53. část - Krysy

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Úvodní poznámka: 
Už se blížíme, ale ještě tam nejsme.
Kapitola: 

Brána se rozletěla na kusy. Skrz její zbytky se v sevřeném útvaru přehnal jezdecký oddíl. Jezdci na stranách tasenými meči stínali hlavy těm, kdo se vyhnuli kopytům jejich koní. Z houfu vylétaly zapálené šípy. Oheň se šířil po střechách.
Jezdci mlčeli. Tváře měli zahalené v mokrých šátcích, aby jim tolik nevadil houstnoucí dým. Hnali se vzhůru hlavní ulicí a z jejich ticha se rodil křik a vřava. Chrám se svíjel ve smrtelné křeči.
Syn seděl sám v poradním sále. Místo, které patřívalo Prvnímu, ho svíralo a pálilo. Zůstával. Zatínal prsty do područek a poslouchal blížící se zkázu.
Jezdci vtrhli dovnitř, aniž by se obtěžovali seskočit z koní. Kopyta zvonila na dlážděné podlaze. Synovi před očima tančily jiskry. Jezdci se na něj řítili v oblaku prachu. Vzduch čpěl smrtí.
“Stop!” zvolal jezdec na špici a dobyvatelé jako jeden muž zatáhli za otěže svých koní. Zastavili v jediném okamžiku. Syn polkl, jiného pohybu nebyl schopen. Sledoval, jak vedoucí jezdec sklouzává ze sedla a s obnaženým mečem jde k němu.
“Ne!” zvedl ruku. Dlaň s roztaženými prsty narazila přicházejícímu do hrudi. Zastavil se. Čas se táhl jako med. Syn cítil, jak v cizí hrudi buší srdce. Dobyvatel zvedl ruku, aby si z tváře stáhl šátek. Syn vykřikl.
Probudil ho jemný hřejivý dotek. Hanké ležela vedle něho, dlaň starostlivě položenou na jeho tváři.
“Znepokojivý sen?” zeptala se tiše a prsty mu zajela do vlasů.
Trhl hlavou. Prudce Hanké obrátil na záda a nalehl na ni. Hořké ozvěny vracející se noční můry se jako obvykle ztratily v milostném rytmu jejich těl. Kdo by mezi nohama ženy myslel na blížící se Svatou Armádu.
Den začínal v poradním sále. Syn, usazený na místě vyhrazeném Prvnímu, přijímal zprávy.
“Když jsme je přišli ráno vystřídat, brána byla dokořán a strážný oddíl byl pryč,” hlásil právě jeden z velitelů. Potil se, oči rozšířené obavami.
“Byli v něm samí cerilijci, předpokládám,” zachmuřil se Syn.
“Ano, pane,” polkl velitel.
“Kasene,” řekl úsečně Syn, aniž by se ke jmenovanému obrátil. “Jasně si vzpomínám na rozkaz ohledně oddílů složených čistě z cerilijců.”
Kasen, zodpovědný za rozdílení úkolů jednotlivým oddílům, se otřásl.
“Ano, totiž ano, došlo, došlo ke zmatku. V rozkazech. Nějaké hloupé přehlédnutí.” Kasen se zhluboka nadechl a olízl si rty. “Nevěnoval jsem tomu dostatečnou pozornost. Totiž, já se domníval, že to byly ojedinělé selhání. Ti cerilijci, co dezertovali. Že v tom není systém. Že to není společný plán. Byli přece takoví i mezi ostatními. Někteří ztratili odvahu, když došlo k těm obavám stran Svaté Armády. Nedá se to odpustit, ale…”
“Blábolíš,” utnul jeho vysvětlování Syn.
Jak postupně vycházelo najevo, oddíl od brány zmizel a vzal sebou všechny zbývající cerilijce. Ó ano, mizeli už dřív. To se stává, že někdo dezertuje, ztratí odvahu, opustí ho víra. Syn se té myšlence ušklíbl. Odvaha jim nechyběla, ale víru cerilijci nikdy neměli. Od Miróova obětování se vytráceli, po jednom, po dvou, až za dokořán otevřenou branou zmizeli všichni.
“Jak to snížilo naši bojeschopnost?” obrátil se Syn na sbor nejvyššího vedení.
“Značně,” přiznal Kasen, který právě dokončil sčítání, “Stav se snížil téměř o pětinu.” Někdo v pozadí bolestně syknul.
“Můžeme doplnit stav uprchlíky?” zeptal se Syn. Uprchlíci teď stáli před branou skoro každý den. Zprávy se šířily rychle a když vyšlo najevo, že Svatá Armáda odmítá slíbit Synovi poslušnost, mnohá území zavětřila, že vznikl rozkol, kterého mohou využít. Vzbouření proti Chrámové správě se šířila. Správci dosazení Chrámem podléhali jeden za druhým. Ti, kdo přežili, se vraceli do Chrámu.
“Většinou úředníci,” zavrtěl Kasen hlavou.
“Vojáci se stáhli ke Svaté Armádě,” doplnil ho jeho soused.
“Zrádci,” uplivl si Kasen.
Syn se na něj zachmuřeně podíval, ale neodporoval. Vlastně nebylo divu, že cerilijci zmizeli. Uprchlíci z Cerilie zatím nedorazili, ale protože to byla jedna z nejmladších a nejvzpurnějších zemí Chrámového svazku, nedalo se očekávat, že by nevyužila příležitosti. Miróovi vyšel alespoň jeden plán.
“O kolik tím Svatá Armáda posílila?” zeptal se Syn.
“Nevíme,” přiznal váhavě jeden z velitelů. “Jak se blíží k Chrámu, postupují pomaleji, ale jejich hlídky se roztahují do takové šíře, že naši zvědové mají problém dostat se nepozorováni k jádru.”
“Co poselstvo, které jsme vyslali?”
“Nevrátili se.”
“Dezerce?”
“Nemyslím. Spíš opatrnost Generála Sedma.”
“Odhalili jsme jejich zvědy mířící k Chrámu?”
Velitel zavrtěl hlavou.
“To je… zvláštní,” zachmuřil se Syn. “Generál Sedm má pověst nadmíru obezřetného muže. Proč nevyslal zvědy?”
“Chrám zná, možná myslí, že není potřeba vyzvídat.”
“Hloupost!” vyštěkl Syn. V mysli se mu rozzářila myšlenka ostrá a bolavá jako obětní nůž. Uprchlíci. “Uzavřeme Chrám!”
Velitelé si vyměnili několik postranních pohledů a pár jich lehce pokrčilo rameny. Syna jejich nedovtipnost pobouřila.
“Uprchlíci přicházejí do Chrámu i ke Svaté Armádě. Jak odhalíte, že Chrám bylo to první místo, na které se vypravili? Jestli už to neudělal, bude nám je sem Generál Sedm posílat, aby nám ve vybraném okamžiku vrazili dýku do zad. Než porazíme Svatou Armádu, nikdo zvenčí do Chrámu nevstoupí.”
“Ale,” Kasen si olízl rty, “tak nezískáme už žádné posily.”
“Nepotřebujeme je. Na naší straně stojí Bůh.”
Nikdo neodporoval.
Sám Syn požehnal Velké Pečeti, kterou v pravé poledne stvrdil Kasenovou krví. Poslední, pracující venku na polích, se teď dovnitř a ven protahovali malou postranní brankou, pečlivě hlídáni a zaznamenáváni. Krom vybraných zvědů byli jediní, komu bylo dovoleno opustit Chrám.
Jak plynuly dny, uprchlíci, kterým nebylo dovoleno vstoupit, ztráceli naději a jeden po druhém opouštěli městečko před branou. Toho dne, kdy dal Syn rozkaz městečko srovnat se zemí, aby nemohlo posloužit jako kryt nepřátelského útoku, z něj vybraní vojáci vyhnali už jen osm uprchlíků. Žádní další nepřicházeli. Důvod se ukázal rychle. Svatá Armáda se zastavila na hlavní cestě k Chrámu.
V už tak zlém dni přišli k Hanké dny nedotknutelnosti. Syn zůstal dlouho vzhůru, ale když se poradní sál vyprázdnil, tak mu v nočním tichu přece klesla hlava na prsa. Od Miróovi smrti to bylo poprvé, co spal sám. Když přišel zlý sen, jezdci prorazili zapečetěnou bránu, přicválali do poradního sálu a když jejich vůdce zvedl ruku k šátku zakrývajícímu tvář, nebyl vedle Syna nikdo, kdo by ho probudil. Šátek se poprvé svezl k zemi a pod ním byla tvář, která se na vlas podobala té, kterou Syn vídával v zrcadlech.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To by mě nenapadlo, že tam měli Celirijce na ochranu. Myslela jsem, že všichni jsou otroci jako Miró.
Pořád je to děsně napínavý

