Epilog - Tábor 1965

Obrázek uživatele kytka
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Konvice na plotně prská a píská. Tonka utře ruce do zástěry a odstaví konev z ohně.

Z plechovky pečlivě odměří lžíci kafe, nasype do dvou hrnků a zalije vroucí vodou. Vůně kávy okamžitě naplní celou kuchyň. Tonka se usměje. Je to vůně dětství, vůně jejich ztracené chalupy, vůně tatínkova.

Kávu jí posílá Tante Gudrun z Rakouska. Čas od času přijde balíček, v něm plechovka s kávou, čokoláda a parte. Jako kdyby smrt některého z dávných sousedů měla úřadům zdůvodnit poštu ze západu. Nebo možná má být nedostatkové zboží náplastí na smutné zprávy. Ať tak či tak, Tonka je tetě za ten malý luxus vděčná. Pokaždé, když zavoní káva, může mít pocit, že jsou na malou chvíli zase spolu.

Tonka ukazováčkem pohladí tvář mouřenína na plechovce, pak uklidí krabici zpátky do kredence a odnese hrnky s kouřící kávou ke stolu.

"Děkuju, Žeňko," zvedne Vojtěch hlavu od čtení. Kdysi jí říkával Divoženko, než to časem zkrátil na Žeňku. Tonka má tu přezdívku ráda, i když se máti zlobí, že to zní rusky. Připomíná jí to dobu, kdy byla mladá, kdy věřila, že stačí chtít a dokáže pohnout osudem. Dobu, kdy se jí to jednou, jedinkrát podařilo.

Sedne si naproti, přistrčí mu talířek s bábovkou. Vojtěch odloží noviny a krátce se na ni usměje. Tvář mu protíná jizva, vlasy začínají šedivět, ale pořád ještě se umí usmát tak, že se ženské podlomí kolena.

Káva voní, hořce a omamně. Tonka přivře oči a opatrně se napije.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Radši jsem se podívala, jestli jsem náhodou něco nepřeskočila, ale ne, tak uf, dobrý :-)
Strhující a krásně napsaná povídka a děkuju za dojemně šťastný konec

Obrázek uživatele kytka

Ono to tak asi vypadá, že něco chybí. Ale nějak jsem v tomhle zvláštním bezčasí neměla sílu ani chuť psát o špatných časech.

Obrázek uživatele Aries

To jak předchozí kapitola končila tím, že je odvezou, aniž bylo jasně řečeno kam. Teď už to je jasné, ale nebyla jsem si v první moment jistá, jestli třeba nepřežila jen ta teta

Obrázek uživatele neviathiel

Já taky :)

Obrázek uživatele kytka

Já vím. Třeba se mi ještě podaří nějaká vsuvka v dubnu.

Obrázek uživatele Aveva

Taky děkuju za dojemný konec. Moc ráda jsem tvůj příběh četla.
(A pokud ho rozšíříš na román, ráda si ho přečtu ještě jednou ;o)

Obrázek uživatele kytka

Není zač děkovat, jsem ráda, že se ti to líbilo.
Na román to nevidím, jsem ráda, že jsem dopsala tohle. :-)

Obrázek uživatele Aveva

Neodříkej se výzev, všechno je jednou poprvé a tohle by byl hezký román ;o)
Obrázek uživatele strigga

Já z toho tu kávu úplně cítím, i se všemi vzpomínkami a s tím pocitem aspoň vzdálený sounáležitosti... taky moc děkuju za dojemnej konec, jsem za něj ráda. Je to opravdu silnej příběh a obdivuju tě, žes ho dotáhla do konce.

Obrázek uživatele kytka

To jsem ráda, že to voní :-) Děkuju za milý komentář.
No, co ti budu povídat. Nakonec jsem to dokončila, ale nesplnila jsem asi ani jedno pravidlo z challenge. Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo :-) Spíš obdivuju ty, kteří Padesátku zvládli se vším všudy.

Obrázek uživatele Aplír

Krásný příběh, plný napětí, obav, strachu, drobných radostí, tak jako sám život. Tvá slova ho přiblížila tak, že se mi odehrával před očima jako film. A ten závěr, to je krásné pohlazení nakonec.

Obrázek uživatele kytka

Moc děkuju za krásný komentář. Těší mě, že se ti to líbilo.

Obrázek uživatele Tora

Úžasný závěr silného příběhu. Děkuji, že jsi to dopsala a že je konec takový, jaký je. A tu knížku chci, až bude!

Obrázek uživatele kytka

Děkuju! Nakonec to jinak skončit nemohlo. Vypadá to, že v realitě si teď užijeme ošklivých konců až až, tak aspoň tenhle příběh jsem ukončila happyendem :)

-A A +A