Píseň o samotě
Přece jen nápad na něco aspoň trochu poetickýho :)
Stěny jsou tiché, když padá večer, silná vrstva kamene a hlíny mlčí poprvé za dlouhé týdny jako čerstvě vykopaný hrob. Poslední zvědavci, kteří ještě dole postávali v naději, že něco zaslechnou, se vytratili se soumrakem. Vzduch voní předjařím, sráží se v obláčcích páry vydechovaných němými ústy. Chvěje se včerejšími tóny jako ruka, která naposledy pohladila dřevo i struny, než strachem ztuhlá upustila smyčec.
V noci se pak některým zdá, jako by to všechno bylo zpátky, jako by zase slyšeli plynout tichou tesknou melodii vladykovy ukolébavky. Kámen nasáklý vzpomínkami zpívá o samotě. Jen Daliborovy housle tu leží opuštěné a ztichlé navždycky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jé, to je nádhera. Výborný
Jé, to je nádhera. Výborný nápad.
Skvělý nápad
Skvělý nápad
:'(
Krásné a smutné.
Krásné a smutné.
Výborný nápad na tohle téma.
nádherné
nádherné
A jak krásný nápad (i
A jak krásný nápad (i zpracování)! :))
To je nápad!
To je nápad!
Ještě Šemíka musíme konečně napsat :-D
Nádherné.
Nádherné.
Jé, to je krása!
Jé, to je krása!
Tak trochu se mi mihl hlavou, ale nic víc. A tohle je opravdu poezie par excellence.
Potlesk.
Ale to je nádherné!
Ale to je nádherné!
pěkné
pěkné
Ach <3
Ach <3
Smutný, ale krásně napsaný. :
Smutný, ale krásně napsaný. :)
:) Mockrát všem děkuju!
:) Mockrát všem děkuju! Bývala to moje oblíbená pověst, když jsem byla malinká a táta mě vodil po Praze a všechny ty příběhy mi vyprávěl. :)
Velká tlustá kachna.
Velká tlustá kachna.
Krásné!
Krásné!
Oh.
Krásné. Smutné.