Zastávka

Zastávka tramvaje. Trafika se špinavou výlohou, rozšlápnutá psí hromádka, zažloutlý billboard, tmavý flek. Pach moči.
„Určitě je to to místo?“
„Jak to mám vědět,“ zabručí trafikantka. „Pracuju. Nekoukám, co kde lítá. Odtud přišel ten chlap. Tašky jsem viděla, jedna byla svítivě žlutá, ale na děcko si nepamatuju.“
Karel poděkuje a porozhlédne se. Roztáhne prsty, dotýká se magie místa. Praha je staré město, se starou zlatavou magií klidnou jako vodní hladina.
Zamrazí ho v konečcích prstů. Zastaví se uprostřed kroku. Tady.
Dotkne se chodníku.
Hluboký, mnohovrstevnatý chlad.
Útok zbytku čehosi.
Hlava mu třeští, v nose lepkavý chlad. Krev skane na chodník.