týče směřování příběhu, jsem obecně autor měkkota, ale tady opravdu váhám, který z možných konců by přinesl nějakou katarzi.

Obrázek uživatele Aveva

Já se taky hlásím mezi zvědavé čtenáře. A pokud to jde nějak ovlivnit hlasováním, tak prosím ať je ten konec dobrý ;o)
Já jsem v téhle kapitole pocítila záchvěv naděje.

Obrázek uživatele kytka

Happyend zalitý sluncem to určitě nebude. Ale aspoň někoho bych před učitelem a partyzány zachránit mohla.

Obrázek uživatele Aveva

Tak abys věděla, když řekneš konec zalitý sluncem, tak mi v hlavě naskočí rozpínající se supernova pohlcující planetu. A tenhle konec se k žánru tvého příběhu fakt nehodí ;o)
A mně bude na závěr stačit alespoň malá jiskra naděje, já jsem skromná ;o)

Obrázek uživatele kytka

:-)
I když jedna taková rozpínající se a pohlcující rudá... Vitorazsko postihne, ale to je už jiný příběh.

Obrázek uživatele Aveva

Příběh pro letošní DMD, nebo další ročník Padesátky? ;o)
Obrázek uživatele kytka

Asi ani ne.
Je to prosté: zbylé Vitorazany komunisté odsunuli do vnitrozemí. Byli pro ně politicky nespolehliví, aby zůstali tak blízko západní hranici.

Obrázek uživatele neviathiel

Tak teď nevím, zda to vypadá beznadějně nebo nadějně!

-A A +A