11. Přehlídka krásy a přízemnosti

První pohled do Studnice byl jako kopanec do hlavy. Před Gormlaith se otevřel celý svět, krajiny, které si neuměla ani představit, a s nimi tisíce možných cest, kudy se mohla budoucnost ubírat. Viděla vzestupy i pády říší, které ještě neexistovaly, slyšela první slůvka dětí, jejichž rodiče se ještě nesetkali.
Stálo ji téměř nadlidské úsilí odtrhnout pohled od té přehlídky nádhery a hrůzy a soustředit se na Aodhana. Nakonec se Studnice podvolila její vůli, ovšem ukázala i trochu smyslu pro humor. Ukázala jí současnost – ve které Aodhan vstupoval do koupele.
„To jsem tak potřebovala vidět,“ zabručela Gormlaith. „Ukaž mi něco užitečného.“