Nocí z tónů
A kolem bylo ticho znějící
a západ slunce čistě omyl kmeny
a celý svět byl jako vyměněný,
jinou chuť mělo víno v sklenici.
Mou komnatu prostorností předčí málokterá, ale teď je jako cela. Odbila třetí ráno - poslední noc před výzvou. Čas sbírat síly.
Stěny šeptají Jasmíniným hlasem. Ona ti to neřekla? Znáš ji vůbec?
Krájím býlí do lektvaru.
Martinovy oči plné pohrdání.
Nůž sjede, krev září jako šípky.
"Marianno?"
Stojí mezi dveřmi jako v dětství. Vysněný přelud poslední dekády.
"Krvácíš," říká starostlivě. Stojím omráčená, zatímco obvazuje ránu.
Strach neodešel. "Jasmína..."
"Něco vyprávěla o Metodovi, ale koho zajímá troska. My se přece nesoudíme, Marianno." Krutě blýskne úsměvem. "Měla mne za pěšáka. Doufám, že ji zničíš."
Po zbytek noci komnata jako by zvonila bitevním maršem.
Předcházející drabble
Následující drabble
A teda uf, doufám, že úlitba tématu snad dostatečná.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No jo, když se to správně
No jo, když se to správně seřadí, tak to opravdu navazuje :-)
No hurá, to mě těší :) Už se
No hurá, to mě těší :) Už se s těma časovýma skákanicema na chvíli zase uklidním, slibuju.