Obrázek uživatele kytka

Mám za to, že se myslí hlavně Celirijci, kteří přišli se Synem jako jeho "vojsko". A ti, kteří tam už byli, se k nim připojili.

Obrázek uživatele Aries

ti šli hlavně s Miróem...

Obrázek uživatele Aveva

Správně Aries :o) Jsou myšleni právě tihle, jak říká kytka, takže je celkem logické, že když Miró není, cerilijci zmizí ;o)
A těšte se, během dvou kapitol bychom to měli dotáhnout ke konci :o)

Obrázek uživatele Aries

No právě, takže nevím, proč to Synovi hned nedošlo. Ale on teď zjevně přemýšlí něčím jiným než mozkem. A hlavně já pořád nevím, o co mu vlastně jde, jestli chce Chrám zachránit nebo zničit.

Obrázek uživatele Aveva

Syn myslím doufal, že je tam udrží do příchodu Svaté Armády, ale ta se potvora hrozně loudá :o)
Ale jinak je chudák za prvé ve vleku okolností a za druhé asi začal věřit, že je tak trochu bůh a okolnosti mu půjdou na ruku.
Kdyby byl ještě schopnej racionálně myslet, tak by mu došlo, že by pro něj osobně bylo nejlepší se vyplížit z Chrámu a zmizet sám někam hrozně daleko :o)

Obrázek uživatele Aries

Kdo by tam tomu vlastně šéfoval, kdyby Syna smetla vzpoura? Syn není, První není... je tam nějaký Druhý? :-)

Obrázek uživatele Aveva

Si myslím, že by to v takovém případě musel vzít vůdce té vzpoury :o) Druhej, třetí až tak dvaadvacátej jsou taknějak mimo hru ;o)
Obrázek uživatele Aries

:-))

Obrázek uživatele mila_jj

To není nic moc job.

Obrázek uživatele Tora

Dočítám, jak příběh, tak komentáře a taky si říkám, jak to teda celé dopadne. No jsem zvědavá.

Obrázek uživatele wandrika

Zaujímalo by ma aj to, prečo sa tá armáda obrátila proti Synovi. Majú niekoho, kým ho chcú nahradiť?

Obrázek uživatele Aveva

No, je to pro ně ohavný kacíř, který se svým jednáním protiví Boží vůli :o)
A řešení už je blízko! Do konce února to chci mít sfouknuté.

-A A +A