Symplégady

Vyhublý, špinavý, a zubožený stařec rozhodně nevypadal důvěryhodně, a Iásón se docela zdráhal mu pomoci, ale na Asklépiovu přímluvu (podpořenou delším proslovem o pomoci potřebným) nakonec svolil. Vůně jídla nestvůry přilákala okamžitě, ale stejně rychle je zahnaly i šípy a oštěpy.

Fíneus, který mezi sousty všem blahořečil, se nakonec rozpovídal. Poté, co zahanbeně přiznal skutečnou příčinu svého stavu, měl Iásón sto chutí odplout, ale věštec svatosvatě sliboval, že se polepšil.

Na rozloučenou jim dal několik rad ohledně další cesty.

Když se přiblížili ke skalám, vlasy jim vstávaly hrůzou, ale holubici vypustili.

Iásón jen mlčky doufal, že Fíneus tentokrát radil dobře.