Arresto Momentum

Albus Brumbál se odjakživa považoval za kouzelníka s pohotovým úsudkem, rychlými reakcemi a dobrým periferním viděním. Své skutečné kvality ale objevil teprve tehdy, když se stal otcem čtyřletého kluka.
„Arresto Momentum!“ Dítě dopadlo na kamennou dlažbu jako do polštáře. Albus sedě u zahradního stolku se usmál a zamíchal si čaj.
Vtom se z domu ozval výkřik, žuchnutí a vodopád originálních nadávek. Albus si provinile zakryl ústa dlaní.
„Prosím tě, Albusi,“ sykl Gellert, který vyšel ven, drže se za pohmožděný loket, „až zase budeš mít ty svoje záchvaty preventivních opatření… Mohl bys mě upozornit, že máme nad schody neviditelnou dětskou ohrádku?!“