Lacrimarum vallis
Zvýšil hlas a přitom udělal první chybu. Ha, slabé místo, vidím náhle. Tudyhle pod krunýř zdánlivě neprůstřelné argumentace vrazím první klín, pak druhý, třetí a je na kolenou. Zašlapu ho do země! Můj hněv se vzedme jako obrovská ohnivá šelma a pak... Nemůžu mluvit. Zase. Zase! Brečím jako malá holka. Velká holka. Holka. Poraženecky utíkám, těžko vítězit v slovní debatě beze slov. Vzteky křičím do polštáře. Proč jsem tak slabá?! Vzlyky se derou posměšně ven. Proč ty, vlastní tělo, mě zrazuješ?! A pak se smiřuji. Náhle, nečekaně. Slovo je meč a já tu nejsem od toho, abych zabíjela, ale milovala.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tý jo, to je hodně
Tý jo, to je hodně podivuhodné uchopení tématu! Že bych vždycky, kdy slovně mohu rozdrtit, aspoň na chvíli oněměl? Zdá se mi to jako dobrý nápad...
Viktorko, ty jsi na to kápla.
Viktorko, ty jsi na to kápla. :)
To je tedy přesné. (Kdyby si
To je tedy přesné. (Kdyby si muži uvědomili, že pokud jde o ženy, tak je nedrtí pravdou a přesvědčivostí svých slov, ale jejich ostrostí, bylo by lépe ... nebo hůře?)
Teď nevím, kdo koho vlastně
Teď nevím, kdo koho vlastně drtí? Já jsem to drable pochopila tak, že má mlčet a případně brečet.
Už jsem komentář upravila,
Už jsem komentář upravila, máš pravdu, byl trochu gramaticky nejasný - díky!
Tak teď už jo :-)
Tak teď už jo :-)